Anteater
Fuel (Singl)
O Anteater, kteří minimalistickým způsobem kombinují vlivy hardrocku, grunge rocku i stoneru, jsem už něco málo musel slyšet. S pomocí producenta Damiána Kučery tahle trojice prezentuje nový singl Fuel – poměrně solidní a hutnou kytarovou jízdou s povedenými přechody. Posádce kapely vévodí zpěvačka Andrea Kohoutová, která se s ničím moc nemaže a i před kamerou v klipu předvádí suverénní a energický výkon.
Přes to všechno mi v písničce schází trochu výraznější refrén, na němž jinak celá skladba de facto stojí. Není to úplně pecka, která by vás zvedla ze židle, na rozdíl třeba od jejich staršího a svižnějšího songu I Can Save You. Na druhou stranu, zvuk je tedy hodně povedený a celková produkce je zvládnutá na jedničku. Anteater jsou dneska už dávno hotovou kapelou, která se zároveň hodně snaží. Ostatně za měsíc starou novinku hovoří i slušná čísla. Klip Fuel má už teď téměř 115 tisíc zhlédnutí na YouTube.
Lukáš Rešl
Helena Vedralová - Headliner doporučuje
Tělo (singl)
Helena Vedralová je houslistka a zpěvačka, která se dlouhodobě věnuje osobitým úpravám lidové hudby za využití různých hudebních vlivů, jako jsou world music, jazz nebo i folk. Do Feedbacku nám zaslala singl Tělo ze svého prvního autorského alba Moře z roku 2022, které je hudebně postaveno na souzvuku houslí, violy, basklarinetu a perkusí a na uklidňujících vokálech. Jedná se o zajímavou hypnoticky meditativní hudbu vyznačující se výbornou a citlivě úspornou instrumentací a osobními českými texty. Hudbu, která vyžaduje soustředěnější poslech. Ke skladbě Tělo vznikl pod režijním vedením Matěje Hřiba působivý videoklip, podtrhující poetiku textu skladby, jenž pojednává o mystériu lidského těla. Scénický tanec dvou tanečníků (muže a ženy) vzletnou formou znázorňuje vzájemnost mužského a ženského těla, jejich prolínání a splývání. Kombinací hudby a tance tak vzniklo pozoruhodné a uhrančivé audiovizuální dílo pro vnímavé posluchače.
Marek Reinoha
Noix
Radio Love (singl)
Pražská kapela kolem zpěvačky Alisy Safo se snaží kombinovat indie a dream pop. Aktuálně připravují ve studiu Golden Hive pod dohledem Amáka svoji debutovou desku a z ní nám do Feedbacku poslali singl Radio Love. Hned zaujme pořádná basová linka – spíš než indie to docela evokuje post punk, a to díky ležérnímu projevu zpěvačky. Celé je to takové příjemně zasněné a refrén je celkem zapamatovatelný, stejně tak jako „joydivisionovské“ dance dance dance… Jo, tohle mě baví!
wlado
Vlčák - Headliner doporučuje
Now (EP)
Stačí pár tónů první písně Two Stainless Aliens a je jasné, že Vlčák, občanským jménem Jakub Novák, patří mezi hudební existence, ke kterým sedne slovo srdcař. Má za sebou působení ve formacích jako Vivien’s Shadow nebo Out of Silence, ale nakonec dospěl k potřebě vyjadřovat se sám. K přípravě EP Now přizval Jana Brambůrka, jenž se v ústeckém Tajném studiu postaral o parádní zvuk písniček, které vlastně nejsou klasicky písničkářské. Výsledek stojí za to – Vlčákův zpěv je totiž naléhavý a místy až tíživý, jako by pod ním hrála a naplno bouřila nějaká hardcorová nebo corová kapela. Místo toho ale pod refrény, melodiemi i slokami dominuje akustická kytara a bublají synťáky a perkuse. A tenhle rokenrol bez rokenrolových prvků je tedy docela působivý. Jen si klasicky říkám, jestli by to ještě lepší nebylo v češtině, aby vyzněly i texty a sdělení. Koncem září se Now bude křtít v Praze na Střeláku. Myslím, že je dobrý nápad tam zajít.
Honza Vedral
Martyho banda
Fata Morgana (EP)
Martyho banda patřila už před covidem k nadějným kapelám a singl, který jim vyšel u Singltonu, naznačoval, že může jít o kapelu, pro niž by mohl být odrazovým můstkem Jelen a další umělci z téže farmy, produkující semiakustický pop rock. Covid spolupráci s vydavatelstvím přerušil a pětipísničkové album Fata Morgana je prvním výrazným produktem, který si Martyho banda dělá po svém.
To, co činí čtyřčlennou kapelu z Kutné Hory zajímavou, je schopnost psát melodické poprockové skladby, lehce očkované folkem s velmi výraznými refrény. Třeba ten z úvodní písně Naše sny přímo láká k tomu, aby si ho s nimi zpívalo celé publikum. Stejně tak v případě do irského stylu střiženého Lůzra, který má ambice stát se hitem, jenž dokáže překročit bublinu nejbližších přátel a příznivců kapely. Zpěvák nemá zrovna nejpříjemnější hlas a trochu křečovité frázování ve výškách by mohlo být uvolněnější, ale Martyho banda to dotahuje entuziasmem a hlavně přirozeností svých sdělení. Žádné velké mudrování, žádná hra na poezii, ale každodenní zkušenosti a pocity, prostě normální život v písni. Na české poměry zralá kapela, jen ji umět prodat.
