Když byly Matteovi čtyři roky, přál si k Vánocům basu. Vzhledem k poměru velikosti basy a tělíčka malého chlapce to neprošlo, ale pod stromečkem se objevily housle. Dospělé, takzvaně velké. Když pak s nimi přišel na první hodinu k paní učitelce Jitce Vaňourkové na ZUŠ Ilji Hurníka, honem mu dala do ruky dětské čtvrtkové. Jeho velký talent se tím ale tehdy nijak nezmenšil. Dnes je mu dvaadvacet a hru na housle a kompozici s úspěchem studuje na londýnské Royal Academy.
Matteovým profesorem je Rodney Friend, bývalý koncertní mistr mnoha světových orchestrů. Vedle toho si ale může vyžádat hodiny s dalšími učiteli, kteří s ním zkonzultují komorní hru. V Praze působí ve trojici s cellistou Davidem Pěruškou a klavíristou Pavolem Praženicou, trio by ale rád založil i v Londýně.
„Na londýnské akademii se klade velký důraz na hru v orchestru, na začátku každého trimestru probíhají zkoušky do orchestru a podle toho se rozdělují projekty, kterých je celkem hodně. Výhoda tohoto systému je v jeho flexibilitě. Když ve škole pochopí, že orchestr pro vás není top priorita, podpoří vás v tom, co chcete dělat. Studenti například pořádají vlastní koncerty v rámci festivalu Students Create. Hned první rok jsem tam přijel s projektem zaměřeným na fúzi klasické a moravské folklorní hudby a koncert se vyprodal,“ líčí Matteo své zkušenosti.
Medaile pro Mattea
Vloni v listopadu obdržel Matteo Hager od organizace The Musicians´ Company Stříbrnou medaili, kterou dostávají nejlepší studenti z předních britských hudebních institucí. „Myslím, že roli v tom hrálo více věcí. Celou dobu studia jsem byl hodně aktivní, u závěrečných zkoušek jsem měl pokaždé vysoké hodnocení a s úspěchem jsem se zúčastnil několika školních i mezinárodních soutěží,“ uvažuje.
Medaile je zejména potvrzením kvality, The Musicians´ Company dále pomáhá se stipendii, zařizováním soutěží a koncertů. A právě koncertní příležitosti jsou velkou bolestí mladých muzikantů, kteří po škole toto uplatnění hledají jen těžko. „Přijde mi důležité dělat něco, za čím si jako umělec a hudebník opravdu stojíte, nejlépe něco originálního. Soutěže jsou úžasná motivace, studujete nový repertoár, poznáváte nové lidi, získáváte kontakty. Ale i podle mého profesora už dnes nemusí fungovat to, že kdo vyhraje soutěž, tomu se automaticky rozeběhne kariéra,“ míní hudebník.
Podle něj by školy měly víc dbát na možnosti potenciálního uplatnění absolventů. „U nás máme předmět Artist Development, kde se dozvídáme, co může člověk pro otevření nějakých kariérních možností udělat. Je to mix všeho, co se odehrává kolem hudby, pomáhá nám to pochopit různé věci. To považuji za důležité. Zároveň je to ale něco, co se neustále mění a co je ve věku sociálních médií těžké uchopit. Neexistuje jedna strategie, kterou vás někdo naučí a která vždycky bude fungovat.“
Největší problém pro Mattea aktuálně představuje finanční stránka pobytu v Londýně. Školné na magisterském stupni na Royal Academy of Music činí čtyřicet tisíc liber, na bakalářském kolem pětadvaceti tisíc liber ročně. Matteo obdržel od školy plné stipendium, na pobyt v drahé metropoli to ale zdaleka nestačí. Mladý hudebník tak využil české podpory od Nadačního fondu Stadler‑Trier a MenARTu. Podpořily ho i britské nadace. „Oběma českým nadacím jsem vděčný mimo jiné za to, že mi dávají hodně příležitostí k vystupování. V rámci MenARTu jsem v srpnu zahrál v Olomouci svoji Sonátu pro housle, představím se na jejich letošním koncertu na Pražském jaru, vystoupil jsem i na večeru Nadačního fondu Stadler‑Trier v Salonu Celetná. Jsou to cenné profesní zkušenosti a člověk se díky nim stává součástí komunity.“
Nejen interpretace, alei vlastní tvorba
Matteo Hager si vydobyl nejen pověst skvělého houslisty, ale zaujal i autorskou tvorbou, které se více začal věnovat na gymnáziu. Invenci dělí mezi kompozice pro svůj nástroj a filmovou a divadelní hudbu. Právě dokončuje skladbu pro klavírní trio na objednávku Pražského jara a chystá se na skladbu pro sbor a housle.
