Obrázek k článku Slavík jako dystopie říznutá devadesátkami. Starý dobrý svět zachrání Janeček
| Ondřej Horák | Foto: Profimedia (Marek Ztracený), Bojovník 21/YouTube

Slavík jako dystopie říznutá devadesátkami. Starý dobrý svět zachrání Janeček

Český Slavík pod patronátem Karla Janečka nabídl budoucnost Česka jako dystopii říznutou estetikou 90. let. Před zákazem zpěvu nás ubrání miliardář s obřím kladivem v rukou, „hadry“ na ústech nosit nebudeme a děti uchráníme před očkováním. Janeček použil nejstarší tuzemskou cenu popularity jako zátěžový test své kandidatury na prezidenta.

„Ať tenhle večer, prosím, nikdy neskončí“ děkoval dojatý Marek Ztracený, když ve finále večera přebíral sošku za Absolutního Slavíka, ten večer své již třetí ocenění. V nejednom divákovi se přitom jistě rozléval uklidňující pocit, že se ty dvě a půl hodiny už sunou ke konci. Tak plytký galavečer plný rozpačitých úsměvů si snad ani Český slavík nezasloužil. Svou obskurnost nicméně dokázal rozvinout do nové podoby. 

Hned první reklamní blok naznačil, že o hudbu při resuscitaci Slavíka možná vlastně ani tolik nešlo. Komerční pauzu otevřel spot, v němž Karel Janeček seskakuje padákem z letadla nad zachmuřené město a přistává v jakési indoktrinační místnosti s obří obrazovkou po vzoru Orwellova románu 1984.

Janeček dopadá mezi těžkooděnce, odhazuje padák a rozbíhá se, v dalším střihu v rukou zničehonic drží obří kladivo, udělá pár otoček a vrhne ho do obličeje uzurpátora na obrazovce. Výbuch, lidé jsou svobodní. Mohlo se zdát, že se český miliardář nemohl rozhodnout, zda se stylizovat do Emila Zátopka nebo do Thora, ve skutečnosti ale šlo o téměř doslovný remake slavné reklamy na počítače Macintosh.

Spot jménem Bojovník trvá minutu a opakoval se v každém bloku. Vedle nich televize Nova zařadila ještě další videa, která Karla Janečka představovala jako geniálního matematika, společenského reformátora, mecenáše a vizionáře. Když připočteme i závěrečnou řeč, Janečkovy aktivity dostaly přibližně stejný prostor jako všichni muzikanti dohromady.

V mediálním prostoru už roky kolují spekulace o jeho možné kandidatuře na českého prezidenta, sám Janeček na toto téma v aktuálním rozhovoru pro DVTV uvedl, že má věc promyšlenou, vše nicméně sdělí až na začátku roku 2022. Pokud by ale kandidaturu nezamýšlel, nebylo by co sdělovat. A kdyby jen chtěl ohlásit svého kandidáta, neskákal by nyní z letadla a neházel kladivem.

Jak Janeček několikrát připomněl, Česko a potažmo i celý svět hodlá zachránit začleněním hlasovací metody D21 do politického systému. Ta má díky nutnosti udělit hlas více kandidátům odstavit populistické a extremistické politiky. Pak zbude jen dobro a rozum. Český Slavík byl první ukázkou uvedení toho hlasování do praxe. Pokud měl být i demoverzí naší budoucnosti, máme se na co těšit.  

Sranda musí bejt, ty cuchto

Hned v prvním minutách moderátoři Aleš Háma a Ondřej Sokol vypálili do éteru salvu vtipů na téma covid-19. Snad, aby diváci náhodou nezapomněli, že je brzy čeká další lockdown a celebrity v róbách na obrazovkách vystřídají rostoucí čísla zemřelých.

Smíchy se museli do kolenou plácat především ti, jejichž blízcí v nemocnicích zrovna dýchají přes kyslíkové masky a ventilátory. Fórky o tom, že Aleš Háma dostal nabídku na moderování Slavíka jen díky tomu, že jako jeden z mála obyvatel Česka ještě neprodělal covid-19, jistě ocenili především pozůstalí 32 tisíc obětí nemoci. Také jsme se dozvěděli, že Asie předloni ukázala, že má v rukávu větší trumfy než jen kapelu BTS. Ticho bylo slyšet dokonce i v sále.

Zlé myšlenky nicméně rychle zahnal Richard Krajčo, když s kapelou Kryštof zahrál svůj aktuální singl Do nebe se propadám v akustické aranži. V písních kapely Kryštof je totiž svět v pořádku. Krátce nato Krajčo sice dostal „jen“ bronzovou cenu za zpěváka roku, za zlatého Slavíka se ale pro jistotu rovnou převlékl.

Scénáristé očividně vsadili na rádoby nekorektní humor a v době, kdy společností rezonuje například kauza Jana Cimického, si utahovali z tématu sexuálního obtěžování. Aby se moderátoři vyhnuli z možného obvinění z nevhodných narážek, ženy v publiku častovali slovy „vy cuchty“ a přečetli lichotku zpracovanou právnickým oddělením televize Nova.

Celý večer tak nejvíc ze všeho připomínal epizodu seriálu Black Mirror zasazenou do České republiky v blízké budoucnosti republiky. Tradiční hodnoty jako ponižování žen zůstaly uchráněny, pomyslný val před zlem poskytuje zázračná hlasovací metoda D21 a důvtip Karla Janečka.

Další výrazným symptomem večera bylo takzvané švejkování. Karel Janeček musel dobře vědět, že ho budou kamery zabírat, přesto neměl ani jednou nasazený respirátor. Bez ochrany dýchacích cest večer protleskalo i Janáčkovo okolí včetně marketéra Jakuba Horáka, který nově funguje jako ředitel Českého slavíka. Uprostřed sálu a bez respirátorů působili jako nedotknutelní.

Nenápadný odpor proti vládním nařízením byl všudypřítomný a završil ho Josef Vojtek, když při přebírání stříbrného Slavíka za kapelu roku přiznal, že Kabát zůstali v zákulisí, aby nemuseli nosit roušky. „Hudba se nedá dělat s hadrem na obličeji a prokazováním testů,“ poděkoval Vojtek. Český Slavík tak prezentoval hygienická opatření, jež podle všech dat i zkušeností reálně brání šíření covidu-19, jako trpěnou buzeraci. Uplynulo přitom jen pár hodin a Česká republika se probudila do nového dne s rekordním nárůstem počtu nakažených, takže otázka ohledně přeplnění nemocnic nezní jestli ale kdy.

Řekni hovno

Nejzábavnější momenty večera? Zdržovací scénka Jakuba Koháka a společná píseň Kapitána Dema, zpěváka Jana Bendiga a herce Zdeňka Godly, v níž zpívali „kolik čar dáš za jeden čardáš“. Mistr odzbrojující upřímnosti Kapitán Demo se před hudební scénkou chlubil cenami za objem roku, celoživotní jídlo a divadelní ocenění Thálie překřtil na genitálie. Ano, není to mnoho, nicméně v konkurenci humoru moderátorů šlo o prvotřídní srandu.  

K vystoupením jednotlivých muzikantů se dá říct snad jen to, že proběhly. Příliš nezafungovala ani píseň Fair Play v podání Mariana Čekovského, coby pocta Miru Žbirkovi. Následný dlouhý potlesk ve stoje byl ale bez diskuzí nejhřejivějším momentem večera.

Všechna hudební čísla proběhla bez jakékoliv náznaku fantasie či invence. Zpěvák nebo zpěvačka vždy přišli na pódium, občas figurovala i kapela, když dohráli písničku, odešli. Nejviditelnější kulisou tak zůstal riser pod bicí soupravou. Za muzikanty se také měnilo pozadí, po kterém jinak levitovaly zlaté diamanty evokující vizuál losování Sportky v 90. letech.

Náznak show vykřesala Ewa Farna ve finále své písně Tělo, když přizvala osm kamarádek, aby s ní tančily na pódium. Přestože je její singl oslavou „nedokonalosti“, jedna nebo dvě hodiny choreografie by kamarádkám tanečnicím neuškodily. I tak ale šlo o vrchol večera. A to i po pěvecké stránce.

Jisté vzrušení přinesla kategorie Hip hop a rap, jíž Aleš Háma důvtipně uvedl jako hip, hap, hop. Ondřej Sokol si při té příležitosti připravil klakson, aby mohl „vypípat“ případné vulgarity raperů, načež oba moderátoři začali říkat slova jako hovno a prdel, aby vyzkoušeli, zda klakson funguje.

