Dignified Suicide
Why? (EP)
Jestli je pro domácí undergroundové prostředí něco typické, tak jsou to kapely s obecným označením „alternativní metal“. Představím si pod tím partu, která jede na vlně jakéhosi crossoveru, přičemž ve skutečnosti netuší, co konkrétně chce hrát. Ať už se tak trio Dignified Suicide označuje, či nikoli, přesně do téhle kategorie bych je zařadil… Co to znamená? Ačkoli jsou to očividně zruční a šikovní muzikanti, podobné muziky jsem u nás slyšel už hafo a z jejich dvou singlů z EP Why mám pocit povědomosti. Schází mi zde konkrétnější uchopení a především originalita, alespoň co se samotného zvuku týče. Jako bych poslouchal mix všemožných rockových a metalových vlivů, ze kterých si kapela vybírá to, co ji zrovna v danou chvíli baví. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby oba singly vzešly z jamu. Pokud se ale Dignified Suicide lépe vyprofilují, mohl by z toho být nakonec slušný a důstojný nářez.
Lukáš Rešl
Docuku
Do dna (album)
Proč má kapela se dvěma nominacemi na Anděla na svém kontě potřebu posílat nové album k recenzi do Feedbacku? Netuším. Nicméně poslala ho. Konkrétně nové album Do dna, které vydala jedenáct let po tom předchozím. Docuku jsou zde stále věrni folklórně-bigbítovým inspiracím, ale svůj zvuk posunuli i jinými směry. Na to, že do své hudby přimíchávají vlivy skáčka a romské melodie, už jsme si mohli zvyknout, ale na novince slyšíme i grungeovou náladu, vlivy artrocku nebo i rapu. Na songu Páči sa…? dokonce rapuje jeden z hostů alba MC Mukas ze skupiny Elektrïck Mann. A těch hostů si Docuku přizvalo daleko více, za všechny je možné zmínit třeba Františka Černého z Čechomoru nebo slovenskou zpěvačku Eniesu. Do dna je osobité, hudebně i zvukově propracované a hodně zajímavé album, jež má potenciál oslovit i posluchače, kteří běžně folklór a na něj navázané žánry vůbec nesledují, jako jsem třeba já. Je na něm co poslouchat a každý si tam může najít to svoje.
Marek Reinoha
Winci
BDZ (singl)
Brno se může klidně označovat za město, kde se to hemží šikovnými a slavnými rappery – za všechny můžeme jmenovat Stein27, Maniak, Calin atd. atd. Mezi ně by se určitě chtěl dostat i Winci – začínající týpek, který na konci minulého roku vydal singl BDZ. Co zkratka znamená, netuším. Winci sám nechával na svých sítích hádat fanoušky, které odměňoval samolepkami, ale správnou odpověď nikdy neřekl. „Snažím se bruslit naskrz žánry,“ říká o své hudbě. A jak to zní? Singl je to celkem příjemný – pomalejší easylistening elektro jako podkres a jednoduchý text plný spíš jednodušších rýmů. Plus hlas různě zahalený do všech možných efektů. Proč ne – sám mám raději spíš originálnější rappery, které hned poznáte, ale že bych se cítil vysloveně uražen, to ne…
wlado
Matouš Dvořák
Krásné ty země v tobě i ve mně (singl)
Krásou rubriky Feedback je, že se k nám občas dostanou úplně výjimečné věci, které bychom asi jen tak neslyšeli. Absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který se rozhodl v roce 2018 začít komponovat, nám zaslal svou skladbu, kterou připravil na úvod 25. kongresu asociace mediteránních studií. Prvotní koncept počítal s vokalisty, takže ke skladbě je připojen i text, nicméně z technických důvodů byla nakonec provedena ve složení Eva Hubáčková (piano), Kristýna Petrová (první housle), Kateřina Škrabalová (druhé housle), Hana Vlasáková (příčná flétna). Jednoduchá kompozice má trochu těžší začátek, ale v průběhu se krásně otevře a její vnitřní dialog flétny s houslemi a klavírem má moc pěkný nástup. Autor se zdárně popasoval se zadáním propojit Čechy a Středomoří a dokázal uprostřed věty svou kompozici obrátit v naději a víru v dobrý konec jako v pohádkách. Abych citoval autora: „Své země si neseme v sobě a že na vlnách třeba hledět kupředu i nazpět…“
Nechci hodnotit provedení, je mi jasné, že na nastudování nebylo příliš času. Těší mě, že nám roste nová generace skladatelů klasické hudby modernějšího rázu a přál bych Matoušovi, aby i tuto skladbu mohl natočit v profesionálním studiu s velkým obsazením.
