• S nadšením je přijat klip Aya Arriba z druhé desky Šumu svistu: „Potkáte tu, samozřejmě kromě členů Šumu svistu s Danem Nekonečným v čele, spoustu roztomilých zvířátek (pávy, opice, motýly…) a rostlinek. Uzříte plavbu několika půvabných korábů, potkáte živou mořskou pannu (ta není virtuální: podle Dana „měla tak krásný kostým, že nebylo žádné animace třeba“). Uvidíte velikánské (dvoumetrové) bubliny, vytvořené zvláštním spolupracovníkem skupiny, který na ně má roztok tajného složení, rozličná brčka a obruče: některé bubliny se také vytvářejí za pomoci tenisové rakety, samozřejmě bez výpletu. Spatříte, jak Dan Nekonečný strká hlavu do lví tlamy („nebylo úplně jasno, jestli mě sežere, nebo ne“). Plus tanec, barvy, veselost a pozitivní vibrace.“ •
• Big Boss právě vydal u slovenské gramofirmy Škvrna Records sólové album Q7, zásadně se lišící od repertoáru jeho milovaného Rootu. • Skupina Visací zámek vzkazuje přes noviny pořadateli ústeckého rockového klubu Zeppelin, že je lhář a zloděj. • Samir Hauser z Vanessy promluvil o svém šíleném pseudogay-disko projektu 2 Amigos: „Uvědomil jsem si jednu věc, že dneska s čírem na hlavě nikoho nevyprovokuješ. A tak jsem to udělal tímhle směrem.“ • Rusák z Vanessy se zase vyjadřuje ke své pověsti feťáka: „Tvrdý drogy jsou etapa. Čistí plevel od zrna. Já jsem zrno, tak na mě po této etapě drogy už neúčinkujou. Jenom chlast. Ten je díky tradici bílé kultury dlouhodobější. Jednou za čas zkusím, jestli to nebude jako dřív. Bohužel, no chance.“ •
• Na konci roku 1994 došlo k prvním analýzám pětiletého polistopadového vývoje české hudební scény: „Nekonformní charakter některých úspěšných titulů vedl mladé začínající rockery k mylné úvaze o samozřejmém naladění publika tím směrem. Bylo velmi věrohodné a zdálo se, že svět rockové obce začíná v Bunkru a jde přes Rock Café do Borátu. Vyhladovělé publikum skupovalo rockové nosiče a vytvářelo fronty před rockovými sály a kluby. Všichni chodili na všechno – jako kdysi. Jenže zatímco tehdy byl rockový koncert událostí měsíce, v lepších případech týdne, v devadesátých letech se zkraje hrálo denně na mnoha místech. A i zdánlivě nikdy nekončící mejdany mají po mnoha špičkách svá kalná rána. … Nejdřív došly peníze. Už první koncertní krize z dvaadevadesátého naznačovaly, že staří vlci se nasytili a vlčata se vesměs začínají cpát jinými než hudebními slastmi. (…) Prodej rockových alb s přechodem na CD tehdy klesl – v té době byly přehrávače ještě dost drahé – a český rock se převážně šířil tak jako kdysi: na kazetách.“ •
• Nový klip má i Garáž – ke skladbě Posedlost. V klipu se mihne česká Miss '93. Na kytaru hraje Ivan Král a zpívá pozdější lovec talentů a objevitel Luneticu či Davida Stypky Martin Červinka. •
• V Plzni kytarista Saponu Mirek Hanuš a textař Jan Petričko zakládají skupinu Jabkowitz. Bude hrát něco ve stylu Whitesnake. • Také v další plzeňské kapele Sifon došlo k přestupu. Daniel Dobiáš odešel k perspektivní skupině Kečup, která těsně předtím vydala svůj LP debut Čau brouku. • Album skupiny Walk Choc-Ice z Kostelce nad Orlicí, jíž dominují bratři Martin a Honza Křížkové, produkoval David Koller. Koproducent byl taky z Lucie – Michal Dvořák. •
• Šéfem brněnské bluesrockové formace Charlie the Bomber je syn trampského písničkáře Joe Jégra Tomáš, prý dříve mimo jiné člen jakési náboženské sekty, která na svých seancích pálila rockové desky. Už mají na trhu své první album. • Kryptor vydali něco jako výprodej zbytků a přebytků United and Live. • Yo Yo Band absolvoval za rok 1994 přes 300 koncertů. Vydal i album Dej mi prachy na klobouk, které členové považují za „mezialbum“, protože obsahuje několik starších, ale dosud nenahraných skladeb. •
• Pankáči Znouzectnost mají už třetí album Folcore. • Bestofka Abraxasu trochu zmátla jeho dávné příznivce – na obalu je sice trochu upravená, ale stejná dívka s rukavicí jako na albu Box. • Ivan Wünsch z Hudby Praha je nadšený z alba Hexe od Priessnitz. Podle něj ze skladeb „vychází jakási temná energie – sečtělejší posluchač si možná vybaví knihy Vladimíra Körnera, potažmo Vláčilovy adaptace některých z nich. Taková vlkodlačí ponurá nálada jde z té nervní hudby a ještě více z textů.“ •
