Ronald
Den nebo noc (Day Or Night) (singl)
Často muzikantům v této rubrice doporučuji, aby se zkusili zamyslet nad přechodem do češtiny. To, že publikum rozumí sdělení písničky, bývá klíčem k emocionálnímu propojení s posluchačem. Můžeme si o jazykové výbavě mladé generace říkat, co chceme, ale v mateřštině se ten háček zasekává přirozeněji. Jenomže pak se objeví kapela, jako jsou brněnští Ronald, a všechny ty hlubokomyslné rady se promění v prosté plky. „Když se super lidi sejdou, do rytmu se hejbou, celá parta se mnou uou-ou.“ Prosím, takhle ne. Text této písně je opravdu takové ouu-ou, že jsem její zbytek nebyl schopen vnímat, ani když jsem k udržení sluchátek na hlavě aplikoval kvalitní gaffa pásku německé výroby. Takhle se pocit lehkosti do hudby nedostává. Navíc mi to pak vytrhalo vlasy.
Honza Vedral
Black Row – Headliner doporučuje
Nothing Is Real, Vol. 1 (EP)
Tak tohle je bomba! Mám na mysli fakt, že v roce 2023 čtu o mladé české kapele, která se označuje jako nu metal (!) a inspiruje se Limp Bizkit, Linkin Park, Deftones, Puddle of Mudd, ale také Guns N‘ Roses. Tak tohle jsou Black Row z Brna, hrají nějakých pět let, aktuální sestava teprve od loňska. A co je na tom vtipné? Oni ve svém biu ani trochu nekecají! První EP, které vyšlo v půli ledna, opravdu zní jako nu metal ročník 2001, co se srazil s nabroušeným hard rockem à la GNR. A co je na tom ještě vtipnější? Že Black Row umí tuhle kombinaci vážně dobře podat. Vymazlené kytary (kytarová sóla především) a totálně suverénní a skvěle vyzpívaný hlas ještě podtrhuje povedená produkce. Trojice skladeb nabídne posluchači hodně zábavných momentů. Docela by mě zajímalo, jak jim to hraje naživo. Black Row hodně příjemně překvapili.
Radek Pavlovič
Kapitán Krab
Tanzen (EP)
„Byla neděle nebo pondělí a za okny právě začala dinosauří apokalypsa lejzrů…“ Takhle začíná EPčko Tanzen ústeckého hudebníka, který si říká Kapitán Krab. Syrové a surové techno beaty prokládá příběhy o kulhavém Frediem, o pozvání na houby anebo o receptu na krabí salát… Takhle – je to „střelený“, kombinace industriálních beatů a infantilních rýmovaček určitě obstojí jako unikátní performance na nějakém podivném undergroundovém koncertě. Při poslechu bez vizuálního vjemu se ale kapitánovi ta jeho DIY hudební flotila prostě rozjíždí. Chápu humor a narážku na o poznání slavnější cirkus s podobným názvem, ale tady to prostě kulhá jak ten Fredie z titulní skladby. Mrzí mě, že si Krab nedal alespoň práci s nějakým zajímavým vizuálem – specifický humor očividně má.
Vladimír Sejk
Vivid Eyes
Running Out (singl)
Kapela Vivid Eyes prý od roku 2019 „hledá tajný recept na vydání světového megahitu, který by změnil dosavadní pohled lidstva na smysl života“. No, tam ještě ve svém singlu Running Out nejsou, ale kdo má rád klasický rock, bude spokojen. Celá skladba zní v duchu rockové hudby devadesátých let. Dobře konstruovaná píseň má uprostřed příjemně vymyšlené sólo. Parta zní sehraně a nahrávka má slušnou energii. Docela dobrý zpěvák zase snesitelnou angličtinu. Oproti předchozí skladbě na YouTube se zlepšil v projevu – už zpívá a text jakoby nečte. Je tu zřetelný vývoj.
Josef Vlček
Seana
Alive (singl)
Dobře, tohle je zajímavé. Debutový klip ční vysoko nad tím, co nám běžně do Feedbacku chodí, Seana navíc dobře zpívá. Jen je to trochu uspávání hadů, pomalé tempo bez gradace není úplně to, co by mladé zpěvačce mělo přitáhnout příznivce. Alive zkrátka jako singl možná zaujme interpretkou, ale obsahem moc ne. Namátkou jsem si pustil na Spotify další píseň Seventeen a ta má stokrát větší potenciál chytnout posluchače. O svůj zpěv a studiovou práci si tedy Seana starosti dělat nemusí, v tom je přesvědčivá dost. Jen by si měla možná trochu víc vyjasnit, co a pro koho chce hrát, a pak už jí publikum bude jen narůstat. To se klidně vsadím.
Jarda Konáš