Venushe
Můžeš (SP)
Tak David Koller má následovníky. Jmenují se Venushe. Čtyři členové, zatím jediná skladba na Spotify. Koller je přítomný ve zpěvákově frázování a text má taky něco z jeho písní. Předností docela dobře nahrané skladby je zaujetí, energie a celkem výrazná melodie se silným refrénem, který kazí až příliš dlouhé á u některých slov (nesmááát, páááásky, přááání), které působí trochu nepříjemně. Ale skladba sama je konstruovaná tak dobře, že se můžeme těšit na další výtvory z jejich dílny.
Josef Vlček
Nixon Lads - Headliner doporučuje!
Tonight in the Roadhouse (album)
Prý nejlepší americká kapela ze Strakonic, která podobně jako F. L. Čelakovský nebo Švanda Dudák zabraňuje frustraci místního obyvatelstva a maloměstské skepsi. Tak to jsou Nixon Lads. Se stejně sympatickým vtipem a nadhledem jako k presskitu přistupují i k hudbě samotné. V ní míchají indie pop, alternativu, garage rock a snad i trochu toho grunge, a to vždy pod vlivem Ameriky devadesátých let. Tonight in the Roadhouse – třetí album jejich diskografie – má patřičný šmrnc, naopak postrádá provinční zatuchlost. Takhle zkrátka hraje kapela, která funguje dlouho a má o svém zvuku jasno. Mimochodem fakt, že se na tom podílel Dan Šubrt (Megahit Lair Studio, The Drain atd.) jako producent a částečně i jako autor, byl pro mě první signál, že to nebude blbé. A není! Takzvaně kapela s názorem. Jen houšť!
Radek Pavlovič
27th
Eternal (EP)
Tak bubeníci už si myslí, že si budou nahrávat desky… Ale jaké desky! Petr Dančák sám s pomocí několika přátel a Amáka ve studiu Golden Hive dali dohromady necelou půlhodinku velmi povedeného instrumentálního alba. Za tu chvíli vás vezme na jízdu mezi žánry, kde hraje prim kytara, a to jak postrockové repetitivní vybrnkávání a vystavování melodií, tak až jednoduše rockové úderné riffy. Bicí šlapou jak strojek, což je logické, když autor schovávající se za názvem 27th je sám bubeník. Já jsem se při poslechu ípíčka Eternal dobře bavil. A pokud máte rádi tenhle typ muziky, budete se bavit také. Dobrá práce!
Vladimír Sejk
Serge X
If You Were Me (singl)
Královéhradecká skupina Serge X se v novém singlu If You Were Me prezentuje melancholickou formou alternativního rocku s táhlou zádumčivou náladou, která je zabalena do docela slušného zvuku. Písnička se ale ve svých fázích často opakuje, přitom její refrén přímo vybízí ke gradaci, která bohužel nepřijde. Je opravdu škoda, že písnička není trochu pestřejší a nápaditější. Zpěvačce je zároveň místy v dynamicky nižších pasážích hůře rozumět, na čemž by měla kapela do budoucna zapracovat. Na druhou stranu má ale docela pěknou barvu hlasu, jež neurazí a k pochmurné písni se celkem hodí.
Serge X na mě působí jako mladá a snaživá parta, která je teprve na svém začátku a hledá ten správný směr. Schválně jsem si pro zajímavost od nich pustil některé starší nahrávky a ke svému údivu jsem zjistil, že dříve zkoušeli mnohem živější funky muziku. A za sebe si myslím, že jim právě tahle „veselejší“ forma více sedí.
Lukáš Rešl
¨
purpl boi - Headliner doporučuje!
