Reklama
Obrázek k článku GLOSA: Noid kupí klišé country a nu-metalu. Jako Freestyler zmate i pobaví
| Jarda Konáš | Foto: Lenka Hatašová

GLOSA: Noid kupí klišé country a nu-metalu. Jako Freestyler zmate i pobaví

Dlouho, předlouho mě nic tak nezmátlo jako nový dvojsingl Václava Noida Bárty Svítání / Freestyler. Mé otázky brzy nalezly jednoduchou odpověď.

Reklama
Reklama

Na první poslech jsem nepochopil, o co jde. Je to dvojsingl? Žánrová rozcvička? Humor? Jestli to myslí vážně, proč u obou písní píše, že víc žánrových klišé do nich nedokázali dostat? A jestli to je parodie, proč se piplat s takovou produkcí? Otázky, samé otázky.

Svítání má být Noidův skok do country. Píseň složil společně s doprovodnou kapelou BekBek Clan a ono je to ve výsledku vlastně fajn, jen to není country. Spíš takový pokus celoživotních rockerů natočit si countryrockovou pecku. A dá se namítnout, že v USA, kde je country scéna prakticky stejně rozbujelá jako popový a rockový mainstream, bychom stopro našli podobné skladby. Jenže Svítání je zkrátka příliš humpolácky nahrané a zprodukované, Noid tu s kapelou nedokázali dostatečně zjemnit, aby podchytili hloubku country. Výsledkem je tak píseň, která zní až příliš hrubě, byť je za ní dobrá myšlenka. Asi jako když lijete šampaňské do půllitru. Nechat to jako poprockový slaďák stojící na chytlavém a rozhýbaném refrénu, bylo by to lepší, protože Svítání má jeden z nejlepších refrénů, jaké jsme u Noida slyšeli za několik let.

Freestyler už zní vyloženě rozpolceně. Na jednu stranu je to žánrově dotažená věc, na druhou je to nu-metalová parodie jak nějaký skeč z late night show, a to včetně výpravného šaškování před kamerou. Jo, takhle se v roce 2000 opravdu nu-metalové klipy dělaly. Ale vrací nás to k úvodním otázkám: má to být hold žánru? Parodie? Nebo zkrátka vypalovačka od srdíčka, protože díky Dolores Clan víme roky, že Noid má k tomuto žánru blízko? Opět – otázky, samé otázky.

Vysvětlení bude nejspíš jednoduché. Noid si s kapelou chtěli zkrátka odfrknout a zahrát si, co je napadne, a hecli se a vydali to jako singly bez ohledu na to, co si o tom kdo bude myslet. To je vlastně sympatický přístup. Tuplem když dosáhli vytyčeného cíle a těch klišé do obou skladeb dostali tolik, že se můžeme bavit jejich rozklíčováním. Vždycky mi bylo sympatické, když se hudebníci nebrali moc vážně, a tak jsem se po úvodním zmatení už upřímně bavil, s čím že se to vlastně Noid teď vytasil.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama