Mezi deathpunkovými Turbonegro a Hankem je v podstatě rovnítko. Byl to právě Hank, který do tehdy noisově rockového souboru vnesl své charisma, provokatérství, rokenrolové šoumenství a černý nihilistický humor, aby to pak celé označil za “death punk”. Jak kdysi tvrdil, Turbonegro se díky němu stali nejděsivější kapelou v celém Norsku, děsivější než blackmetalisté. „Co nejvíc děsí chlapy, co vypalují kostely a zabíjejí se navzájem? No přece gayové!“ prohlásil.
K Turbonegro se Hank přidal v roce 1993. V devadesátých letech s kapelou vydal tři desky. Tou třetí je oceňované Apocalypse Dudes z roku 1998. Hned rok nato ale přichází pauza kvůli zpěvákovým problémům s drogami. Místo dobývání světa Hank odešel na léčení a do rodného města.
Návrat Turbonegro na scénu v roce 2003 deskou Scandinavian Leather odstartoval zlatou éru v historii kapely. Fanouškové armády Turbojugend se rojily ve velkém na obou březích Atlantiku. Kult kapely pak už jenom potvrdily desky Party Animals (2005) a Retox (2007). Tři roky po Retox se Hank rozhodl pro sólovou dráhu. V roce 2018 vydal první nahrávku Egomania a loni na ni navázal další, příznačně nazvanou Dead.
„Jsme vděční za časy, okamžiky a kouzlo, které jsme s Hansem-Erikem sdíleli v Turbonegro (...) Byl to vřelý člověk s velkým srdcem, duchovně a intelektuálně silná osobnost, která milovala konverzaci s kýmkoli. Jsme hrdí na to, co jsme společně vytvořili jako rockoví bratři v Turbonegro – celý náš vesmír,“ prohlásila kapela Turbonegro k Hankově smrti.