„Ty musím pozvat,“ slyšel jsem opakovaně v publiku během vystoupení party Sépie z hor. Až tak tahle čtveřice bez frontmana fascinovala publikum natolik, že leckdo začal vymýšlet, na jakou akci kapelu zabookuje. Na Střeleckém ostrově se sešla řada lidí, kteří Sépii zatím neslyšeli, a o jejím vystoupení si povídali ještě dlouho poté, co pánové zmizeli z pódia.
Foto: Honza Vedral
Není divu, jejich směs jazzu, alternativy, prog-rocku a folklorních horalských prvků je originální na první poslech. A to tempo! Než se nadějete, hraje vám poslední písnička.
Není snadné hrát po takových borcích, ale Vojta Urbánek to zvládl na výbornou. Písničkáře doprovázel jen parťák na klávesy a společně v hodinovém setu předvedli moderní městské songwriterství gradující asi nejznámější Urbánkovou písní Zhasínám Karlín. Jeho síla je v textech, a technicky se samozřejmě za tu dobu, co ho sleduji, vyhrál. Přesto si ponechal něco z původní syrovosti a melancholie, a zatímco Sépie z hor zhypnotizovala návštěvníky strhující hudbou, Urbánek to zopakoval svéráznou lyrikou.
Jestli nakonec od návštěvníků přijdou pozvánky na další koncerty, to ukáže až čas. Ale bylo hezké sledovat, jak přišli na umělce, kteří jim doteď byli jen matně známí či neznámí, a koncert je přesvědčil, že je rozhodně neslyší naposledy. V tom je smysl Headliner Pontonů a máme radost, když to takhle klapne!