• Milan Hlavsa prozradil, že původně měla být zpěvačkou jeho a Vozáryho projektu Fiction Lenka Dusilová. „Ale v tý době Sluníčko začínalo nabírat obrátky a navalili na ni většinu repertoáru.“ • Hned na začátku prosince dostala Lucie platinovou desku za album Černý kočky, mokrý žáby. • Vyšla pocta Petru Novákovi Klaunova zpověď – písně Petrových George and Beatovens hrají Raven, Bratrstvo, Mercedes, Brain, Výlet a další Novákovi obdivovatelé. •
• Další významný pohled na českou scénu po pěti letech od Listopadu: „Více než sto padesáti alby se na sklonku roku chlubí tuzemská (a částečně i slovenská) rocková scéna. Taková žeň '94 by se na první pohled mohla zdát dostatečná, dokonce mile překvapivá… Na všech čtyřech televizních frekvencích se český rock objevuje ve specializovaných pořadech, jimž se však stále znepravidelňuje periodicita, anebo v případě TV Nova mizí z obrazovky docela. Fanouškům nezbývá než si přivstat a sledovat Studio 6 na ČT1…“ •
• Mánie kolem Lucie viděná očima Reného Brejly ze Support Lesbiens: „Já si dokonce troufám tvrdit, že Support Lesbiens nepřímo ovlivnili třeba i to, jak hraje dneska Lucie, i když jde o něco jinýho. Zde bych rád zdůraznil určitej moment: Lucii, stejně jako řadě kapel zvenku a stejně jako nám, jde pořád o dobrý písničky, na rozdíl od našich mladých skupin, jimž jde hlavně o zvuk.“ •
• Jana Kománková lituje Lucii Bílou: „Když si ji dělňasové lepí na vnitřní strany skříněk na montérky a zároveň se od ní čeká jistá kultivovanost, když o ní ženy po nejlepších letech říkají, že je ‚divná cigoška‘, rockové publikum ji už moc neakceptuje, a když zpívá nebo mluví (tedy pracuje), koukají se jí všichni plnotuci na prsa… nemá to jednoduché.“ • Martina Kotrbová zase pro změnu strhala album Santo Puelo od Doroty B.B.: „Abych to zkrátila: tohle není sex, drogy a rokenrol, tohle je sex, sex a sex. Místy dost drsný, avšak pouze obsahem, nikoli formou, to jest pánové umějí říkat decentně nedecentní věci. Love songy tu prostě nehledejte: „K ránu na mě nelehej, vržu jak šroub.“ (Zlatý voči), „Když mě bejvalá rozpálí doběla… hlavně ne abys ji sekerou káral! ... Když mě bejvalá rozpálí doběla … hlavně ne abys jí vrtákem po ksichtě čmáral…“ A to nemluvím o „dobrejch banánech, co černaj“. Při prvním poslechu člověk neví, zda jde o snůšku blábolů, splácaných dohromady v těžkém deliriu, nebo zda se pod drsným obsahem ukrývá jakási myšlenka. Hádejte.“ •
• A do třetice další shrnutí vývoje do roku 1994: „Posluchač je zkrátka nevyzpytatelný a marketingové plány jsou plné děr. Přesto byla letos zaznamenána řada projektů, které mohou být alespoň v určitém slova smyslu označeny za „tutové“. V takovém případě musí být kromě kapely a nosiče přítomno ještě něco navíc. Fáma (téměř dokonalá Štaidlova mystifikace s Bartošovou), „neočekávaný“ reunion po letech (Olympic, Golden Kids, Lucie), útok na sběratelské libido („poslední“ Garáž), pamětnictví (Nahoru po schodišti dolů Band, Vltava, Babalet), nečekaná spojení osobností (Fiction, Die El. Elephant, Načeva), stylový šok (Tichá dohoda), vítězství v soutěži (Walk Choc Ice, Sluníčko).“ •
• Svět legendárního hanspaulského Houtyše pomalu mizí. Richard Tesařík k tomu říká, že už kluky z bluesové hospody dlouho neviděl: „Každej poslední pátek v měsíci se sice scházejí v Malostranský besedě, ale já jsem se tam zatím dostal jen jednou.“ Tesařík ale zároveň slibuje, že v příštím roce bude produkovat novou desku Bluesberry. •
• Dan Bárta o českých kapelách zpívajících anglicky: „Za prvé tady lidi angličtině nerozumějí, za druhý se tím okamžikem drze postavíš na úroveň kapel zvenku a zvukový a technický možnosti zdejších studií bohužel nejsou takový, aby se ten rozdíl nepoznal. Zvukaři tady udělali obrovskej kus práce, technický vybavení je taky už docela srovnatelný, ale zádrhel je v tom, že se pořád jenom dohadujem, jak se to dělá.“ •
A moudrost na závěr?
Vojtěch Lindaur se po pěti letech existence časopisu Rock & Pop pokusil definovat zásady práce hudebního žurnalisty: „Prolnout takový způsob psaní, který odpovídá dnešní době, s tradičními konstantami kritického novinářství, které se od počátku snažíme uchovávat a rozvíjet.“
Všechny citáty a informace vychází z časopisu Rock & Pop, vydání prosinec 1994.