U této příležitosti si Imodium přizvalo řadu svých přátel. Publikum se na 27. Broumovské kytaře může těšit například na zpěváky Lásku, Michala Skořepu, Žanet či kapely TH!S, Vivian, Kluci a další. Své první album nazvané Mezcal pokřtí Pavel Fröde, otec zpěváka Imodia Tomáše. A právě s Frödem mladším jsme probrali okolnosti letošního ročníku.
Na scénu se s Imodiem vrátíte po téměř čtyřleté pauze. Máte nějaké další novinky?
Koncert v rodném Broumově je shoda dvou náhod. Festival Broumovská kytara loni nedopadl dobře. Poprvé jsme skončili ve statisícové ztrátě a hodlali po dvaceti šesti letech definitivně skončit. Bylo to těžké rozhodování, ale protože smolná série začala v roce 2019, kdy akci předčasně ukončila blesková bouře, která téměř smetla areál a následovaly dva roky covidu, kdy se sice festival konal, ale ve velmi omezené variantě, pro nás byl loňský prodělek poslední kapka. Jenže pak jsme si s bubeníkem Imodia Kárlem, se kterým festival děláme především, uvědomili, že jsme mému tátovi slíbili, že to dotáhneme do třicítky. A ta je nadosah.
Zároveň jako zvláštní znamení zesílil hlas fanoušků Imodia a opravdu nám i několikrát týdně začaly chodit dotazy, co s kapelou bude. Zda ještě vůbec něco plánujeme, nebo jestli neuděláme alespoň jeden vzpomínkový koncert. V tu chvíli jsme si řekli, že nejlepší bude, když uděláme koncert Imodia v rámci Broumovské kytary. Věci se daly do pohybu, oslovili jsme kamarády, tedy kapely a interprety spjaté s naší kapelou, ať přijedou zahostovat či zahrát, vymysleli doprovodný program a teď už nezbývá než se jen těšit. Podotýkám, že o akci je ještě větší zájem, než byl v minulosti s celodenním plnohodnotným line-upem. A protože jsme nebyli nikdy flákači, jako bonus jsme k ohlášenému koncertu rovnou jen tak spontánně hodili ven úplně novou píseň Střepy Tepy, nazpívanou společně s mojí holkou Žanet. Je to vlastně po pěti letech naše první nová muzika.
Letos Imodium čeká ještě jedno hraní - na koncertu kapely Rybičky 48, která podobně jako vy, chystá velký koncert ve svém domovském městě. Znamenají tyto akce konec ohlášené pauzy?
Zatím ne. Řekli jsme si, že počkáme, jak to doma celé dopadne a rozsekneme to až potom. Letos v září uběhnou čtyři roky od chvíle, kdy jsme kapelu zastavili a věcí se nejen kolem kultury poměrně dost změnilo. Kapela jela poměrně intenzivně v podstatě dvacet let. Dnes máme navíc rodiny. Pokud přijde nějaké zásadní rozhodnutí, zazní 3. června doma v Broumově!
Broumovskou kytaru pořádáte s vaším tátou dlouhá léta – co pro vás ta akce znamená?
Táta, tuším, v roce 1997 festival po několika desítkách let s pár přáteli obnovil a dělal ho osmnáct let. Pak jsem to převzal s Kárlem. Táta má ale samozřejmě stále silný poradní hlas. My jsme s Kytarou vyrostli. Bylo nám asi jedenáct let, když ji táta spolu s dalšími lidmi odstartoval. Celý náš muzikantský život je s ní silně propletený. Máme ji hluboko v srdci, proto jsme to pořád neukončili, ačkoliv jak jsem už popsal, poslední roky bylo opravdu krušno. Imodium ostatně odehrálo svůj první opravdový koncert právě tady. Mimochodem v roce 2019 se bouře přiřítila právě ve chvíli, kdy zněl náš rozlučkový set a nedohráli jsme. Někdo nám bezprostředně poté řekl, že je to jasná zpráva odněkud z vrchu, že se Imodium tím pádem nerozloučilo a tedy neskončilo.
Váš táta Pavel Fröde letos na Broumovské kytaře pokřtí vlastní desku. Co na ni říkáte?
Teď se hodně usmívám. Mohl bych říct mnoho, protože jsem ji pro tátu napsal, zprodukoval a smíchal. Respektive jsem udělal hudbu, až na jednu píseň, kterou složil Renda Rypar. Texty napsal Lukáš Dvořáček, jeden taky Adam Jánošík. Záměrně jsem nechtěl psát texty, ve vztahu otec a syn mi to přišlo rozumnější. Pomohli nám hvězdní muzikanti, kytary natočil Daniel Franc z Imodia, bicí nahrál již zmíněný Adam Jánošík z The Atavists, baskytaru Vojtěch Říha z Vanua 2 a klavíry Tomáš Peterka z Heebie Jeebies. To je prostě kapela snů a s tátou také odehraje set na Broumovské kytaře.
Chtěl jsem tátovi jednoduše oplatit to, co udělal v životě on pro mě a moji kapelu. Lepší nápad jsem neměl. A co na ní tedy říkám? Zcela nezaujatě to bude nejpoctivější rocková deska letošního roku. Deska chlapa, co se poprvé v životě rozhodl jít natočit písničky, a to prosím pěkně po šedesátce. To mi přijde geniální.
Pořádání Broumovské kytary převzal Thom Fröde po svém tátovi
Když se s odstupem ohlédnete za působením Imodia na české scéně – co se vám vybaví?
To je složitá otázka. Kapelu jsme založili na základce, prošli jsme vším. Od úplného dna až po velké koncerty na velkých pódiích. I v těch největších halách a festivalech v naší zemi.
Nikdy jsme muziku nedělali „jen pro zábavu“. Byli jsme mladí grungeři a žili v osmitisícovém městečku Broumov, ze kterého jsme chtěli vypadnout. Jediná možnost byla mít kapelu, makat na ní a jezdit po celé republice, hlavně nebýt v tom našem zapadákově. Nikdy jsme ale nezačali psát další novou muziku jenom proto, aby bylo co hrát na koncertech. Což je bohužel přístup velké spousty kapel, všimněte si. Začal jsem psát texty jen tehdy, když jsem cítil, že je čas ze sebe něco dostat. Proto se taky Imodium loučilo slovy: „Co jsme chtěli říct, jsme prozatím řekli.“
S velkým údivem a pokorou přijímáme časté vzkazy jiných o generace mladších hudebníků o tom, jak důležitou roli v jejich životech naše hudba sehrála. Nikdy jsem nečekal, že mi jednou kluci z kapely Skywalker budou říkat, jak v celé ulici kolovala na kazetě naše debutová deska. Nebo že na naší hudbě vyroste Mirai Navrátil. Takhle rozlišní hudebníci... Moc si toho vážíme. Uvidíme, co doma v Broumově nakonec ohlásíme. Narovinu říkám, že náš přístup se odjakživa řídil tím nejjednodušším pravidlem. Buď všechno, nebo nic.