Tenhle večírek v uličkách mezi plantážemi cukrové třtiny obnovil chuť kupovat letenky do Ameriky. Ovšem nejlépe do Portorika. Let bych absolvovala s deskou Debí Tirar Mas Fotos ve sluchátkách.
Pokud vystoupení, které je každoročně sledované jak kvůli tomu, že je součástí zásadní sportovní události, tak i proto, že se tradičně jedná o produkční a umělecké mistrovské dílo, navíc pocuchalo nervy prezidentovi Spojených států, jen dobře. Trump prohlásil, že byla halftime show fackou do tváře Spojených států. Když už bychom na tu rétoriku přistoupili, tak to nebyla facka Spojeným státům, ale jejich současné administrativě. A byla zasloužená. Není to navíc jen osobní gesto - že na Super Bowlu vystupoval zrovna Bad Bunny, jistě není od pořadatelů náhodná volba.
Položíme-li nicméně na jednu stranu vah způsob fungování ICE, k němuž se umělec vyjadřoval i v děkovných řečech na Grammy, a na druhou oslavu nejen portorikánské kultury, jakou předvedl na Super Bowlu Bad Bunny, mám jasno o tom, kdo více fackuje Spojené státy. Spíš se jedná o domácí násilí ze strany prezidenta.
Super Bowl Halftime Show sledujte zde.
Nicméně k samotné show, jejíž součástí byla i řada slavných osobností, od herce Pedra Pascala po Rickyho Martina. Po portorikánském večírku, kdy si Bad Bunny užíval street food a tančil životem, předal svou Grammy malému chlapci, který sledoval ceremoniál u televize, asistoval při žádosti o ruku a později byl hostem na opravdové svatbě, kde novomanželům zpíval Lady Gaga parádní verzi Die With a Smile, dokonale koordinované představení ke konci zvážnělo. Bad Bunny nakonec žehnal America a dodal „Ať už je to Chile, Argentina…“ Vyjmenovával postupně země Latinské Ameriky, ale taky Kanadu a „svou vlast Portoriko“. Na fotbalovém míči, který měl v rukou, stojí „Dohromady jsme Amerika.“ Španělsky pronesl: „Pořád jsme tady.“
Souvislost mezi vystoupením a současnou napjatou atmosféru dobře ilustrují diskuze, které se objevily ještě než show stihla skonči - zda náhodou malý chlapec, který dostal v průběhu show od Bad Bunnyho zlatý gramofonek, není pětiletý Liam Conejo Ramos, kterého nedávno ICE s jeho otcem odvezla z Minneapolis do detenčního zařízení v Texasu. Nebyl to sice on, šlo o dětského herce, ale tuhle symboliku tam jistě hledat můžeme. Show Bad Bunnyho mohla vzbudit naději v Liamovi, ale i v ostatních dětech, které se v tomhle světě můžou cítit ohrožené nebo bez budoucnosti.
Vystoupení Bad Bunnyho na Super Bowlu nebylo rozhodně apolitické, přesto vyvolává až na výjimky (zdravíme prezidenta Spojených států) pozitivní emoce. Byla v něm lidskost, láska, pospolitost a optimismus. Skvělá práce.