Věřím, že každému přítomnému, který znal Davidovy písně, zněl v hlavě jeho hlas paralelně s úžasným zvukem kapely, orchestru a tří zpěváků, jenž se linul z pódia. Představuji si, že velká část publika také strávila značnou část večera oživlými vzpomínkami na koncerty či třeba setkání. Jindy se ale člověk na chvíli prostě ponořil do přítomnosti a poslechu a říkal si, hrome, to jsou ale dobré písničky.
Na pódiu se s kapelou Bandjeez střídali Kateřina Marie Tichá, Mirai Navrátil a Ewa Farna. Davidova výjimečná osobnost, jakkoliv přítomná v písních a nejrůznějších prožitcích nedávné minulosti, které si sebou nesl každý, kdo přišel, chyběla. Kouzlo, jež pro mě zaplnilo tuhle obrovskou mezeru, vyčaroval orchestr. Trojice zpěváků (plus v jedné písni překvapivě i Maro Zeman z Bandjeez) písně Davida Stypky zazpívala úžasně. Kateřina ve Vrány taky či Čaruj, Ewa Farná a naprosto famózní Mňam a Mirai s Osudovou, která se v tu chvíli stala mou novou nejoblíbenější písní vůbec, to všechno bylo perfektní. Ovšem oni tam, tak jak jsem to vnímala, nenahrazovali Davida. Byli na pódiu sami za sebe a skládali poctu svému příteli a kolegovi. Když se člověk koukal na Bandjeez, pohled na kteréhokoliv z nich člověka hodil nemilosrdně zpátky na koncert Davida do nějakého klubu a znovu připomněl, že on sám už tu není. A tak jsem si jeho chybějící hlas vtělila do oné „úžasné hydry“, jak nazval Matěj Drabina Janáčkovu filharmonii.
Ta hrála v aranžích Jana Lstibůrka a pro někoho bylo možná těžší se odpoutat od čistě kapelních verzí, které má naposlouchané, připadalo mi, jako by jejich party v důvěrně známých písních dřímaly odjakživa. Velká úcta tvůrcům za takovou souhru, která skladbám nedodala jen smyčcový patos, ale další nádherný rozměr.
![](/media/news/lnf4k4jkxs-dsc2370n-1-930x930-7729c71b.jpeg)
Hudebníci během koncertu sdíleli několik příběhů a vzpomínek, Mirai se na publikum obrátil s přáním, že by nemělo jít o smutný večer. Sám prý přitom Davidovi občas říkal, že jeho písně ale docela smutné jsou. „Nejsou. Ty to jenom nechápeš,“ odvětil mu prý tehdy.
![](/media/news/koq27pp8s9-dsc2345n-1-930x930-000560fe.jpeg)
Co mi také tento večer přidělalo vrásku smutku, byla myšlenka, že velkou část písní možná slyším naživo naposledy. Mám pocit, že nezněly dost často. Tuhle chmuru ale rozptýlilo vědomí, že mnohé z nich naopak ještě uslyším – tu a tam některou od Káti s Bandjeez, na koncertech Mirai i Ewy Farne se třeba neobjeví přímo písničky z Davidova repertoáru, ale zase zahrají písně, které napsal spolu s nimi pro ně. A pak některé kdesi někdo odvážný vytáhne třeba u táboráku a já se budu usmívat, že je znovu slyším.
![](/media/news/x978d57xqk-dsc2355n-1-930x930-d11a009b.jpeg)
PS: Pokud si tento report stihne přečíst někdo, kdo jde na druhý koncert K poctě Davida Stypky v ostravském Gongu, říkám – zpívejte si nahlas. Podle mě by to onomu večeru slušelo nejen v závěrečné Dělám, kdy už lidi odhodili ostych zpívat s Janáčkovou filharmonií.
![](/media/news/osqvu7lxj7-dsc2233n-1-930x930-053229ac.jpeg)