• Tři sestry natáčely v Jandově studiu Propast album Hudba z Marsu. Z několikadenních sessions pochází řada neuvěřitelných pijáckých historek. „Nám to přijde normální, ale později z těch majitelů studií, z novinářů a z hudebních vydavatelství začíná vycházet najevo, že řeči o divokosti rockových hudebníků se vůbec nezakládají na pravdě,“ říká Magor. „Třeba když Kabát natáčel na Propasti svou poslední desku, celej měsíc chodili akorát rybařit, a jelikož se tamější hospoda po dřívějších zkušenostech zásobila několika hektolitry piva, všechno se jim zkazilo… My jsme se tam tak normálně bavili, aby byla lepší atmosféra.“ •
• Se Sestrami je zase Sahula a to je vždycky sranda. Tentokrát ovšem sedí na dvou židlích. „Když udělal nějakou dobrou písničku,“ vypráví Hadr, „tak se někdy zdráhal, že by ji radši vydal se Synama výčepu. Jenže jsme ho dostali na jeho pozdní příchody, respektive nepříchody. Dohodli jsme si kupříkladu čtyři důležitý zkoušky před deskou. Sahula přišel první den a tři dny pak o něm nikdo neslyšel. Takže vždycky, když něco zahrál a nám se to líbilo, řekli jsme mu, že dostal pokutu a že nám tu písničku musí dát. A protože jsme dělali zkoušek hodně a Sahula pořád nechodil, vlastně se upsal ďáblu…“ •
• Tentokrát jsou letní měsíce na novou hudbu chudé. Tím víc se píše o Trutnov Open Air Music Festivalu. Je sice až za měsíc, ale všude v tisku najdeme reklamy, že na něm vystoupí nebývale široká špička českého rocku – Buty, Šum svistu, Garage, Načeva, Fiction, Vltava, Psí vojáci a tři desítky dalších kapel. • Česká televize začala připravovat dokumentární seriál Bigbít. • Bonton na začátku prázdnin konečně vydal na CD první a jediné album The Matadors z roku 1968. • V kolínském vydavatelství Zona připravili kompilaci písní Jiřího Dědečka s názvem Reprezentant lůzy. • Pohádky ze Zápotřebí od Už jsme doma vzbudily mezi kritiky rozpaky, ale dostaly tři a půl hvězdičky. •
• Sto zvířat vystupovalo na festivalu v německém Obersteinu. Publikum si prý vyžádalo šest přídavků! • Ze slovenského tanečního souboru se vydělila dvojice Erik Aresta a Barbora Haščáková a pokračují samostatně pod názvem MC Eric and Barbara. „Barbara sice dobře zpívá, ale tak jako když právě opustila Bambini di Praga,“ hodnotí jejich první singl I´m Free hudební kritika. • Kamil Sřihavka a Zdeněk Mazač vydali album No Guitars! •
• Franta Kotva ze Žlutého psa se rozpovídal o českém rockovém podzemí: „Underground mě sral jen tehdy, když se nedal poslouchat, když byl východiskem pro lidi, který neuměli hrát. Poučce: Kdo umí hrát, je fízl… jsme se museli smát.“ •
• Hudební začátky romské hvězdy Věry Bílé prý nebyly lehké: „Já jsem si pouštěla Svobodnou Evropu, což se tenkrát nesmělo. Vždycky jsem chytla na krátkých vlnách Svobodnou Evropu a tam dokola furt jenom Beatles. Náš táta vzal sekyru, rozbil rádio, on zase poslouchal Maďary. Pak si zas koupil nějaké jiné rádio a říkal ne abys k tomu chodila! Já říkám ne, ne a ne, ale když odešel, tak jsem to začala ladit, a představte si, že když jsem to rozbila, tak jsem ho taky spravila – já jsem v tom montovala, na mou duši! Dětství jsem měla krásný…“ •
• Konečně vyšlo album, mapující hudební scénu v okolí Valašského Meziříčí. Jmenuje se Veselý hřbitov. Kromě Mňágy na ní najdeme například Happyend, Velký plytkoš, Ciment, Nešťastná zvířátka, Zvěřinové hody a další. Petr Korál ale není výběrem příliš nadšen a dává albu jen dvě a půl hvězdičky. •
• Ještě jedna kompilační deska. Pražské (většinou) kazetové vydavatelství Black Point nabízí svůj první výběr Black Point CD Sampler. Najdeme na něm snímky hlavně z devadesátkového podzemí od kapel Invalidní důchod, Klystyr, Činna, Kvartet Dr. Konopného, Vo sto sex, Fibichův Úlis a od začínajících Tata Bojs. •
• Karel Šůcha, principál Laury a jejích tygrů, dostal otázku, jaké jsou zásadní rozdíly mezi hraním u nás a v cizině: „Kromě toho, že se tím dá líp uživit, je důležitý, že při hraní venku odpadají komplikace daný malejma poměrama. Většinou, když někam přijedeš, tak tě tam nikdo nezná. Buď je to zajímá, nebo ne. V tom lepším případě si na tebe vezmou spojení pro příště, v tom horším ti dají ještě večeři a hezky se rozloučíte. A navíc, na podobný kapely jako jsme my, přijdou diváci ze zvědavosti, otevřený a ochotný přemýšlet. Setkáváš se s dost jiným publikem než tady, kde lidi jdou najisto a chtějí slyšet známý věci.“ •
Ještě moudrost na konec:
Tentokrát je od Vojty Lindaura: „Pluje mi hlavou příští směr Rocku & Popu. Úplně přesně vám tu trasu nepopíšu, ale jedno vím: panikářství, katastrofismus, malověrnost i předstíraný cynismus jsou na té cestě jen na obtíž.“ Kdyby tehdy tušil…