Je to sice už pár týdnů, kdy Perry singl vydala, ale bylo fajn počkat si na čísla. Nyní už víme, že v tuzemsku se skladbě bandaids dařilo víc než ve většině jiných zemí. 26. příčka v naší rádiové top 100 možná nevypadá jako terno, ale když si vezmeme, že v Británii skončil singl až v sedmé desítce a v Kanadě dokonce osmé…„Mí Češi mi rozumějí,“ mohla by Perry parafrázovat Mozarta.
Jinak je bandaids standardní popová balada s lehkým nakročením k rocku. Stojí na výrazném refrénu a zpěvu Perry, která se do toho klasicky po svém opřela, ale jinak píseň spíš proteče ušima bez zaháčkování, což ovšem u popmusic není chyba, spíš naopak. Tohle přesně se v rádiu vždycky hrálo a hrát se bude dál.
Naopak vyniká text, s nímž se leckdo snadno ztotožní. Jde o porozchodovou píseň, kde se Perry vyzpívává z krutých a bolestných stavů a dělí se o svou snahu s tím dělat všechno, ale opravdu všechno, co člověka (i ze zoufalství) napadne. Kdo by s tím nesouzněl?
Nejzajímavější je na bandaids ovšem klip. Je plný odkazů, někdy hodně osobních, například sedmikráska coby narážka na dceru Daisy, která jí dodává energii vůbec pokračovat v životě dál. Jindy se naopak obrací k širokému publiku a konzumentům popkultury, když v některých scénách odkazuje na hororovou sérii Nezvratný osud. Koho by náhodou písnička nebavila, může se alespoň bavit v duchu: „Jé, tuhle scénu znám z dvojky!“ Takový klip motivuje, aby si ho pustili i tací, kteří normálně Katy Perry neposlouchají. Dobrý trik!