Moje první setkání s karaoke bylo poněkud rozpačité. Byl konec devadesátek a naproti našemu gymplu otevřeli přímo přes ulici karaoke bar. V Česku to tenkrát byla celkem novinka, znali jsme to leda tak z nějakých amerických seriálů a připadalo nám to jako přitroublá zábava. Proč chodit zpívat do baru na playback, když můžeme koupit flašky a jít s kytarou do parku?
Tou dobou hudební televize pouštěly dokola klip I Started a Joke od Faith No More odehrávající se v karaoke baru. Šlo o hořkosladkou labutí píseň, protože singl vyšel pět měsíců po rozpadu kapely. Hrálo v něm tehdy několik začínajících herců včetně mého později milovaného Martina Freemana a tehdy mi při bůh ví kolikátém zhlédnutí klipu u zapnuté Viva Zwei došlo, že na tom karaoke musí být přece něco víc, když to mají v klipu i Faith No More. A mohl bych pokračovat, v karaoke barech se točily i klipy T-Painea či Tove Lo a roztomilou poctou tomuto fenoménu se vší jeho bizarností i srandou je výstižně nazvaná píseň Too Drunk to Karaoke od Jimmyho Buffetta.
Konečně jsem pochopil, co na té zdánlivě povrchní opilecké zábavě tolik lidí i umělců vidí. Vůbec jsem se nedivil, že když před pár lety přijeli do Česka koncertovat Royal Republic, uspořádali komorní setkání s fanoušky – kde jinde než v karaoke baru.
V některých asijských zemích je běžné spojit karaoke s obchodní schůzkou, v Irsku se v karaoke pořádá mistrovství světa a třeba Maďaři drží dlouhý rekord, když v jedné restauraci dokázali na střídačku zpívat 1011 hodin. To je přes dvaačtyřicet dní. Podobných zajímavostí bychom posbírali desítky ze všech koutů světa.
Vynálezce karaoke Shigeichi Negishi nedávno zemřel v požehnaném věku sta let. Stalo se tak 26. ledna, jeho rodina však informaci zveřejnila až v polovině března. Negishiho nekrology se pak objevily v řadě hudebních médií, od časopisu Rolling Stone až po Pitchfork. I to můžeme brát jako důkaz, že jeho vynález překročil svět automatové zábavy a zakořenil i na hudební scéně.
V roce 1967 pracoval Negishi ve firmě vyrábějící elektroniku, a když ho jednou kolegové nachytali, jak si falešně zpívá v kanclu, začal dumat nad tím, jak amatérům jako on vyrobit zábavného pomocníka k prozpěvování. Záhy začal novinku vyrábět sériově jako automat na mince a karaoke bylo na světě.
Mimochodem, Negishi si nikdy svůj vynález nenechal patentovat. I díky tomu se rozjela po Japonsku a časem po celém světě výroba všelijakých karaoke automatů, budek a programů. Tak až zase někdy vyrazíte s partou na zpívanou, můžete panu Negishimu věnovat přípitek.