I když začínali pod jiným názvem, právě letos oslavují Kreator rovných čtyřicet let existence. K výročí vydali v pořadí už patnáctou desku Hate Über Alles. Když frontman Mille Petrozza skupinu zakládal, bylo mu čtrnáct. Inspirací mu byly kapely jako Slayer, Mercyful Fate, Venom. Už v sedmnácti stál společně s Ventorem (bicí/zpěv) a Robem Fiorettim (basa) ve studiu Music Lab v Berlíně a nahrával první album Kreator, Endless Pain. „Když jsme nahrávali debut, mysleli jsme, že to bude jenom jednou a dost (…) Říkal jsem si, nejsme profíci, jak vůbec můžeme jít do studia a nahrávat? Ale pak jsme se rozhodli, pojďme to prostě zkusit,“ vzpomínal Mille v rozhovoru pro magazín Kerrang na začátky v půli osmdesátek.
Kapela podle jeho slov tehdy vůbec netušila, jak zní mimo zkušebnu. Z koncertů to poznat nemohla, protože stihla odehrát přesně čtyři akce, když jim přistála na stole smlouva od Noise Records. Kontrakt tehdy musela podepisovat Milleho matka a do studia je odvezla sestřenice. Nikomu nebylo osmnáct. Ale divoká a vzrušující doba metalových osmdesátek snesla cokoli. Hlad po metalu byl přece jenom obrovský.
Jak Mille vzpomínal na nahrávání? „Byli jsme mladí a řekl bych, že energie v nás byla nekontrolovatelná. Ve studiu jsem ze sebe všechno vyřval, aniž bych o tom nějak víc přemýšlel. Všechno, co slyšíte na desce, je čistá teenagerovská euforie,“ uvedl. „Chlápek, co to celé nahrával, z nás měl jenom legraci. Vůbec nevěřil, že to myslíme vážně. Jediné, co nám sehnal, byla kytara, co ladila. Ale jinak nic neprodukoval, prostě to jenom zaznamenal,“ popisoval Mille.
Ve studiu se sice nesetkali zrovna s pochopením, ale metalisti výsledek žrali. Deska Endless Pain vyšla na podzim 1985 a způsobila nemalý poprask. Byla to nahrávka surová, chaotická, nespoutaná, primitivní… a špatně zahraná. Zájem o kapelu ale překonal veškerá očekávání. Kreator se uvedli jako jedna z nejrychlejších a nejagresivnějších kapel své doby.
Plány do budoucna neměli žádné, zato ale měli silnou motivaci vytvořit ještě něco brutálnějšího. Noise Records své kapely tlačili k neustálému chrlení hudby. A tak stručný telefonát směrem ke Kreator byl jasný: Nahrajete další album, ok? Těžko mohli tušit, že přicházel moment, který měl z kapely vytvořit kult.
Potěšení zabíjet
Rok 1986 byl v evoluci thrash metalu milník. Scéna už nepůsobila jako počínání několika podivínů, ale konsolidovala se jako nezastavitelná síla. Metallica a Slayer vydali svá třetí a dle mnohých nejlepší alba. Ta největší vlna se ale valila především Amerikou. Evropa neměla čím reagovat.
Kreator tehdy cítili, že mají jedinečnou šanci ukázat, co za hudbu mají v hlavě. „Ta možnost jít do studia znovu a nahrát další album nám přišla dost mimořádná,“ vzpomínal Mille pro změnu v Metal Hammeru. „Napsali jsme v krátkém čase songy, které byly lepší než na Endless Pain. Celé to bylo o dost rychlejší a komplexnější, aniž by to ztratilo mladickou zuřivost, v tom se nic nezměnilo,“ uvedl Mille. „Poslouchali jsme tehdy hodně Hell Awaits od Slayer a Seven Churches od Posessed, tedy to nejtvrdší své doby. Ale my jsme chtěli být ještě tvrdší,“ dodal.
Kreator se vrátili do toho samého studia v doprovodu tehdy žádaného producenta Harrise Johnse, který měl za sebou práci na deskách Helloween, Grave Digger nebo Coroner. „Byl to člověk, který opravdu chtěl kapele pomoct. Chlápek, co nahrával Endless Pain – nic proti němu – prostě jen udělal, co měl. Ale Harris Johns nás poprvé produkoval. Zajistil, aby všechno znělo správně,“ vzpomínal Mille na Johnsovu práci.
Druhé album Kreator s názvem Pleasure to Kill vyšlo na jaře 1986. Dopad na metalový underground byl okamžitý a drtivý. Stále ještě náctiletí Kreator přidali na zběsilosti, rychlosti, údernosti. Songy zahrané v maximální možné rychlosti jen tak tak držely pohromadě. Za celou tou agresí a brutální rychlostí ale nešlo přeslechnout skladatelský talent, i když překonával tehdejší technické možnosti kapely. Brutální smršť Pleasure to Kill, kterou spojuje zvěrská produkce, rychlost nadoraz a chytlavé riffy, byla v době svého vzniku něco, co nemělo srovnání.
Srovnané skóre
Pokud evropský thrash metal dosud jen klopýtal za tím americkým, byli to právě Kreator, kteří druhou deskou Pleasure to Kill srovnali skóre. Druhé album zasáhlo do vývoje evropské thrashmetalové scény jako málokterá deska. Navíc posloužilo jako odrazový můstek pro pozdější deathmetalový i blackmetalový underground.
Po zbytek osmdesátých let Kreator dál pilovali svůj sound k dokonalosti, aby pak v devadesátkách uhnuli úplně jiným žánrovým směrem a na přelomu tisíciletí se opět vrátili k thrashi. Zběsilost prvních dvou desek ale už nikdy nezopakovali. „Vlastně nevím, čím je zrovna Pleasure to Kill tak výjimečné. Možná je to nejklasičtější primitivní thrash s nechutnými texty,“ zamýšlel se Mille v Metal Hammeru. Mnoho fanoušků dodnes žadoní, aby Kreator udělali ještě jedno album jako Pleasure to Kill. „Technicky by to snad bylo možné, ale atmosféru a intenzitu se zopakovat nepodaří,“ tvrdí Mille. „Nenechte se zmást, není to raketová věda. Pleasure to Kill je dost primitivní deska. Ale jako taková mohla vzniknout jen v roce 1986 nedaleko berlínské zdi s partou teenagerů, kteří to brali především jako nekonečnou party,“ dodal.
I po čtyřiceti letech patří Kreator stále mezi nejrespektovanější metalové kapely nejen v Evropě. Nikdy nedosáhli komerčního úspěchu jako Metallica nebo Slayer, ale prvními deskami si zajistili status, z něhož těží dodnes. Dlouho a těžko byste v extrémním metalu hledali kapelu, kterou Kreator neovlivnili právě svými dřevními začátky.