Sama zpěvačka si je plně vědoma, že vstoupit na pole country vyžaduje vzhledem k zarytým fanouškům notnou dávku pokory. I proto uvedla, že je píseň The Giver víceméně jen rychlým výletem, vybočením z komfortní popové zóny a žánr jako takový přenechá nadále ostřílenějším kolegům a kolegyním. Je to pochopitelný krok, díky kterému se patrně vyhne těm nejhlasitějším hejtům.
Jinak jde její písničce stěží něco vytknout. Je melodická, zábavná, dobře gradovaná, a navíc, jak je u Chappell Roan zvykem, správně přidrzlá. Zpěvačka, která se netají svou láskou ke stejnému pohlaví, se tu představuje jemně řečeno jako ta, co je při milostném aktu nahoře a postará se o veškerou práci. Není to poprvé, co takto rozverně a zároveň provokativně pojednává o lesbickém sexu, třeba ve skladbě Casual ze svého debutu sladce pěla o cunnilingu.
Chappell Roan díky písni The Giver zároveň poukazuje na svou žánrovou všestrannost a na to, že se nemíní nechat svazovat nějakými konvencemi. Její divoká persona je koneckonců podobně rozháraná a komicky neukotvená jako drag queens, v nichž nachází inspiraci. „To je celý účel Chappell Roan – být odvážná, děsivá a bavit se,“ napsala hudebnice, která stereotypům o tom, jak má vypadat a jak se má chovat správná popová hvězda ukazuje vztyčený prostředníček.
Věci zkrátka dělá po svém. Její strmý vzestup ke slávě za poslední rok nicméně ukazuje, že podobná autenticita a divokost je přesně něco, po čem publikum prahne.