Martyho banda se prý na podzim chystá do studia. Pokud bude pokračovat ve stejném duchu, je na co se těšit.
Josef Vlček
Yogi Rulez
Leaving Planet Earth (EP)
Yogi Rulez vyhrál už v roce 2007 první ročník hitparády Startér, takže to není žádný nováček ani nazdárek. Na jeho novém EP je slyšet, že má plně pod kontrolou všelijaké synťáky, sekvencery, samplery a nebojí se je použít! Autorsky je suverénní, ví, co chce hrát a co si kam poskládat. Zkrátka je to dobře odvedená práce.
Problém je, že tohle down tempo říznuté funkem, housem a neo soulem frčelo dávno a dnes je elektronická scéna někde úplně jinde. To, co slyším na Leaving Planet Earth, zní stejně jako to, co hráli před pětadvaceti lety Olive a podobné skupiny. Promiň, Yogi. Tím neříkám, že je to špatná hudba, naopak! Jen je otázka, jaké má autor cíle. Na nějaký chill večer v baru si ho určitě pozvou. Ale větší pozornost na současné scéně si tahle hudba asi nezíská.
Jarda Konáš
Glad For Today
Butterfly Closures (singl)
Glad for Today nejsou úplně neznámou kapelou zdejší scény. Dokonce bych řekl, že za dobu psaní Feedbacku se mi dostává do rukou pomyslně největší jméno. Za dobu své existence vydali Glad for Today řadu nahrávek a objezdili kdeco, od festivalů typu Rock for People nebo Fajt Fest až po kluby v daleké Kanadě. Člověk hned může tušit, že když taková kapela vydá nový song, nebude to žádná pitomost. Navíc pokud má produkci na starost jako vždy Damian Kučera ze Skywalker. Výsledku vlastně není co vytknout. Singl Butterfly Closures představuje suverénní songwriting zavedené kapely, která vůbec nezní provinčně a která se od melodického (snad) emo hardcoru posouvá víc a víc ke stylově pojatému popíku. Docela jim tahle poloha sedí, muzikantsky na to mají stoprocentně. Kdyby na takové úrovni hrála každá kapela v Česku, můžeme si pískat.
Radek Pavlovič
Šťáva
Hulihladomor/Filtr (singl)
Kolik nás tu vůbec je? / Kolik je tu zrcadel? Tak začíná jízda agresivních kytar kapely Šťáva v jejich singlu nazvaném podivně Hulihladomor/Filtr. Kytary a metalové bicí ovšem nejsou to jediné, co píseň nabízí. Je to temný vhled do rozervané duše, který baví posluchače promyšleným textem s motivem zrcadla v hlavní roli. A co víc, asi ve třech čtvrtinách písně dojde k naprosté změně nálad, což ještě mnohem víc umocňuje samotné téma rozpolcené osobnosti. Těším se na další singly podobného ražení, je to pecka!
Petr Malásek
Catherine Rhytm
First Piano Tone (singl)
Hudebnice, která si říká Catherine Rhytm, nám toho o sobě moc vědět nedala. Je to konzervatoristka, vystudovala příčnou flétnu, učí na ZUŠce a podle jejích slov ji namísto klasiky láká populární hudba. Bez větších dodatků nám poslala na pianu a drum’n’bassovém rytmu postavenou instrumentálku, která má vzdušnou atmosféru. Jenže zvukem jde spíš o takové demo. Člověk pořád čeká, zda v docela vrstevnaté a členěné skladbě dojde k něčemu nepředvídatelnému, ale nestane se nic. First Piano Tone je opravdu jen nadechnutí a možná i prvotní hra s presety. Když už chce Catherine zkusit taneční žánry, nebál bych se většího zvukového dobrodružství a klidně zapojení nástroje, který vystudovala. Pořádná rychta s příčnou flétnou? Tak to bych si poslechl hned, paní učitelko!
Honza Vedral
Blážboy
Ai Ai Ai! (album)
Umělá inteligence Suno nabízí na základě jednoduché promptu vytvoření celého songu v libovolném stylu. A to klidně i s českým textem a zpěvem. Když se na jaře letošního roku objevila, bylo mi jasné, že podobné pokusy tomu, co nám poslal Blážboy, brzy zaplaví hudební servisy a třeba i rubriku Feedback. Album, které dal dohromady frontman jinak punkové Peshaty, je esencí toho, proč umělá inteligence ještě v současné podobě pořád skutečné muzikanty neohrožuje. Dovedu si představit, že album Ai Ai Ai byla sranda a zábava vytvářet. Ale jinak je to nebetyčná sračka, s tupými pseudo balkánskými disko rytmy a odporným zašuměným zvukem, která se jednoduše nedá poslouchat. I kdyby měly písně sebevtipnější texty, výsledek působí, jako když v bulharském plážovém baru ve tři ráno uklouznete po zvratkách a nevyberete to. V podtitulu této rubriky sice zní, že zrecenzujeme všechno, ale tohle je ztráta času pro všechny. Už nám, prosím, podobné věci neposílejte. Radši vezměte do ruky synťák nebo kytaru.
Honza Vedral