Dany Stejskal
P.S. Skladbu bohužel nenajdete na Apple Music ani Spotify.
Ewenay
Death Harvest (EP)
Další folkmetalová kapela ze středověké krčmy, kde medovina teče proudem? Toto jsou Ewenay, osmičlenná parta z Prahy. Přestože existují nějakých osm let, EP Death Harvest z roku 2022 je jejich první nahrávka. Přiznávám, že podobné kapely ve mně vyvolávají při nejlepším nervozitu. První skladba z EP mé pocity zrovna nerozptyluje. Titulní song Death Harvest nenabízí takřka nic než přehlídku všech možných klišé, která si lze ve spojení folku a metalu představit: má to sice dobrý zvuk i slyšitelně a také kus dobrého muzikantství, ale rovněž rozvleklé tempo, jakoby náhodné riffy, střídání čistého zpěvu s growlingem a všudypřítomné housle. Uff. Ovšem od druhé skladby Childslayer je to úplně jiný kafe. Jako kdyby kapela až tady vytasila celý arzenál. Slyším daleko pestřejší a propracovanější skladby ve svižnějším tempu, které hledají cesty, jak zajímavě proplést metalové kytary s houslemi. Kapela přitom nezůstává striktně v žánru, ale podniká výpravy až někam k heavy metalu i metalcoru. Na konci stopáže musím uznat, že se mi do rukou dostala nadprůměrná nahrávka nabušená dobrými momenty. Jestli mám přesto něco doporučit, tak snad jen zapracovat na vizuální stránce samotné kapely. Přece jenom jejich žánr si na image vyloženě potrpí.
Radek Pavlovič
Petr Kusko
Anděl (singl)
No, z jedné písničky se toho moc usoudit nedá, ale je to poctivá a upřímná skladba, což se o většině vánočních nebo skoro-vánočních písní říci nedá. Je znát, že text jde zpěvákovi z duše a ví, o čem zpívá. Pěvecký projev je na současný hudební vkus trochu afektovaný a připomíná některé zpěváky z osmdesátých let. Kvalitu písničky podtrhuje střízlivý, smyslu písně sloužící klavír a dětský sbor. Škoda, že skladbu recenzujeme až tak dlouho po Vánocích. Tak třeba zas v listopadu…
Josef Vlček
Self Made
Píšu ti… (EP)
Z tohohle je cítit Ostrava. Self Made dělají ten typ popu, který kdysi vynesl ke slávě Kryštof nebo Mirai. Na scéně jsou devět let a na EP Píšu ti… je evidentní, že co se týče zvuku a produkce, zvládli řemeslo. V pěti písních je všechno na svém místě. Zvládají sloky, refrény, stavbu písničky až tak, že je to skoro předvídatelné. Ale pořád dostatečně hravé. Bohužel si ovšem podtrhávají nohy texty a opravdu připitomělými tématy písniček a rýmováním, pro nějž je i první dobrá vzdálenou metou. Když „žena“, tak „vystřižená“, když „básně“, tak „šťastně“. A „světlo vonných svíček“ zásadně „tančí na stěnách tvých víček“. To je tak, když snaha o básnickou krasomluvu končí úplnou pitomostí. Ne každý je Richard Krajčo, aby to zvládl povýšit na styl. Přitom nebýt těch veršovánek, Self Made by klidně měli na to zazářit.
Honza Vedral