Album Ostraka by mělo vyjít v dubnu, bude na něm třináct písní a po čtyřech letech naváže na desku Mohlo by to bejt nebe. O té Jarda Konáš v recenzi psal, že jde o jednu z nejlepších rockových desek své doby. Úvodní píseň z následující desky je lehce zádumčivou vztahovkou a slibuje obdobně silnou nahrávku. „Možná že v noci zabloudíme v lese, řeknem si nevermore a po stý rozejdem se. A přece ráno, vzbouzím se zas s tebou, pod žebry žár, i když nohy zebou,“ zpívá Michal Prokop v doprovodu kapely Framus Five.
„Písnička A přece ráno je otvírákem celého alba. A taky to byla první nová věc, kterou jsme na podzim začali hrát na koncertech. Song má neoficiální podtitul Blues o manželství a právě takové, mně důvěrně známé vztahové situace v textu Martina Němce mne oslovily, když jsem dával dohromady materiál na novou desku,“ říká Michal Prokop o prvním singlu. „A myslím, že se do toho skvěle trefil i Andy Čermák, když ten text zhudebnil, bez ohledu na to, že on je o víc než jednu generaci mladší než já. Střední, zatěžkané tempo, jak to holt někdy v životě chodí… Jasná volba!“
Na textech nových písní se podle Michala Prokopa podíleli většinou lidé, s kterými spolupracoval již na předchozím řadovém albu. „Hudebně je ale tohle album přece jen jiné. Podílíme se na muzice čtyři autoři, moji ‚mlaďoši‘ v kapele to celé rozjeli a rozhýbali k nové muzice i mě. Je to hodně pestré, a to mě baví,“ pochvaluje si hudebník, který je mimo jiné členem Síně slávy Cen Anděl. „Moc rád jsem se zpěvem trefoval do jejich muziky, i když texty jsem samozřejmě vybíral já. Takže přirozeně, zpívám tak, jak už za ta léta umím a mohu, v tom to snad taky drží linii.“