Obrázek k článku Roman Strejček: Lex železářství? Mnoho povyku pro nic. OSA bude poplatky vybírat dál
| Honza Vedral | Foto: Pavel Brilla

Roman Strejček: Lex železářství? Mnoho povyku pro nic. OSA bude poplatky vybírat dál

Pár týdnů před Vánoci slavili Piráti na sociálních sítích úspěch zákona přezdívaného Lex železářství. Chtěli jím osvobodit drobné živnostníky od povinnosti platit poplatky Ochrannému svazu autorskému za puštěné rádio v provozovně. Podle předsedy OSA Romana Strejčka se ale ve skutečnosti nic moc nemění. Poplatky OSA vybírá stejně a schválený zákon je v rozporu s evropským právem.

Roman Strejček dokonce předpokládá, že se může opakovat situace s hotelovými pokoji z roku 2005 nebo s lázněmi z roku 2008. „I tenkrát jsme upozorňovali zákonodárce na rozpor s evropským právem. Soudy nám daly zapravdu,“ připomíná. Řada věcí, které si lidé myslí o OSA, je podle něj z kategorie „jedna paní povídala“. Vybírání autorských poplatků patří k západní civilizaci. „Možná samotný problém tkví v termínu něco chránit. Pojďme se bavit o tom, že každý chceme dostat zaplaceno za to, že odvedeme práci nebo nějakou službu,“ glosuje ochranu duševního vlastnictví.

Dá se srozumitelně shrnout, co vlastně nový zákon lex železářství přináší za změny a jak se to z vašeho pohledu dotkne autorů?

Nový zákon ve skutečnosti téměř nic nového nepřináší. Jak by řekl Shakespeare, je to „mnoho povyku pro nic“. Zůstává povinnost platit autorské odměny za pouštění hudby zákazníkům včetně obchodů nebo kadeřnictví. Řada médií a sociální sítě zákon nepřesně interpretují a uvádějí tak majitele provozoven v omyl. Ani samotní Piráti, kteří zákon navrhli, neumí veřejnosti vysvětlit, kdy se neplatí. To svědčí mnohé o jejich odborné nekompetentnosti v oblasti autorského práva.

A jak to tedy je?

Majitel provozovny je osvobozen od placení autorských odměn, pokud splní celkem čtyři podmínky a ty musí být splněny současně. Tedy nestačí splnit pouze dvě nebo tři z nich. Těmi podmínkami jsou zpřístupňování díla úzkému okruhu osob, toto zpřístupňování je nahodilé, je nezávislé na přání příjemců a není výdělečné povahy. Co to v praxi znamená? Určitý návod poskytl sám ministr kultury Martin Baxa, který při prezentaci zákona v Parlamentu doslova prohlásil: „Ve výsledku se tedy tento pozměňovací návrh dotýká omezeného počtu provozoven či spíše konkrétních situací, protože prakticky téměř v každém případě rozhlasový nebo televizní přístroj puštěný v provozovně je tam takto umístěn nikoli nahodile, ale naopak pro zpříjemnění prostředí a zkvalitnění nabízené služby. Tímto nepřímo přispívá k většímu zisku“.

Zjednodušeně řečeno, pokud máte puštěné rádio nebo televizi ve skladu prodejny nebo v zázemí kadeřnictví, které je sotva slyšitelné u zákazníků, pak se na vás povinnost platit autorské odměny nevztahuje. Jedná se o případy, které OSA prakticky ani za předchozího zákona nelicencoval. Naopak pokud máte rádio přímo v prostoru, kde se pohybují vaši zákazníci, pak vám povinnost vzniká i za nové úpravy zákona.

Z vaší tiskové zprávy vyplývá, že poplatky budete vybírat stejně jako dosud. Co čekáte, že se stane?

Všem majitelům provozoven ve vlastním zájmu doporučujeme, aby svůj konkrétní případ konzultovali a nenechali se uvést v omyl neověřenými nebo neodbornými diskusemi na sociálních sítích. PR sloganů Pirátů nevyjímaje. V konečném důsledku právní odpovědnost a s ní spojené následky takového konání zůstanou pouze na provozovateli, nikoli na předkladateli zákona. Nabízíme osobní návštěvu našeho obchodního zástupce, který jim poskytne odbornou konzultaci pro jejich konkrétní případ přímo na místě.

Já spíše očekávám, že řada majitelů provozoven, kteří dosud žádnou hudbu svým zákazníkům nepouštěli, díky špatnému pochopení zákona začnou hudbu pouštět v domnění, že nemusí platit. Zde mohou nastat třecí plochy, které vzniknou chybnou interpretací zákona v diskusích na sociálních sítích nebo v některých médiích.

Dá se celý problém alespoň zhruba přenést na čísla? To znamená, kolik ušetří jeden zámečník ročně, když odmítne platit OSA. A o kolik přijdou autoři, pokud by vám soud nařídil, že poplatky vybírat nesmíte?

Takový zámečník na menším městě by za práva autorů hudby ročně ušetřil zhruba 3 900 Kč včetně DPH, tj. 15,50 Kč za jeden pracovní den. Pokud měl takový zámečník puštěné rádio pouze pro sebe, pak OSA ani před touto novelou takové provozovny prakticky nelicencoval.

I proto se mi těžce dělá odhad, o kolik mohou autoři hudby přijít na svých honorářích. Řádově se může jednat o stovky tisíc korun až jednotky milionů za rok. Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, spíše než výpadků v příjmech se obávám třecích ploch, které nově vzniknou. Kdy majitelé provozoven se uvedou v omyl, že odteď je možné hudbu pouštět bezplatně, a nově ji začnou svým zákazníkům pouštět.

