Rjuiči Sakamoto už není mezi námi, před třemi lety podlehl rakovině. Zůstala po něm však hromada skvělé muziky. Nejznámější je bezpochyby Oscarem oceněný soundtrack k filmu Poslední císař, ale skládal pro řadu dalších výrazných snímků. Namátkou jmenujme třeba Malý Buddha či Revenant: Zmrtvýchvstání. A taky se po něm dochoval jeden playlist, který si doteď na internetu žije svým životem.
V New Yorku je restaurace Kajitsu. Zaměřuje se na šodžin rjóri, japonskou veganskou a vegetariánskou kuchyni se specifickou historií, jde o jídla vymyšlená před staletími budhistickými mnichy. Kvalitu kuchyně potvrzuje i michelinská hvězda. Když se Japonec Sakamoto v roce 1990 přestěhoval do New Yorku, aby se mohl naplno věnovat práci pro americký filmový průmysl, dlouho chodil po městě a hledal tu pravou restauraci. Jakmile objevil Kajitsu, okamžitě se do toho místa zamiloval a stal se pravidelným hostem. Jen jednu věc nemohl vystát. Hudbu, co jim tam hrála z repráků.
„Když někde slyším blbou muziku, tak se zvednu a odcházím,“ řekl Sakamoto před lety v rozhovoru pro The New York Times. „Ale tuhle restauraci mám rád a k jejich šéfkuchaři Odovi cítím úctu. Ta jejich hudba, co pouštěli jako podkres, mi připadala hrozná. Opravdu blbá. Byl to mix mizerného brazilského popu a amerického folku, do toho nějaký jazz jako Miles Davis. Ten brazilský pop se nedal poslouchat. S brazilskými hudebníky jsem spolupracoval, znám tamní hudbu a tohle bylo tak příšerné, že jsem se jednoho
odpoledne prostě musel zvednout a odejít.“
Sakamoto doma sedl k počítači a napsal šéfkuchaři e-mail: „Miluji vaše jídlo, vážím si vás a chodím k vám rád, ale ta hudba se zkrátka nedá. Kdo to vybíral? Kdo tenhle příšerný mix vymyslel? Nechte mě vám sestavit nový playlist. Protože vaše jídlo je krásné jako zahrady císařské vily Kacura (významná historická památka v Kjótu, pozn. red.), ale ta muzika je škaredá jako Trump Tower.“
A tak se Sakamoto stal kurátorem hudby v restauraci Kajitsu. Udělal rozmanitý výběr, zní v něm Nils Frahm, Bill Evans, Wayne Shorter, ale i Aphex Twin nebo rumunský skladatel Vladimir Cosma. Vešel ve známost jako The Kajitsu Playlist a Sakamotovi fanoušci jej dodnes udržují na streamovacích platformách, YouTube počínaje a SoundCloudem konče. Ze Sakamotovy aktivity se stala vtipná historka, skrze kterou se o restauraci Kajitsu dozvědělo mnohem víc lidí než z michelinského průvodce.
Vždy, když přijdu do nějaké restaurace či baru, kde hraje příšerná muzika, vzpomenu si na ten příběh, naposledy pár dní před psaním tohoto textu. Párkrát se mi stalo, že jsem taky odešel, dělat v gastru je řehole, a pokud je personálu v práci lépe, když jim k tomu zpívá Michal David, prosím, ať si ho klidně poslouchají. Ale já ho u jídla poslouchat nechci. Kdybych nabídl, že jim sestavím playlist, nejspíš by se na mě jenom uraženě podívali a řekli: „A vy jste kdo?“
Ale historka o restauraci Kajitsu a Sakamotovi dokazuje, že někdy i dobře sestavený playlist může sloužit jako výtečná reklama, a ještě k tomu zdarma, jako služba od vděčného štamgasta.