Helena Kalambová - Headliner doporučuje
Skrze tmu (album)
Koloraturní soprán Heleny Kalambové je nádherný otevřený hlas s moc pěknou barvou a její autorský projekt Skrze tmu mu nabízí vyniknout ve spoustě fines. Někdy možná až moc, album není jednoduché na poslech, žánrově inklinuje k fúzi s klasickou nebo jazzovou hudbou, není to obyčejný pop pro běžného posluchače. Producentka Beata Hlavenková však udržela projekt přesně na hraně mezi žánry tak, aby měl moderní zvuk, ale posluchač v něm nacházel prvky klasické hudby a přitom to dohromady mělo svou autenticitu. To se povedlo. Je to jistě skvělá deska, dostat ji k běžnému posluchači sice nebude jednoduché, ale já moc držím palce. Chci se ještě zastavit u básnických textů Heleny Kalambové, která přináší fragmenty myšlenek a veršů, z nichž skládá příběhy a pak je vypráví v písních: mile mě ta práce s textem překvapila. I jak si s tím poradí její hlas.
Dany Stejskal
Fiasko
Tady a teď (Album)
Ale jo… Tomuhle klasickému českému punku u nás holduje hodně lidí a svou cílovku si to jistě najde. Věřím, že naživo to může být slušný válec, který vyvolá nejedno pogo. Fiasko mi připomíná ranou éru Rybiček 48 nebo Totálního nasazení. Jednoduchá a svižná muzika s docela fajn texty, jen mám při poslechu jejich desky pocit, jako bych všech deset songů už někdy slyšel. Výrazně tady postrádám nějaký osobitý atribut nebo zkrátka něco, co by mě vytrhlo z nostalgie žánru, který tady už více jak třicet let po malých klubech a festivalech dělá kdekdo. Chápu, styl je styl, ale více zapřemýšlet nad vlastním zvukem, nějakou překvapivou slokou nebo i nečekanou změnou tempa by tady klukům rozhodně prospělo. Vyjma táhlého Lovesongu, který mi navíc do kontextu celé nahrávky vůbec nepasuje, tady zní všechno na jedno brdo.
Lukáš Rešl
Játro
Boží dar (EP)
Co nám o sobě skupina Játro napsala? Má kořeny v severočeském Chomutově, dostala stopku v dobách totality a znovu ožila po změně režimu. Po vydání debutového alba Játrová paštika nahraného v roce 1999 však zase usnula. Nyní se vrátila EPčkem Boží dar, které nám do Feedbacku zaslala k recenzi. Když o sobě kapela psala, že se jedná o multižánrový rockový crossover s punkovým postojem, čekal jsem nějakou ostrou muziku nakopnutou punkovou energií. Ale k tomu se snad trochu blíží jen poslední track EPčka nazvaný Dávám hlasovat. Jinak se jedná o kombinaci alternativního rocku a bigbítu podávanou nepřesvědčivými výkony a přehnanou snahou o dynamiku, která je spíše kontraproduktivní. Je to jako cesta časem do osmdesátek, a to jak hudebně, tak tím archaickým zvukem nahrávky. Co se týče textů, tak více než ta jejich rádoby vtipnost mi vadí přehršel prvoplánových rýmů a snaha cpát do rytmiky veršů více slabik, než se tam vejde. Nicméně si dokážu představit, že to naživo v hospodě pro partu kamarádů může být zábava. Takže pokud to pány baví a nemají větší ambice, fajn. Na nic většího to dnes bohužel nestačí.
Marek Reinoha
Nothing Left To Say
Černé slunce (Singl)
Screamovat v češtině je samo o sobě sympatické a plzeňská skupina Nothing Left to Say si zřejmě na tomto atributu zakládá. Nezačnu tuhle krátkou recku ale příliš pozitivně. Od začátku do konce totiž screamerovi nerozumím jediné slovo, s čímž mám docela zásadní problém. Mějte na paměti, že metalcorových kapel je v dnešní době opravdu kotel, a pokud nepředáte posluchači nějakou srozumitelnou myšlenku, uteče vám ke konkurenci. Scream není jenom instrumentální nástroj navíc. Kapele to jinak ale slušně šlape a do podkladu skladby využívá chytlavý ambientní motiv, bez něhož by se jinak jednalo o suchý rytmický val. I ten mi ale trochu pokulhává v přeprodukovaném dropu, kde bicí zní, jako by byly naklikané na setinu vteřiny. Úplně se tady vytrácí tenze a naturalita songu.
Prostoru na zlepšení je tu dost, ale zároveň u kapely oceňuji odvahu se pouštět do složitějších riffů a snažit se tak přiblížit globální špičce ve svém žánru. Jen to chce ještě trochu zamakat.
