Obrázek k článku Jak zní hudba, již na zadnici hříšníka před půl tisíciletím vykreslil Hieronymus Bosch?
| wlado | Foto: Wikimedia Commons

Jak zní hudba, již na zadnici hříšníka před půl tisíciletím vykreslil Hieronymus Bosch?

Před více než půl tisíciletím se taky dělala hudba – a jaká. Já vám dám ty vaše Taylor Swift a Weekendy, holoto! Už jste někdy slyšeli hudbu „z prdele“? A nejen tak z ledajaké, ale z více než pět set let staré!

Humor stranou – určitě znáte nizozemského malíře Hieronyma Bosche a jeho díla, které už v jeho době vyvolávaly velkou kontroverzi, narážky na víru, a hlavně děsivé a hororové vyobrazení posmrtného života. Jedno z jeho nejznámějších děl, triptych Zahrada pozemských rozkoší jste určitě viděli minimálně někde na internetu a pokud ne, přestaňte klidně chvíli číst a vygooglujte si ho. Na přelomu patnáctého století určitě vzbuzoval větší hrůzu než dnes, kdy jsme otupělí násilím a hrůzami všedního dne, které na nás vyskakují z pláten kin, obrazovek televizí a telefonů, ale i tak stojí za to si ho pečlivě prohlédnout.

Představení Evy Adamem skupince zvířátek v ráji není tak strašidelné, ale na středním panelu už to Hieronymus pěkně rozjel – očistec holt není taková pohoda. Co ale zaujalo nejvíc, je panel pravý. Jak jinak, právě ten je totiž pekelný. Na něm můžeme vidět něco jako pekelný orchestr – obří nástroje (například harfy a loutny) obklopené hříšníky v bolestných křečích, některé doslova napíchnuté na tehdejších flétnách. Jojo, to tehdá bejval metal!

Při digitální rekonstrukci se našel jeden zajímavý detail, a to nahé tělo hříšníka na jehož sedací part podivný pekelný démon jazykem „tetuje“ notový záznam. Že si dnes někdo nechá vytetovat logo svojí oblíbené kapely? Nuda! Nechat si démonem vylízat na zadek notový part, to je to pravé!

Chtěli byste slyšet tu melodii, ale nevlastníte žádný nástroj z té doby a neutrpěli jste hudební vzdělání? Nevadí – na základě přepisu Amelie Hamrick, studentky oklahomské křesťanské univerzity totiž tu melodii přehrál hudebník James Spalink. Použil k tomu loutnu, harfu a niněru, tedy nástroje pro které byla melodie pravděpodobně napsána. Samozřejmě tvůrci museli přidat trochu vlastní invence – notový zápis má o linku navíc a také z teček není poznat o jakou notu se přesně jedná. Zápis je navíc na zadku bez klíče a určité stupnice – ale co – je to prostě hudba z prdele pekelné tak můžeme trochu přivřít oko...

A jak tedy zní přes pět set let stará hudba ze zadnice hříšníka? Trochu jako Nine Inch Nails!