Obrázek k článku GLOSA: Česká odpověď na Paramore? Roztomilá NVTVLIE v klipu ztrácí kontrolu
| Lukáš Rešl | Foto: Alexandra Hrašková

GLOSA: Česká odpověď na Paramore? Roztomilá NVTVLIE v klipu ztrácí kontrolu

Před rokem Natálie Míšová přiskočila k zavedené skupině Skyline a na nějaký čas proto přerušila svou sólovou dráhu pod uměleckým jménem NVTVLIE. Nyní se vrací s písní Lose Control, která překvapuje svižnější tempem a poprockovým soundem.

Doposud NVTVLIE více experimentovala s prvky indie a funky. Na svém kontě má pouze několik singlů, o jejichž produkci se pokaždé staral Rony Janeček, kytarista rockových John Wolfhooker. O bicí party se na nahrávce zasloužil jeho bratr Adrian Janeček. Oba dva k její dráze patří od začátku, není proto překvapením, že se podíleli i na novince lose control. Tentokrát se navíc angažoval i basák John Wolfhooker Filip Vlček, který napsal text písně.

Překvapuje forma písničky a její žánr, kterým se NVTVLIE posouvá směrem ke kytarové muzice. Lose Control je svižnou tříminutovkou, která lehce připomíná repertoár kapel typu Paramore nebo Tonight Alive. NVTVLIE si sice drží svůj něžný popový hlásek, dokáže s ním však vyjet i pěkně vysoko. Obstojně tak zvládá pracovat i s dynamicky náročnějšími úseky skladby a písnička tak místy chytne za srdce svou atmosférou.

Text je sice relativně prostý a refrén se často opakuje, v takové muzice to však vůbec nevadí. Spíš bych řekl, že právě naopak. Písnička je chytlavá a má zábavné dynamické zvraty. Má zkrátka spád a několikrát ve svém průběhu graduje, což opravdu baví. Nahrávka by klidně mohla být součástí slušného repertoáru rockové kapely, rukopis John Wolfhooker je zde víc než patrný.

Ač NVTVLIE svou nevinností a výrazným zpěvem nahrávce vévodí, uslyšíte v ní i zábavné kytarové riffy, melodie i dropy s velmi ostrým zvukem, které lehce připomínající sound moderních metalových skupin, nechybí ani kytarové sólo. Adrian Janeček se na bicích také hezky vyřádil a je znát, že oba slovenští hudebníci mají cit i pro poněkud měkčí muziku, než na kterou jsou ve své kapele zvyklí.

V písničce mi schází jen překvapivější moment zvratu před následnou finální gradací. Bavilo by mě, kdyby zde přišel na řadu nějaký zajímavý textový motiv nebo zkrátka něco, co skladbu více napumpuje před závěrečným výbuchem. I tak se jedná o zpěvaččin nejpovedenější počin, kterýnezapřehitové ambice. Tvrdší kytary jí padnou jako ulité a její charismatický projev hezky zapadá do energicky zběsilé kytarovky. Jen tak dál!