Lukáš Rešl
Lit Me Up
Joyride (singl)
Čistý DIY minimalismus, tentokrát ne z ložnice, ale z obýváku. Lit Me Up mají ve zvuku nového singlu přiznané domácí nahrávání a ta zastřenost je sympatická. Má to atmosféru, je to retro a zní to jako příjemný alternativní folk. Na soundtrack studentského filmu super, jako singl se to ovšem nejspíš nechytne, nemá čím. Není rozumět textu, aspoň ve zpěvech by stálo za to zbavit se onoho dřevního DIY zvuku. Lit Me Up v zaslaném textu přiznali, že jsou si vědomi rezerv, které Joyride jako singl má, a kdyby neměl (asi) frontman problémy s rukama, vydali by něco jiného, respektive lepšího. Kluci, samozřejmě přeji brzké uzdravení a naprosto chápu. Ale posluchače nebo promotéry tyhle věci nezajímají, ti si to poslechnou a ohodnotí bez výkladu. Tak jenom abyste nebyli smutní, kdyby Joyride prosvištěla na streamech bez větší pozornosti.
Jarda Konáš
Married in Vegas - Headliner doporučuje
Married in Vegas (singl)
Říká se, že ty nejlepší písničky jsou o lásce a něco na tom bude! Kapelu Married in Vegas tvoří pár Kristína Kukralová a Bartholomew Veselý a jasně, přímo se nabízí vypálit srovnání na Johnnyho Cashe a June Carter, protože Married in Vegas hrají country a jsou pár. To by bylo ale asi příliš jednoduché (navíc Bartholomewův zpěv víc evokuje třeba Hanka Williamse). Singl je to parádní, je to moderní alt-country, kvalitní songwriting a velmi příjemná barva hlasů obou hudebníků se hezky doplňuje a donutí vás pustit si písničku znova. Ze singlu je cítit láska k sobě i k hudbě, což není tak obvyklé. Těším se na další písničky a tohle duo budu dál sledovat!
wlado
Vědomí
Na scestí (singl)
Vědomí je poppunková čtveřice z Pelhřimova. Dosud jsme se nesešli, ale dohledal jsem si starší materiál z roku 2021, a dokonce jsem objevil, že kapela funguje už dobrých deset let. Ze začátku pod názvem Základní sdělení. Vědomí tvrdí, že jsou pop punk a že se inspirují žánrovými kapelami počátku tisíciletí. Na novém singlu Na scestí ale mnoho punkového náboje nenajdete. Já slyším jen obyčejnou poprockovou píseň. Produkce je na úrovni, což není zas takové překvapení vzhledem k faktu, že to je práce Damiána Kučery (jinak Skywalker, samozřejmě). Videoklip k singlu pro změnu točil Tom Tejkl (jinak též kytarista Hopes). Tyhle dvě figury dávají celkem tušit, v jaké scéně se kapela Vědomí asi pohybuje a kam možná míří. Chtělo by to ale zapracovat na nějakém osobitějším výrazu. Zatím to zní trochu genericky.
Radek Pavlovič
fall & fell
fall & fell
Florian (singl)
Tak tady na téhle nahrávce je vážně všechno trochu fall i fell. Partička skautíků ze Slavičína nám poslala svůj singl Florian a najdete na něm jednu vršící se chybu za druhou. Paradoxně mi to vůbec nevadí, je to prostě roztomilé. Krásně mizerné vokály, které se občas někam nevejdou s angličtinou, bubeníkovi by měl někdo prozradit tajemství jménem metronom a vůbec – bylo by fajn to trochu před nahrávkou sehrát dohromady. Jedna z nejtěžších věcí na světě je vypadat, jako že je to „žaves“. Právě ta největší nenucenost a nonšalance je postavená na tom, že jde o perfektně a do posledního detailu nazkoušenou věc. A to nám tady kulhá. Jinak je to vlastně fajn, nějaký nápad se najde, je tam snaha a myslím, že to kluky baví. My všichni potřebujeme ukňouraný emo kapely z Moravy! Takže pánové: trochu si pohrát se zvukem, cvičit, hodně zkoušet, a to hlavně vokální party, klidně bez kapely, metronom je váš přítel a za rok ve Feedbacku s novým singlem. Těším se na vás.
Dany Stejskal
P.S. Slovo žaves vzniklo složením počátečních slabik / písmen slov žádné velké sraní.
Molotov Party
Černý oči (singl)
Pražské trio Molotov Party o sobě píše, že hraje „taneční rock s nádechem funky“. No, tak strašné jako tohle slovní spojení to ale naštěstí není. Poslali nám gangsterský klip situovaný do devadesátých let. A je velká škoda, že alespoň půlku peněz, co musel stát, se nerozhodli investovat do písničky samotné. Song má melodický nápad a slušný groove, ale žádný tlak. Stopáž čtyři a půl minuty je prostě nekonečná. Předpokládám, že nebyl záměr kapely, aby i song zněl jako z devadesátých let, ale ta zvláštní beztvarost a žánrová nevyhraněnost tu je a výsledku nesvědčí. Kdyby to Molotov Party celé sesekali na půlku a vypointovali i hudebně, byl by výsledný dojem mnohem lepší.
Honza Vedral