Jeho Sonátu pro housle inspirovaly různé vlivy života v multikulturním Londýně. Do první věty se otiskly bulharské sbory, které Matteo obdivuje. „Bulharská folklorní hudba pracuje s různými technikami – s harmonií, laděním a specifickými rytmy –, které jsou pro západní posluchače čerstvé, neoposlouchané,“ vysvětluje.
Podle Mattea není nejtěžší vymyslet melodii, podstatnější je celkový dojem a „osobnost“ skladby. „Každý skladatel má různé preference, každý chce různými prostředky sdělit něco trochu jiného. Tahle široká škála dění ve skladatelském světě se mi moc líbí. Londýn je v tom úžasný a velmi inspirativní.“
Špičkový hudebník a volný čas? Jde to!
Matteovým koníčkem je mimo jiné film. „Vzhledem k povolání mých rodičů jsem měl k filmovému světu blízko odmala. Mám rád například řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, z českých Věru Chytilovou a její Sedmikrásky,“ prozrazuje. O svůj vkus se dělil v rámci filmového klubu, který pro kamarády připravoval spolu s bratrem.
Z koncertů mu z poslední doby utkvělo provedení Šeherezády Rimského-Korsakova, velmi inspirativní pro něj byla vystoupení houslisty Augustina Hadelicha. Silné zážitky si odnesl i z hudebního festivalu v Trenčíně vloni v létě. Vedle jazzových a rockových muzikantů tam vystupovaly i jeho oblíbené bulharské sbory. „Naživo to bylo neuvěřitelné. Opravdu tam zpívali i čtvrttóny, nevěřil jsem, že to jde.“
O představách budoucí kariéry se mladému houslistovi moc mluvit nechce. Rád by se ale víc soustředil na skládání a kombinoval ho se sólovým i s komorním hraním. Ve spolupráci s Davidem Pěruškou a Pavolem Praženicou by pak chtěl rozvíjet i hru v triu.
Matteo Hager (22)
Narodil se do umělecké rodiny. Maminka Kateřina je dokumentaristka, americký tatínek Tariq řídí Prague Film School, hraje na kytaru a miluje flamenco. Matteo má dva bratry: Eliáš studuje v Londýně matematiku a hraje na klavír, Kristián navštěvuje pražské gymnázium Na Vítězné pláni a zpívá v rockové kapele Retrospektiff. Maminčin bratr Pavel Klimeš je operní pěvec a pedagog.
V šesté třídě přešel na Gymnázium a hudební školu hl. m. Prahy k proslulému pedagogovi Jiřímu Fišerovi, se kterým strávil následujících osm let. Celé studium seděl v lavici s dalším nadaným houslistou Davidem Hernychem, který dnes studuje ve švýcarském Lucernu.
Matteo nyní bydlí v Londýně, kde čtvrtým rokem studuje na Royal Academy hru na housle a kompozici. Českému publiku se letos představí například na Pražském jaru, pro které na objednávku píše skladbu pro klavírní trio.
Jedním z největších Matteových vzorů je Krzystof Penderecki. V jeho skladbách obdivuje souhru hloubky hudebních myšlenek a odvahu využívat nové netradiční techniky hry na nástroje.