Ačkoliv podle příjmení je to pan Bílý, polovinu hudební kariéry byl červený a tu druhou, současnou, je modrý. Příště bude třeba zlatý nebo růžový, to je jedno, hudebním géniem, jehož evergreeny si udržují popularitu a novinky se jim minimálně vyrovnávají nebo je spíš předčí, zůstane.
Nejtalentovanější osobnosti, lidé, kteří se nebojí přicházet znovu a znovu s něčím novým, unikátním a věrně nenapodobitelným, jsou většinou podivíni. Byl takový „muž v černém“ Johnny Cash a je takový i „muž v modrém“ Jack White.
Na pódiu má dnes vyskládané své modré kytary, hraje neurvale a přitom přesně. A do kytarových póz se staví vedle sochy sebe samotného v životní velikosti. Začátkem dubna Mr. White vydal skvělé, v pořadí čtvrté sólové album Fear of the Dawn, které sklidilo ohromný úspěch jak u fanoušků, tak u hudebních kritiků. „Vzpomenete si, kdy jste naposledy dokázali poslouchat novou desku kompletně od prvního do posledního tónu bez přeskakování písní? Kdy vás nějaké album totálně pohltilo a dokázalo vtáhnout tak, že jste zapomněli na okolní svět a ocitli se v těle interpreta? S prvním ze dvou letošních nových studiových počinů Jacka Whitea se vám to může stát,“ psali jsme o ní v Headlineru.
Pokud jste ho zatím neslyšeli, je nejvyšší čas to napravit, protože pak si úterní koncert užijete ještě o poznání víc. Jde zatím dost možná o jednu z nejlepších rockových desek letošního roku. Z hlediska pestrosti zvuků, muzikantského umění, skladatelské geniality a hlavně slovy nepopsatelné energie ji jen těžko může něco překonat. A to nám Jack za pár dní, přesně 22. července, naservíruje její temnější a hudebně umírněnější pokračování nazvané Entering Heaven Alive.
Víte, co je na Jacku Whitovi a jeho muzice nejlepší? Že je to naživo stejná dokonalost jako na desce, ale mnohem větší nářez.
Vstoupíme s ním do nebe? Velice výmluvnou pozvánkou je jeho nedávné vystoupení na britském festivalu Glastonbury. O tom, že do anglického Piltonu míří, neměl nikdo ani tušení. Když se v neděli areálem roznesla zpráva, že bude tajným hostem, pod Park Stage, kde vystupoval, se tísnily deseti tisíce lidí. White vtrhnul na pódiu za zvuku Kick Out the Jams od MC5 a předvedl jeden z nejlepších rockových koncertů celého ročníku. A chorál, který se roznesl areálem při Seven Nation Army, musel být slyšet až dolů, kde hráli útlocitní Years & Years. Ne nadarmo ta skladba platí za rockovou hymnu nového tisíciletí.
V aktuálním setlistu má Jack White krom sólové tvorby a dalších písní od The White Stripes také songy od The Raconteurs nebo The Dead Weather. A všechny hraje intenzivně a se strhující neurvalostí.
Z koncertu si můžete odnést i jiný než hudební zážitek. Coby známý milovník vintage artefaktů nabízí Jack White na aktuální Supply Chain Tour v každém městě, kde vystupuje, limitovanou číslovanou edici plakátů se speciální grafikou vytvořenou pouze pro daný večer na daném místě.