Bude chystaná kompilace hudebního dědictví po zesnulém Chesteru Benningtonovi úspěšná? Další střípek Fighting Myself naznačuje, že možná víc, než jsme mohli čekat.
Minulý měsíc přišla legendární rocková banda s překvapivou novinkou Lost, na které jsme mohli slyšet famózní vokál nebožtíka Chestera Benningtona. Svou emocí, atmosférou a zachovalým soundem uvěřitelně prezentuje dobu, kdy Linkin Park vydávali Meteoru. Mike Shinoda se zbytkem kapely dokázali starý demáč přetavit v krásnou písničku, která sklidila u řady fanoušků úspěch a uznání. Teď americká kapela vypustila další song Fighting Myself. Podobně jako v případě Lost k němu natočili klip ve stylu japonského anime. Nová skladba si též drží patinu starého dobrého nu metalu, kterým Linkin Park bavili svět na přelomu století.
Na rozdíl od Lost vyniká v novém singlu i rapující Mike Shinoda. Jeho přímočarý a sebevědomý projev mě v doprovodu chytlavého groovu okamžitě do skladby vtáhl. Upřímně, začátek mi hned připomněl song Hit the Floor, který je pátou stopáží právě na Meteoře. Shinoda tady podobně stylově rozjíždí poměrně tvrdou skladbou, ve které střídavě navazuje i parádně zprodukovaný hlas milovaného Benningtona. Sice mi připadá, že oproti první nahrávce vydané po jeho smrti, je zde zpěvákův hlas lehce utlumený, ale síla z něj vyzařuje opět obrovská. Faktem ale je, že díky většímu prostoru pro rapující party zde není Chesterův hlas tolik dominantní, jako právě v emočně nabité a procítěné Lost.
Fighting Myself je pecka, která by skvěle vynikla pro pořádnou klubovou párty, ostatně jako většina původních písní z Meteory. Je to tvrdé, houpavé a vlastně i dost stylové. Konečně zase slyšíme zábavné prolínání prudce rapujícího Shinody a zoufale křičícího Benningtona, což po těch letech evokuje hezké nostalgické vzpomínky. Novému počinu obzvlášť dodávají na chytlavosti hodně vytažené basy, které přidávají sekanému rytmu na intenzitě. Při tomhle byste pod sebou nejradši rozdupali podlahu. Je to prostě parádní jízda ve stylu mladých a zběsilých Linkin Park. Ještě k tomu tak enormně autentická, že bych snad i kluky podezříval, jestli to vydávání posmrtných singlů náhodou nenaplánovali už v tom roce 2003.
Skladba podobně, jako jiné hity na Meteoře, baví svou chytlavou strukturou, která sice není bůhví jak propracovaná, ale její opakující se motivy jsou hodně zábavné. Tematicky se opět opírá o určitou mentální sebereflexi nebo možná depresi, se kterou Bennington bojoval celý život, až jí nakonec podlehl. Z jeho hlasu jde opět ohromná síla a beznadějná emoce, ze které naskakuje husí kůže. Moc se mi líbí, jak je píseň produkovaná v původním zvukovém hábitu, a přesto zní tak pěkně moderně. Myslím si, že Mike Shinoda patří právem mezi přední americké producenty populární muziky. Jeho cit pro muziku je nesporný a to, co doposud dělá se starými záznamy Chesterova vokálu, je hodné hluboké poklony a respektu. Na tohle nikdo ze skalních fanoušků nemůže říct ani popel.
S blížícím se termínem vydání speciální dvacetileté kolekce Meteory, se určitě máme na co těšit. Má vyjít v pátek 7. dubna a kromě skladeb Fighting Myself a Lost nabídne ještě hromadu dalších archivních kousků. Nepochybuji, že se bude jednat o povedenou záležitost. Ostatně píseň Lost se během několika dnů od svého vydání vyškrábala na první místo žebříčku Alternative Airplay časopisu Billboard, což se Linkin Park povedlo naposledy v roce 2012 s vydáním alba Burn It Down. I to dokazuje výjimečnost Meteory a celého příběhu této vynikající desky, která ovlivnila celou generaci mladých posluchačů. Nechme se příjemně překvapit.