Purpl Summer (EP)
Být to deska, a ne EP, bylo by to na samostatnou recenzi. Purpl boi je totiž nový projekt Nèra Scartche z MYDY, což je na tuzemské scéně už poměrně známá postava. Oproti domovské kapele je jeho purpl tvorba temnější, tvrdší a místy melancholičtější. Balancuje mezi synthwave a ebm a produkční kvalitou nejen že vysoce překonává, co nám chodí do Feedbacku, ale rovnou se řadí mezi nejdotaženější žánrové projekty na tuzemské scéně. Nèro má zkrátka už něco nahráno a je to slyšet. EP PURPL SUMMER není co vytknout, takový debut by si u svého projektu přál asi každý producent s ambicemi zaujmout na elektronické scéně.
Jarda Konáš
Černý tesák
Zůstaň (album)
Přiznám se, že nevím, co si mám o debutovém albu Černého tesáka myslet. Ryze instrumentální hudbu poslouchám relativně často a něco mám v experimentálních vodách naposloucháno, ale tohle zní spíše jako roztržitý soundtrack k nějakému post-apokalyptickému filmu z dob totáče. Cožpak o to, určitou originalitu si to drží a zvuk nahrávky také není špatný, ale postrádám v tom celku nějakou hlubší myšlenku a především emoci. Něco zní jako minimalistická postrocková plocha, něco zase jako syntezátorová ohlušující vlna, která přebíjí všechnu atmosféru. Nechci být úplně kritický, třeba písnička Zůstaň mě docela baví svou minimalistickou kytarovou smyčkou plnou echa a dalších rozlehlých efektů, ale jako celek mi album připadá poměrně nezáživné a působí nedotaženě.
Tenhle debut zní spíše jako sbírka náhodně nahraných singlů, které album pouze zastřešuje. Některé stopáže zaujmou zvukem použitých nástrojů, některé naopak prosviští jako vítr a člověk je téměř nevnímá. Asi by bylo fajn to do budoucna celé lépe uchopit a nepoužívat tolik looperu. Ono opakovat pořád dokola stejnou notu je prostě taky nuda.
Lukáš Rešl
Midnight Swimmers - Headliner doporučuje!
Green Creature (singl)
Sólové EP Leaves talentovaného olomouckého písničkáře Stanislava Chyzmana jsem doporučoval v jednom z loňských Feedbacků. Midnight Swimmers je jeho kapela, kterou, jak jsem se dočetl, založil v Londýně a kterou obnovil v nové sestavě na ose Olomouc–Brno. Singl Green Creature je jejich debutová nahrávka (v době, kdy píšu tyto řádky ještě nevydaná) a mohu o ní napsat něco podobného, co jsem napsal o zmíněném singlu – krása. Jedná se o okouzlující song kombinující zasněné, melancholické a až ambientní polohy s indierockovými groovy. Baví mě ten cit pro skladbu, kontrast synťákové křehkosti a energie kytar, výborný charismatický zpěv a vlastně celková zasněná atmosféra songu. Takovou muziku chci slyšet z rádií. Tuto partičku bude dobré sledovat a těšit se na to, čím překvapí na chystaném EP.
Marek Reinoha
Michelle.B
Chutě (singl)
„Já mívám chutě, rozmarný docela, vždy když na to pomyslím, rozpálím se celá,“ zpívá českotěšínská zpěvačka Michelle.B ve svém softporno singlu, svůdně u toho hledí do kamery, aby v dalším záběru klipu ukázala… svoje malé děti. Eh. Píseň dle popisu zachycuje pocity ženy na mateřské, která hlídá potomky, ale přitom myslí na erotické chvíle se svým mužem. Možná jsem jenom špatná cílovka, abych téma docenil. Ale i když odhlédnu od podivně podbízivého textu, samotný song je šablonovitá poprocková tuctovka, která jako by vypadla z konce 90. let. „Trochu se stydím,“ zpívá Michelle.B hned na začátku. A nutno uznat, že v těchto pocitech s autorkou při poslechu její písně souzním. Zvlášť po zhlédnutí záběrů, jak se válí skoro nahá v posteli, její muž ji hladí po zadku, načež si v dalším střihu u stolu prohlíží s dětmi nějaké fotky… To se omlouvám za puritánství, ale já tomu asi fakt nerozumím.
Honza Vedral