Na školu se vykašli. I na práci. Věnuj se tomu, co tě baví, podpoříme tě. Rajská hudba pro uši, ne každý ale má takové štěstí, že něco podobného zaslechne. Maddy Haenlein takové štěstí měla. Řekla jí to vlastní máma a pomyslně tak svolila k opuštění studií fyziky a filozofie na univerzitě.
Jako vnímavý rodič už pár let nemohla přehlédnout, že muzika je tím, co Maddy
skutečně baví. Sama s ní ostatně v dceřiných jedenácti absolvovala koncert Take That, které společně s One Direction v té době Maddy poslouchala.
Časem se zaměřila na muziku, kterou nabízela otcova sbírka. Chlapecké kapely stvořené producenty a manažery tak vystřídala o dost jiná jména, a to i co se hudebního stylu týče. Pestřejší paletu tak obstarali Pink Floyd, The Killers nebo písničkář Nick Drake. Později přišli na řadu i Tim Buckley, Nick Cave, Nico and The Velvet Underground, Nirvana nebo Wolf Alice.
Od jedenácti se učila hrát na kytaru. Když časem zvládla šest strun, přišel okamžik, který veškerou snahu mohl nenávratně zničit. Ještě jako náctiletá totiž musela do nemocnice. Důvodem byla nemoc způsobující úbytek svalové hmoty, především v oblasti bránice. Kdo zpívá a hraje na dechové nástroje, ví. Nádech do bránice je naprostý základ.
Někdy naštěstí člověku padne dobrá karta a byl to i tento případ. Maddy pro NME zavzpomínala, že když znovu získala nezbytné svalové zpevnění a kontrolu nad svým hlasem, přišlo něco, čím se odlišuje. Hlas se jí usadil výrazně níže a „zpívala jsem tak chraplavě a odlišně, že jsem se vlastně dodneška nenaučila správné pěvecké technice“. A i kdyby snad někdo chtěl, aby svůj pěvecký styl změnila, neuspěl by. Asertivně by ho poslala někam.
Právě v době, kdy se léčila a netušila, zda bude vůbec moci jednou zpívat, pustila se do psaní písniček. Byla to podle jejích slov jediná věc, která jí v tu dobu dodávala sílu a naději. Sama přiznává, že zpočátku to byla hrůza, protože se zpěvem neměla žádné zkušenosti.
V šestnácti se odhodlala k prvním živým vystoupením. Ale ta odvaha měla své meze, a proto zvolila pseudonym Maddy Bean, inspirována jménem Francis Bean Cobain, dcery lídra Nirvany Kurta Cobaina. „Velmi rychle jsem přišla na to, že tohle jméno je obrovská chyba. Cokoli, opravdu cokoli by bylo lepší než se přejmenovat na fazoli (bean),“ řekla NME.
Když nevíš, co s míčem, vystřel. To je základní fotbalová poučka. Když nevíte, co se jménem, které navíc ještě není vaše, co s tím? Maddy se porozhlédla v rodině. A občanskou verzi svého jména upravila na Gretel Hänlyn. Právě tak se jmenovala její německá prateta, které je prý až neuvěřitelně fyzicky podobná.
V ten moment do sebe vše zcela zapadlo. Na kytaru uměla, hlas už měla v pořádku, nově našla i svou vlastní identitu. Poté, co odešla z univerzity, se naplno vrhla na svou hudební kariéru. A přistupuje k ní poměrně zajímavě. Jak řekla letos v únoru BBC 6 Music: „Pokud se zásadní struktura písničky nevytvoří během dvou hodin, nechávám ten rozpracovaný song být. Má prostě smůlu, nic z něj nebude.“
Ke spolupráci na svém debutovém studiovém materiálu přizvala o několik let staršího Alexandra Crossana, známějšího pod uměleckým jménem Mura Masa. Ten je spoluautorem vůbec prvního singlu Slugeye, který také pomáhal produkovat. Songu, jenž zkoumá, jaké to je být outsiderem. Pro web The Line of Best Fit Gretel Hänlyn objasnila, že písnička pojednává „o člověku, který není příliš oblíbený a nemá dobré vlastnosti. Ty se ale občas projeví i u těch nejlepších z nás. Spíš než o popis konkrétního člověka tak jde o zosobnění symbolu všech špatností, které máme, vlastně bychom se za ně ani neměli tolik stydět“.
Na začátku května 2022 na VLF Records vyšlo EP nazvané Slugeye. Už před jeho vydáním byla většina položek z něj známa, protože Slugeye, It‘s the Future Baby, Motorbike i Apple Juice postupně vycházely jako singly. Nešlo ale o kusy z jednoho těsta. Zaslechnout v nich můžete indie rock, pop i atmosférické písničkářství.
Pár dní po vydání prvního studiového materiálu následoval i další milník v kariéře. V londýnském Bermondsey Social Club, který pojme 120 lidí, Gretel Hänlyn odehrála svůj koncertní debut. Ti, kdo se na něj dostali, vydaných deseti liber nelitovali.
Držitel Grammy Mura Masa ale ze spolupráce s ní také neodešel škodný a do svého singlu 2gether loni na podzim použil zpěvaččin vokál. Hotovo prý měli za dvacet minut a pak se mohlo vyrazit na pivo.
Právě hlas, jeho barva, sytost a hluboké posazení je tím, co magicky přitahuje stále větší počet fanoušků a vědoma si toho je i samotná Gretel Hänlyn. Vnímá jej jako nástroj, s jehož pomocí posluchače svých skladeb provádí po hudební krajině, kterou sama vytváří.
Do budoucna má navíc docela ambiciózní plány – vrátit do středobodu hudebního dění melodickou kytarovou hudbu, jaká dominovala 90. letům. Po ruce má i zdůvodnění, proč by se věci měly změnit. „Když paříte na mejdanu, zpíváte si indie songy z devadesátek. Nic z nultých let nebo ještě novějšího, protože z té doby prostě nic pořádného není. A myslím, že to budu já, kdo se pokusí vrátit věci zpět do normálu,“ řekla NME.
Uvidíme, jak se jí to podaří. Nakročeno má dobře. It‘s the Future, Baby.
Seznamte se
Maddy Haenlein vystupuje pod uměleckým jménem Gretel Hänlyn. Letos oslaví své dvacáté narozeniny. Celý život žije v Londýně, kde nastoupila i na univerzitu, ale záhy ji opustila, aby se mohla zcela zaměřit na svou hudební kariéru. První singl Slugeye vydala na podzim 2021, letos v květnu u VLF Records vyšlo debutové EP Slugeye.