V Česku se to prakticky neřešilo, ale britská média v září žila kauzou, jestli mají politici právo si občas odfrknout od práce a jednoduše zapařit na muziku. Stalo se tak poté, co byla britská vicepremiérka Angela Rayner natočena, jak si zadýdžejovala na Ibize. Party měl na starosti DJ a producent Fisher, její kamarád. Nejdřív ji pustil k sobě na pódium, kde si trsla před zraky všech zúčastněných, a následně jí na chvíli přenechal místo za pultem. Naprostá malichernost, kamarádské gesto uprostřed večírku.
Uvedu jeden příklad z řady podobných reakcí: „Taková nerozvážnost, taková dětinskost, myslet si, že je dobrý nápad pařit, jako kdyby byl rok 1999, když jste vicepremiérkou,“ kritizovali političku v Daily Mail. Připomíná to kauzu finské premiérky Sanny Marin, která si před pár lety zatrsala na mejdanu, a když uniklo video na veřejnost, schytala to zleva zprava takovým způsobem, že se pak Finům v televizi omlouvala se slzami v očích.
My všichni si chceme čas od času odfrknout, proto chodíme na koncerty a večírky s muzikou. Proč by nemohli i politici? O to víc, pokud se umí do hudby aktivně zapojit, ať už jako DJ, či v kapele. Britská devadesátková taneční scéna byla zásadní etapou vývoje elektronické hudby, dnes se o té éře točí filmy a vydávají knihy. Rayner je čtyřiačtyřicet, jako teenager pravděpodobně okusila kouzlo tehdejších rave parties. Můžeme se divit, že pak ve středním věku a náročné pracovní pozici zrovna tanec a DJing vyhledává jako odpočinek? Ani náhodou.
Politici a lidé ve vysokých veřejných funkcích unikali k hudbě vždycky a známe to i z Česka. Ladislav Jakl, bývalý člen hradní skvadry exprezidenta Václava Klause, si od práce odskočil sem tam zahrát s jeho kapelou Folimanka Blues. Exministr Ondřej Liška zase vystupoval se skupinou Lesní zvěř a, to se nám pro dnešní článek krásně hodí, nárazově vystupoval jako DJ hrající třeba nu-jazz nebo drum’n’bass. No a taky je tu samozřejmě Vlasta Parkanová, na jejíž duet s Honzou Vyčítalem by kdekdo nejspíš raději zapomněl, ale stojí za zmínku, že v době poslancování dokonce natočila cédéčko Říkej mi to potichoučku. Zní stejně úsměvně jako ten název, ale opět: proč by poslankyně nemohla vydat album?
Jakkoli rozumím tomu, že někteří voliči chtějí vidět politiky permanentně disciplinované a v reprezentativní kondici, osobně se přikláním k názoru, že dokud svou práci odvádějí dobře, ať si na muzice klidně dovádějí, jak chtějí.