Slza to nemá jednoduché, byť si za to z velké části může sama. Začínala jako dvojice hezounků hrajících přeslazený popíček pro publikum někde na hranici dětství a puberty, a držela se toho tak dlouho, až ji skoro všichni začali vnímat jako skupinu pro holčičky. To je legitimní cílovka a historie českého šoubyznysu je plná muzikantů oslovujících stejné publikum. Jenže tvůrci začnou brzy narážet na problém: buď jim zestárne publikum a začne poslouchat jinou, dospělejší muziku, nebo zestárnou muzikanti a po čase budou se stejnou hudbou vypadat hloupě.
Co s tím? Přirozená cesta je stárnout spolu s publikem a zůstat tak na společné vlně. Nutno přiznat, že Slze se to podařilo. Na poslední desce 3 už nehrála tak ulepenou slaďárnu a pár, to slovo pár zdůrazňuji, skladeb jevilo jisté prvky větších autorských ambicí. Byl to první náznak, že Petr Lexa a Lukáš Bundil se chtějí vyvíjet.
Ten vývoj je znát i z nového singlu Není to tak zlý. Z publika, pro které Slza hrála před pár lety, jsou dnes studenti trávící léto na brigádách, koupalištích a diskotékách. Kolovrátkový hit, který se tam bude hrát do zblbnutí, je tak nejlepší cesta. Aby taková píseň uspěla, potřebuje zapamatovatelnou melodii na první poslech, krátkou stopáž, lehce naivní bezstarostný text ideálně opřený o nějaký slogan. To všechno tu je, včetně sloganu „Není to tak zlý / když vím, že jsem free.“ A musí to být vlezlé, aby se to hrálo celé léto. Že to díky tomu bude brzy otravné, to už je jedno, přijde září a skladba se odebere na smetiště dějin s vědomím, že účel splnila.
Bundil s Lexou dokazují, že umí skládat podle osvědčeného mustru a vytyčeného cíle. Odšpuntovali letošní vlnu letních písní, není pochyb, že podobných pokusů nás čeká ještě několik, v horším případě celá řada. Teprve na konci srpna se ukáže, komu se to povedlo a komu ne. Pokud někdo nedokázal poslech nového singlu vydržet, měl by se připravit, že na něj podobné melodie budou následující týdny útočit ze všech stran. Sezóna začala. Zatím to ale není tak zlý.