To by se dalo jistě provést různými způsoby – od stylových bund, přes afektované vokály až po vazbící kytarové stěny, ale Robbie to vzal poněkud z jiného konce. První vlaštovka „Rocket“ je rychlá rocková pecka, kde se o kytary postaral Tony Iommi, heavymetalový matador z Black Sabbath. Toho bych ve spolupráci s Robbiem rozhodně nečekal. Jeden by mohl říct, že píseň toho s britpopem nemá příliš společného, ale kytarové to je, melodické taky a v každém umělci se za posledních 30 let tento žánr jistě inkarnoval do různých podob.
Singl má skvělý, šťavnatý zvuk a jak už název napovídá, je to opravdu raketová záležitost. V rychlém sledu různých motivů a svižně tekoucího textu jsem se ovšem zarazil nad tím, že když si odmyslím Robbieho veselý, až naivní hlas, tak je to sakra heavy. Tonyho prezence v nahrávce je jednoznačná a vlastně tu spolupráci úplně chápu. Mantinely se rozšiřují, škatulky boří a jestli má znít britpop v roce 2025 takhle, jsem jedině pro.
Ačkoliv působí píseň vesele, z hlediska textu by se klidně mohlo jednat o zpověď. V řádcích bychom našli různá úskalí Robbieho života – slávu, závislost, touhu, ale i současný pohled na život, který jasně sděluje „what a time to be alive“. Některé fráze působí v odlehčené písni poněkud kontrastně, například úvodní „And I hurt, but it's worth it, I guess I deserve it“. Pak se to ale v refrénu vyváží a „I just wanna be your rocket“ vystřelí posluchače do dobré nálady.
Robbie přišel se svou možná dosud nejrockovější peckou. Ze začátku mě trochu zmátlo, že takhle naspeedovaná věc má předznamenat britpopové album, ale po chvíli si to sedlo. Robbie na instagramu fanouškům sdělil, že se rozhodl vydat desku, kterou toužil udělat už po svém odchodu z Take That v roce 1995, kdy britpop vrcholil. Album je podle něj syrové, kytarové, energické a obsahuje jak „brit“, tak „pop“. Jestli budou ostatní pecky v podobném duchu jako Rocket, bude to paráda.