Když kapela Baro Chandel ukončila svoji činnost, ztratil se mi Pavel z očí. Občas jsem ho sice potkal někde na koncertě, ale nevěděl jsem, že na něčem pracuje. Až se v loňském roce bez jakéhokoli upozornění, bez jakéhokoli proma v digitálním prostoru objevilo debutové EP V Uších mír, pod kterým je podepsán on a jeho nová kapela Rekreace.
Samozřejmě mě zajímalo, jak se z Pavla stal lehce vážný a vážně lehký citlivý songwriter na hony vzdálený tomu kdysi divokému zpěvákovi a kytaristovi bez trička. A jak vlastně jeho nová kapela Rekreace vznikla. „Vedly k tomu dvě věci. Zaprvé jsem začal cítit,
že se mi Baro Chandel začínají odklánět od srdce a že to mladické nadšení a touha hrát nahlas věkem nějak přirozeně zmizely. Začala mě zajímat citlivější a čistější muzika. Navíc se objevily problémy s uchem a trochu jsem se té hlasité muziky obával,“ vypráví Pavel. „A z druhé strany jsem si asi uvědomil, že se ve mně něco naplnilo. A že jediná cesta dál je to zmuchlat, zahodit a vykročit někam do nejistoty.“
Asi tři roky nosil v hlavě písničky o svém životě, děravých kalhotách, jídle a dalších obyčejných tématech. „Jsem člověk plný nejistot a různých dalších věcí, které s sebou nesu, a přirozeně se jich snažím zbavovat tím, že o nich mluvím s lidmi, kteří vyhledávají rozhovory na hluboké úrovni. Potřebuju to pro svoje mentální přežití. A to samé začalo přirozeně žít v hudbě a textech,“ upřesňuje další impulz pro svoji tvorbu Pavel. A tak kolem sebe sestavil kapelu, v níž se opět sešel se dvěma spoluhráči z Baro Chandel, se svým bratrem Petrem Podzimkem (dnes také bubeník ve skupině Madhouse Express), který se však chopil baskytary, protože „chtěl poprvé na koncertech stát“. A s Petrem Votrubou, který se postavil za klávesy. Tuto trojici doplnili bubeník Jan Belada a cellista Adam Bláha.
Písnička Chvíli jdem z debutového EP
Prvním počinem, jímž se Rekreace představila veřejnosti, bylo shora zmíněné debutové EP, které vyšlo 12. února 2023. Nejen pro mě bylo velkým překvapením a velmi příjemným hudebním pohlazením. Protože Rekreace tvoří barevnou neprvoplánovou muziku inspirovanou R&B, funkem, folkem a jazzem, pro jejíž označení si bez uzardění dovolím použít slovo krásná.
Tu její krásu podtrhuje výborný songwriting, skvělá instrumentace a nádherně zpívané niterné, někdy humorné a někdy vážné poetické texty zrcadlící citlivého člověka a vývoj jeho pohledu na svět. Kdybych měl tu muziku trochu přiblížit někomu, kdo ji neslyšel, asi bych řekl, že mi zřejmě nejvíce evokuje Illustratospheru Dana Bárty, a to i výrazem Pavlova zpěvu. Pavel kdysi napsal: „Píseň je termoska, která udržuje nápoj uvnitř horkej tak dlouho, jak to jen její konstrukce dovolí. Někdy její obsah vychladne dřív, jindy později.“ A já musím podotknout, že konstrukce písniček Rekreace je hodně pevná, protože ač se k nim vracím opravdu často, tak ne a ne vychladnout. A v hlavě zůstávají i dlouho po doznění. A to mám moc rád. Jediné, co mě mrzí, je, že jsem zatím neměl možnost si kouzlo Rekreace užít naživo. Ale samozřejmě mám v úmyslu to v nejbližší možné době napravit.
Na EPčko kapela vloni navázala singlem Zdání klamou, který produkoval Boris Carloff,
a letos novou písničkou Koberce z ticha, doplněnou minimalistickým videoklipem, jehož autorem je také Pavel. Jde o poslední rozloučení s věcmi reprezentujícími společný život dvou lidí, kteří již neměli sílu hledat průniky svých životů.
Možná je trochu škoda, že Rekreace na počátku podcenila svoji sebeprezentaci, což si uvědomuje i Pavel. „Já to celý bral lehkovážně a možná byla škoda, že ten nástup byl hodně skromnej. Na to, kolik jsme toho muzice a nahrávaní věnovali, kolik jsme do toho dali práce, jsme si asi měli dát i práci s tím dostat to od začátku mezi lidi.“ Já však přesto věřím, že třeba i díky tomuto článku se jejich muzika nakonec mezi lidi dostane a že je osloví. Protože je skvělá a tu schopnost v sobě má.