Úzké hiphopové nominace byly spíše přehlídkou smutku, v rámci Českého Slavíka ale žádné překvapení. Mladé publikum ani neví, že tato anketa existuje, Viktor Sheen si pro sošku za nejstreamovanější skladu roku radši ani nepřišel. 

„Upřímně jsem měl velkou radost, když takhle cena kdysi skončila. V české hudbě je mnoho talentovaných lidí, ti tady ale nejsou,“ řekl raper Řezník, který kategorii vyhrál. Následovala scénka, při níž Jakub Horák jakoby náhodou vytáhl z náprsní kapsy sto tisíc korun, o něž Řezník před osmi lety upřením vítězství přišel. „Za tu dobu tam mohly bejt kila dvě,“ poděkoval raper a odešel.

Do řezníka se později opřela Monika Bagárová, která ho označila za „shnilou a plesnivou osobu, která se schovává za masku“. Aleš Háma ji spolu Patricií Pagáčovou uvedl jako matku na plný úvazek a těch laktačních vtipů padlo tolik, až měl člověk pocit, že na pódiu stojí dva, respektive čtyři, žoky na mateřské mléko. Zde se metoda D21 zdála poněkud bezzubá.

Božský Karel

Jako důvod zrušení ankety Český Slavík se uvádí vítězství odepřené kapele Ortel, což je pravda jen zčásti. Kvůli ostudě kolem umazávaní hlasů v roce 2017 skutečně odstoupila společnost Mattoni coby generální sponzor, hlavním a jediným důvodem konce Slavíka nicméně byla naprostá ztráta relevance a schopnosti reflektovat to, co se v české populární hudbě děje.

Pomiňme, že hlasování pomocí sms patří z mnoha důvodů do jiného tisíciletí. Zájem lidí o hlasování ve Slavíku byl posledních letech jednoduše natolik zanedbatelný, že dokázala vyhrát i tak marginální kapela, jakou je Ortel. Tehdy porazili Kabát, který zrovna odjel halové turné o sedmnácti zastávkách zakončené koncertem v O2 Areně pro víc než dvaceti tisíci diváků. Plzeňská kapela vedená Tomášem Ortelem přitom dodnes hrává v hospodách pro pár desítek až nižších stovek lidí. A skutečně tomu tak není kvůli jakési cenzuře. Na víc jednoduše hudebně nemá a bez pseudovlasteneckých textů by na ně nechodil zhola nikdo.   

Je přitom trochu s podivem, že zatímco kapelu Ortel a Daniela Landu hlasovací systém D21 nepustil ani mezi pět nejpopulárnějších, zatímco raper Řezník, s nímž Slavík potřeboval symbolicky vyrovnat dluh, vyhrál.

Karel Janeček se v DVTV distancoval od Andreje Babiše coby bytostného populisty, aby sám o pár hodin později pronesl plamenný proslov o tom, že „nesmíme podlehnout tlaku na očkování našich dětí.“ Co na tom, že všechny české děti jsou ze zákona naočkované devíti povinnými vakcínami a Janeček není doktor, virolog, imunolog ani nic, co by se těm profesím blížilo.

Jeho marketingoví experti mu nejspíš poradili, že mu věty typu „udělejme vše pro to, aby se naše děti mohly smát,“ získají srdce diváků či alespoň pozornost. Vždyť, kdo by se nechtěl dívat na smějící se děti. A brzy také možná bude potřebovat 50 000 podpisů potřebných ke kandidatuře na Hrad. Ke konci svou řeč rychle stočil ke konstantě ceremoniálu: „Politická implementace hlasovacího systému D21 je nadějí pro celý svět,“ zopakoval, načež téměř zapomněl předat hlavní cenu Slavíka.

Hudba byla při návratu populární ceny oblíbenosti až na druhé místě, Karel Janeček použil Českého Slavíka jako zátěžový test své politické kariéry. Jak vše vyhodnotí, ukáží následující týdny a měsíce, jedno je ale jisté – pokud si Češi do čela státu už jednou zvolili do sebe zahleděného miliardáře odtrženého od reality, neexistuje důvod, aby to nemohli udělat podruhé.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.