Studio Jiřího Buriana nabízí velkorysý prostor a krásný výhled na Prahu. Dovolit si ho může, protože skrz svůj někdejší sranda projekt pochopil, co s sebou nese úspěch.
„I když dnes produkuju popová jména, dávám do toho, co jsem se naučil za patnáct, dvacet let na nezávislé scéně. A to samé dělám i s Demem,“ říká dnes muzikant, který pomáhal formovat tuzemskou indie scénu a pro český pop dlouho neměl pochopení. Dnes stojí třeba za alby Tomáše Kluse nebo písněmi Emmy Smetana.
Na začátku přitom mainstreamovému úspěchu Kapitána Dema vůbec nic nenasvědčovalo. „První koncert v roli dissujícího tlusťocha odehrál na svatbě Saši Michailidise, tehdejšího ředitele nezávislého Radia 1. "Producent Ondřej Ježek mi tehdy říkal, že když to dotáhnu, smíchá mi album zadarmo. Ale že to nesmím nikomu říkat,“
popisuje Burian úplné začátky. Jeho nahrávky se tehdy poslouchaly hlavně po kapelních dodávkách nebo mezi fanoušky nezávislé scény a nic nenasvědčovalo tomu, že se z nich mohou stát rádiové hity.
„Až když jsme dvakrát za sebou vyprodali Roxy, začal jsem si říkat, že je to zajímavý i z komerčního hlediska. Zlatíčka pak byly gamechanger,“ vzpomíná Burian na píseň, kterou na sebe strhnul pozornost i mimo svou bublinu. „Fanoušky už teď rozdělujeme na ty, co chodí na Zlatíčka a na ty, kteří mají rádi ten původní humor. Zlatíčka přitom nejsou žádné Ztrácíš. Pořád je to dost kontroverzní a ironický text,“ zdůrazňuje. Stát se součástí mainstreamu byl podle něj od začátku plán, ve kterém necítí žádné velké hranice.
A proto mu dnes nedělá problém zazpívat si s Markem Ztraceným v O2 aréně. "Společný song by s ním ale Kapitán nenatočil," podotýká Burian.
Je pravda, že se u nás úspěch neodpouští? „Když se na to člověk chce takhle dívat, tak určitě. Pro mě je ale důležité, jestli je člověk tu věc schopen někam posouvat.“ zdůrazňuje Burian. „To nejdůležitější jsou songy, témata a styl humoru. A to se z mojí strany vyvíjí,“ naráží na šesté album Mistr světa všeho.
A jaká je podstata Kapitána Dema? „Jeho největší kouzlo tkví v v odstraňování problémů společnosti,“ zdůrazňuje Jiří Burian. „Když z problémů uděláš hit, lidi se jim smějou nebo o nich zpívají. A už s nimi nemají takový problém.“ Povedlo se mu to dříve s předjíždějícími kamiony nebo třeba na nové desce v písničce Benga. „Problém otočím v lásku. Sám na sobě vidím, že to funguje,“ vysvětluje Burian podstatu Kapitána Dema, kterou možná mnozí nevidí.
„Teď mi nejvíc vadí rap. Jsem toho přehlcenej. Jakmile začne někdo rapovat, tak to vypínám. Už mě to nudí,“ rozpovídá se ještě ve svém studio trochu překvapivě o hudebních stylech. Je to svým způsobem rovná hra. Zatímco čeští rappeři Dema nenávidí a píšou o něm pohrdlivé sloky, pro Dema jsou čeští rappeři vyčerpaní. „Nejvíc mi vadí témata. Přijde mi, že je to pořád dokola. Je to dvacet slov, která se opakují pořád dokola: Cash, čůza, máma, ulice, značky, crew, bratři, většinou je tam dick. Prostě pořád to samé,“ popisuje Demo stav, do kterého se svým šestým albem dospěl, přestože sám rapové prostředky dodnes používá. „Dnes mi přijde lepší udělat diss track na přírodu, než na Separa. je to sofistikovanější než „čubko, hul můj dick!“
Úspěch Kapitána Dema navíc Buriana plně zaměstnává. V tuto chvíli se zdá, že nedojde ani k avizovanému koncertnímu comebacku jeho někdejší kapely Southpaw, která byla oblíbená na indierockové scéně. Odpověď má i na otázku, zda už Kapitán Demo není po těch letech na tuzemské scéně přeci jen trochu okoukaný. "To je pro mě nová myšlenka. Podle reality, ve které se pohybujeme, kde hrajeme koncerty, jaká máme čísla, to celé pořád roste a roste," uzavírá Burian.