Obrázek k článku Jake Blount a Mali Obomsawin předkládají uprostřed zmaru poselství naděje
| Jiří Moravčík | Foto: Yekaterina Gyadu

Jake Blount a Mali Obomsawin předkládají uprostřed zmaru poselství naděje

Americký černošský songwriter a zpívající baskytaristka z indiánského národa Wabanaki nám sami nebo v jiných skupinách svou hudbou klidný spánek nikdy nepřinášeli, že by v nich ale před katastrofami nevarovali, to se říct nedá. Z vlastní historie totiž vědí, že se to nevyplácí. Na albu Symbiont teď poprvé spojily síly, a zatímco po hudební stránce nemáte slov, u jejich klimatického manifestu byste nejraději řvali jako na lesy.

Představa, že vidíme do budoucnosti, vede při rozhlížení okolo sebe nevyhnutelně k domněnce, že se tam vlastně ani nemusíme dívat. Nic jiného, než apokalypsu bychom tam zřejmě nevykoukali. Na předchozím afrofuturistickém albu The New Faith vyprávěl Blount jak ní došlo. Dostalo se nám dystopického příběhu o světě zpustošeným klimatickou změnou způsobenou „lidmi, kteří jen brali, aniž by něco dávali a toužili po věcech, které ani nepotřebovali a planetu proměnili v poušť“. Přesto nechal několik desítek lidí na ostrově u pobřeží státu Maine autor zachránit. Než tu ale začali žít nový, spravedlivější, humanismu a svobodě LGBT komunity stranící život, museli projít očistcem. Čelili smrti, lynčování, nemocem, a hlavně pohledu na zdevastovanou planetu. Proč k tomu došlo, se dozvídáme až teď na albu Symbiont, ve formě prequelu před takovou katastrofou varující. Jestli se rovnou nemůžeme bavit o naléhavé prosbě, aby se lidé konečně vzpamatovali a přestali ignorovat zkušenosti a moudra předků ohledně ochrany přírody.

Poslechem alba Symbiont na Spotify se připravíte o důležité odkazy a sdělení z obalu, uvádějící tu hudbu do kontextu. Copak přeskoky od akustických nástrojů k elektronice nebo důrazy na spirituály, blues a indiánské pow wow, ty ještě pochopíte a nejspíš z nich zůstanete paf, složitější je to s přemýšlením, jak k takovému mixu vzdorujícímu kategoriím dvojice došla, protože vás to už po pár skladbách začne opravdu zajímat. Ze strany Mali Obomsawin a Jakea Blunta nejde v poznámkách o nějaký návod, jak album poslouchat, je pro ně ovšem zásadní, abyste věděli, že čerpali z mnoha historických knih, sborníků, velkých hudebních osobností z minulosti a pro ně přelomových osobních okamžiků, dotvářející jejich klimatický manifest. Když třeba ve skladbě What's You Gonna Do When The World’s On Fire? uslyšíte deklamovat heslo We Are Power, je dobré vědět, že si ho vypůjčili z významného projevu proneseného v roce 1980 indiánským zpěvákem a aktivistou Johnem Trudellem během okupačních protestních stávek za sebeurčení amerických indiánských národů.

A pokud jde skladbu My Way's Cloudy s hostujícím zpěvákem Joe Raineym z národa Ojibwe, dočtete se, že pochází ze sbírky černošských písní z období otrokářské éry a převedení do formy obřadního indiánského pow wow má zdůraznit společný zájem o přežití.

Mimořádně působivé album, rozdělené na dvě části – To Death and Fire a The Green Road – představuje působivé, občas nadějeplné, jindy zlověstně varovné hudební prohlášení, které z hlavy jen tak nedostanete.