Hana Hegerová prý bude dva měsíce přednášet na pražské konzervatoři. ◆ Dan Landa při jednom exhibičním skoku na brněnské show „nechal motorku motorkou a přistál na vlastních“ – odnesla to pata a šlachy plus několik zrušených divadelních vystoupení. ◆ Miro Žbirka se znovu spřáhl se svým dávným kolegou Lacem Lučeničem a prý už spolu připravují nové album. ◆ Kabát dostal zlatou desku za album Děvky, ty to znaj. ◆ Festival Folková zahrada otevírá v Lucerně Pavel Dobeš. ◆ Monitor ve spolupráci s Evropou 2 vydává album Reggae Party, na němž se kromě jiných českých reggae umělců vyskytuje také písničkový debut moderátora Martina Tankweye Kytkový reggae.
Hádkou majitelů skončilo soukromé pardubické rockové rádio Panag. ◆ Pražská hardrocková skupina John Dovanni hledá nového kytaristu. Původní člen Petr
Henych odešel do Kreysonu Ládi Křížka. ◆ Ve stejnou dobu hledají nového kytaristu i Toyen. ◆ Vašek Křivanec, kytarista Burmy Jones, má svůj vlastní hudební projekt Wet Point. ◆ Přestala fungovat v osmdesátkách oblíbená skupina Pohoda. Její šéf Jan Cimbura Nový se po deseti letech vrátil do Odyssey. ◆ V libeňském divadle Gong měla 10. března pražskou premiéru nová koncertní skupina Báry Basikové. V Bářině repertoáru jsou skladby Precedens, Basic Beat i něco z jejích sólových pokusů.
Skupina Solomon Bob se chystá natočit album v produkci Ivana Krále. „Řek’ mi jenom to, že texty jsou příliš skeptický,“ prozradil se smíchem detail o přípravě alba frontman Martin Červinka. „Že prej jsem blázen a měl bych psát veselejší nebo aspoň nadějnější věci…“ ◆ Módní pražskou kapelou jsou Dirty Pictures. Tvoří ji Američan, který si říká Huckleberry Dirt, a dva čeští muzikanti. I oni jsou z nečeského pohledu mimo mísu globálního vkusu: „Kdybychom byli v Americe, tak by nás nehrálo žádný rádio. Byli bysme pro ně zvukově příliš syrový, málo hezký a příjemný,“ konstatuje Huck.
Nahnědlý Orlík má v Bratislavě své následovníky, skupinu Krátký proces. Jejich kazeta Na prach! měla v Čechách rozporuplný ohlas. Petr Korál je ve své recenzi považuje za hudebně nejlepší oi! formaci na území bývalé ČSFR, avšak zároveň konstatuje, že „zpěvákovo neumětelství je místy šílené, ale na druhou stranu, dokážete si u oi! představit nějakého technicky dokonalého vokalistu?“ Názvy písní říkají vše – Slovensko si nedáme! Zober zákon do svých rúk! Verni sebe, svorni napred! nebo Slobodný štát!
Kytarista Pavel Richter po deseti letech resuscitoval legendu české alternativní scény Švehlík. Hrají v ní i bývalí členové Lesík Hajdovský a bubeník Ivan Pavlů. „Dneska se hraje úplně všechno, tak bychom se mohli uchytit,“ doufá Richter, když srovnává hudbu sedmdesátých a devadesátých let. ◆ Asakra je skupina Randy Horňáka, bývalého člena Kabátu. Dělá předkapelu třísestrácké bokovce Hagen Baden. ◆ Mimochodem, jejich šéf Fanánek prý začal dělat do reklamy. ◆ Vedoucí skupiny King Size Milan Steigerwald prý při koncertech své kapely „předvádí indiánské taneční kreace s prvky erotiky, což zapůsobilo tak, že je po koncertech obletován četnými fanynkami“.
P.B.Ch. z Lucie vydal sólovou desku. Ani jeho kritici moc nadšeně neberou. „Jako textaře ho album zastihuje v mizerné formě. Jasně, bigbít není poezie, ale že naprostá většina písní je zcela povrchní a působí dojmem náhodně poskládaných slovních spojení, jen aby se tam něco zpívalo, prostě nejde přehlédnout. Překvapuje to o to víc, že P.B.Ch. byl spoluautorem textů Wanastovejch vjecí, které sice také byly v podstatě o ničem, ale byly prošpikovány celou řadou drobných fórků, stavějících výsledek do úplně jiného světla.“
Radek Pastrňák z kapely Buty se rozpovídal o inspiraci k písni Umírám: „To máš tak. Na mě někdy přijde chlastací období. Když se člověk dostane do jakéhosi mystického stavu a trvá to už třetí den, tak už to pořádně šponuje. Sice jsem si nemyslel, že bych chtěl umřít, ale řekl jsem si, že když ta písnička začne „umírám“, tak to už samo o sobě něco znamená.“
A citát nakonec konečně zase jednou od Jiřího Černého. Nemůže být o nikom jiném než o Karlu Krylovi: „Kdyby mě z lidí, které mám rád a kterých si vážím, někdo tolikrát otrávil jako Karel Kryl, určitě bych se s ním jenom zdravil. S Karlem je můj rozum v koncích, a tak se za ním zase vždycky řítím někam do hospody, kde už je plno, neznámí lidé si od něj nechají podepisovat předloktí a občanské průkazy, a buď si nic kloudného nestačíme říct, anebo se pohádáme, nejspíš kvůli politice. Přijdu pak domů a říkám si: Tak a tohle bylo naposled. (…) Hledaje vinu především u sebe, docházím k přesvědčení, že se dopouštím stejného omylu jako tisíce, kteří Karla milují, a jako těch pár, kterým leze krkem. My Karla Kryla bereme – nebo abych vám nic nevnucoval, tak tedy já Kryla beru – příliš vážně.“
A tentokrát ještě jeden citát na závěr, od Václava Havla z hudebního testu naslepo po poslechu nahrávky Ivy Bittové: „Mám rád důkladnou práci, která je nadoraz. Člověku to dělá radost z dovršeného díla, z díla vskutku pořádného. Z díla kompletního nebo kompaktního. To je zvláštní druh radosti, kterou máme z čehokoli, co do sebe zapadá, co má hlavu a patu, co má začátek, střed a konec, co má svoji logiku. Tento druh radosti můžeme mít nad nejrůznějšími věcmi, to nemusí být nad uměleckým dílem. Je to jakási potřeba řádu, protože člověk se neustále topí v chaosu, v nejistotě, v nepřehlednosti a neustále hledá nějaké jistoty, pevné body. A cokoli mu tento pocit nabízí, ho nějakým způsobem povznáší. Takový pocit můžu mít u mnoha věcí a samozřejmě i u nejrůznějších druhů hudby.“
Použité informace jsou z časopisu Rock & Pop březen/1994.