Báječné album Random Access Memories letos oslavilo deset let. Dočkalo se nového vydání s nevyužitým materiálem a Daft Punk evidentně se starou hudbou pracují i nadále. Když oznámili, že celou desku vydají znovu ve verzi bez bicích, trochu jsem si odfrkl. Připadalo mi to poněkud přes čáru, jako ždímačka, kterou si mohli Daft Punk klidně odpustit. Stejně tak mi jejich vysvětlení, že bez bicích se může posluchač víc ponořit do zbylých hudebních vrstev, připadalo jako klasické marketingové plkání.
Jenže ono je to trochu jinak. Dvojice „drumless“ verze jednotlivých písní postupně nahrává na svůj YouTube kanál, takže jsou k poslechu zdarma, navíc bez nějakého výraznějšího marketingu. Pánové Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo to zkrátka nikomu nevnucují, tady to máte k poslechu a nazdar.
Původní Motherboard.
Navíc opadla i má obava, že bez bicích ta jejich elektronika nebude záživná. Opak je pravdou, v době uzávěrky prosincového Headlineru jsou sice venku jen skladby Motherboard a Within, ale obě stojí za poslech. Ta hudba najednou dostala nový rozměr, má nádech chilloutu či ambientu, snadněji se dají sledovat propletené kompoziční prvky a postupy. Minimálně to platí pro zmíněné dvě písně, kdo ví, jak bude znít bez bicích Get Lucky.
Tohle jsou přesně ty bonusy, rarity, archivní nahrávky a „edity“, které mají smysl a hodnotu. Známe z hudebního průmyslu desítky příkladů, kdy se po rozpadu snažily kapely, jejich management či majitelé autorských práv vytěžit kdeco a stálo to za starou bačkoru. Daft Punk toho evidentně mají taky hodně v zásobě, zároveň ale nepotřebují za každou cenu dál něco vydávat. Když už to pustí ven, jim to dává smysl a posluchačům nějaký nový zážitek či zkušenost se starou hudbou.
Zkrátka, i když se Daft Punk už rozpadli, i nadále hudebnímu průmyslu ukazují, jak se to má dělat. To jen potvrzuje, jak výjimečná dvojice to byla.