Superskupina Lufťáci je fenomén. Poté, co se rychle etablovala na české scéně, kde s humorem a lehkostí nože projíždějícího paštikou pronikla do uší posluchačů, klubů, na festival Rock for People, či do orientačních seznamů pro hlasování v Cenách Anděl, se vydala za oceán. Přeci jen kdo chce hrát country, měl by vykonat pouť do jeho americké Mekky. Přečtěte si, co tam Lufťáci zažili, a co z cesty vznikne.
LUFŤÁCI V NASHVILLU
Přišlo nám jako vynikající nápad vidět napsáno vedle sebe “Lufťáci v Nashvillu”. Ale právě kvůli tomu slovu Nashville se musí letět do Nashvillu. Ukázalo se, že je to trochu dál než výlet vlakem na Sázavu. V principu to ale byl podobný čundr plný překvapení. Když se ukázalo, že v celém roce 2025 dáme dohromady pouze jeden celý týden v lednu, neváhali jsme ani minutu.
Možná za to taky trochu může Dany Stejskal z Headlineru, který nás po koncertě na Barče popichoval, že country si může říkat jen ta hudba, co vznikne v Americe. Takže jela lufťácká hora k americkému Mohammedovi a od teď si můžeme říkat country. Odškrtnuto.
„Je to trochu dál, než výlet vlakem na Sázavu,“ došlo Lufťákům, ale nenechali se odradit.
Neměli jsme v rukou nic. Snad kromě českých kytar, které jsme si ale půjčili až na místě. Za zády tedy žádné České centrum, ambasádu nebo hraní pro krajánky. Pěkně to naostro zkusit nasolit do amerického publika s vervou jak u českého táboráku.
Zde jen drobný výčet neuvěřitelných událostí, které nás v posvátném country městě potkali, aniž jsme to dopředu čekali: Naučili jsme Američana zpívat česky. Měli jsme profesionální “fotošůt” s fotografem, který fotil největší hudební hvězdy. Odehráli jsme několik vystoupení pro skutečné americké publikum a vysloužili jsme si i standing ovation a uznání kovbojů. Naučili jsme Američany skandovat “Ahooooooj”! Byli jsme jeden den ve studiu a natočili tam nový repertoár. Psali jsme píseň se songwriterkou, co psala pro Whitney Houston. Byli jsme vyvedeni z Country Hall Of Fame. Potkali jsme se s americkou hudební legendou Rattlesnake Annie (v Česku známá jako Anka Chřestýš), která se znala a pracovala s Michalem Tučným nebo Waldemarem Matuškou.
Lufťákům se podařilo sehnat několik gigů pro skutečné americké publikum.
Zpívali jsme samozřejmě česky. Největší překvapení ale bylo, že nám v USA nikdo nerozuměl. Potkali jsme moudré místní muzikanty, kteří se nám snažili vysvětlit, že bude lepší, když to zkusíme v angličtině. My jsme ale vytrvali. V mekce bluegrassu, klubu Station Inn, jsme zahráli náš hit “Buřtík v srdci” a nikomu nevadilo, že tomu nerozumí. Nám už vůbec ne.
Tenhle příběh je pravda, ať sníme své klobouky, jestli vám budem lhát. Naštěstí s námi jel režisér Honza Látal, známý díky projektu czeXperiment, takže o tom, co je nebo není pravda, vznikne dokumentární film. My se těšíme i bojíme zároveň.
Nezpochybnitelným faktem je, že jsme přijeli jako nikdo a odjížděli jsme jako v současnosti nejslavnější česká kapela v Americe. Možná proto, že tam jiná česká kapela v tu dobu nebyla. Nevadí!
Lufťáci zanechali v Nashvillu výraznou stopu.