Pokud jsem to pochopil správně, zákon je sporný i z hlediska mezinárodního práva. Mohou z něj pro Českou republiku plynout nějaké sankce či škody z hrozících soudních řízení?

Ano, chápete to naprosto správně. Zákon je v přímém rozporu s evropským právem a soudní praxí Soudního dvora EU. Může se s vysokou pravděpodobností opakovat situace s hotelovými pokoji z roku 2005 nebo s lázněmi z roku 2008. Tehdy Parlament zbavil hoteliéry a lázně povinnosti platit autorské odměny za televizory umístěné na pokojích. I tenkrát jsme upozorňovali zákonodárce na rozpor s evropským právem. Soudy nám daly za pravdu. Hoteliéři i lázně s námi spory prohráli, a dokonce museli uhradit autorské odměny i za minulost, protože zákonná výjimka byla neplatná. V tomto ohledu se zdá býti Česká republika nepoučitelná.

A nakonec obecněji. Zdá se, že spoustě lidí stále nedochází, proč by se měla autorská práva chránit a vybírat za ně nějaké poplatky. A proč právě tímto způsobem. Někteří politici používají pro vybírání poplatků termín „výpalné“. Proč by se měla autorská práva chránit?

Možná samotný problém tkví v termínu něco chránit. Pojďme se bavit o tom, že každý chceme dostat zaplaceno za to, že odvedeme práci nebo nějakou službu. Zaměstnance chrání zákoník práce, nebo dokonce odbory. A co skladatel a textař? Ti za napsání skladby nebo textu k písni nedostanou zaplaceno ani od zpěváka, ani od kapely. Proč? Nikdo není schopen odhadnout úspěch takové skladby. Musíte se trefit do nálady společnosti. Výrobce aut vydělá, pokud prodá určitý počet aut konkrétní značky. Zaměstnanec dostane mzdu za odpracované hodiny. Autor vydělá peníze, pokud jeho písničku zahrají v rádiu, v televizi, kapela ji zazpívá na koncertě, nebo nějaký obchod či restaurace vám touto písničkou zpříjemní čas u nich strávený. Byť se to nezdá, autoři sbírají svoji „mzdu“ po haléřích a korunách. A vězte, že na konci měsíce je to pro drtivou většinu autorů částka nedosahující ani minimální mzdy. Většina autorů si zkrátka svojí tvorbou nevydělá na své živobytí a je odkázána na jinou práci. Přesto mají energii a chuť obohacovat naši kulturu. Veřejnost však vidí hrstku těch úspěšných, kteří mají prostor v rádiích a televizi, a podle nich si tvoří obrázek o bohatství všech umělců. Ale to je optický klam, nebo chcete-li mediální bublina. Lidé si dokonce myslí, že interpreti jsou zároveň autory. Jenže za většinou úspěšných českých i zahraničních hitů stojí autorské týmy, které nejsou členy kapely.

Existuje někde na světě k ochraně práv jiný přístup a jaký?

Snad v nějakých totalitních zemích. Jinak prakticky po celém světě existuje obdobný způsob placení autorských odměn za pouštění hudby. OSA má smlouvy se stejnými organizacemi v Americe, Evropě, Africe, Oceánii či Asii. Řekněme, že se drobně liší přístup k autorským právům v USA, kde je ten trh hodně komerčně orientován. Zde může být tamní OSA firmou, která generuje zisk jako jakákoli jiná soukromá společnost. V českém, respektive evropském prostředí může být OSA pouze neziskovým spolkem.

OSA je někdy vytýkána neprůhlednost. Jaký mají v dnešní době autoři přehled o tom, kde, jak a za kolik se jejich díla používají?

Pro některé lidi je jednodušší pracovat s dojmy ve stylu jedna paní povídala a říkat, že jsme neprůhlední. Většinou to slýchám, když protistraně dojdou argumenty. Lidé si nás často pletou s jinými organizacemi nebo se chybně domnívají, že zastupujeme zpěváky a kapely.

Na mezinárodní scéně jsme si za posledních 10 let vybudovali obrovskou kredibilitu ze strany našich zahraničních partnerů. Jsme označováni za jednu z nejtransparentnějších organizací ve světě. Nechávají se námi napřímo zastupovat i zahraniční autoři a nakladatelé, kteří otevřeně říkají, že tak detailní zpracování výkazů, jaké dostávají od nás, málokde poskytují. V celoevropském srovnání jsme 3. nejlépe hospodařící autorská hudební organizace s průměrnou režií 12 %. Lepší jsou pouze Dánové a Norové. Společně s KODA (tj. dánská obdoba OSA) jsme dokonce jediní, kdo vyplácí odměny autorům měsíčně!

Takže o všem dáváte přehled elektronicky?

Ano, každý autor, který s námi uzavírá smlouvu o zastupování, obdrží elektronický účet. Je to obdoba elektronického bankovnictví. Každý autor má detailní přehled o všech transakcích. V přehledu se dozví, které rádio nebo televize jeho písničku odvysílaly, zda to bylo v reklamě, v seriálu nebo ve filmu. Vidí, která z jeho písniček je nejúspěšnější, kolik mu vydělala peněz za jedno odvysílání a v neposlední řadě kolik si OSA strhl na své náklady. Často slýchám lži, že OSA na nákladech spotřebuje více jak polovinu svých příjmů. Není to pravda. Průměrná režie OSA je 12 %, tedy z vybrané stokoruny autor v průměru obdrží 88 korun. Pokud někdo opravdu chce zjistit, jak hospodaří a funguje OSA, vše nalezne na našich webových stránkách, včetně ročenek a zpráv auditora.