April Weather
April Weather (EP)
April Weather je čtyřčlenná kapela, která nedávno vydala svoje debutové eponymní EP. A právě to nám poslala se žádostí o názor. To EPčko je opravdu tak trochu proměnlivé jako aprílové počasí. Jedná se o kytarovou muziku občas oživenou synťákem. V pěti sonzích jsou slyšet vlivy šedesátkového písničkářství (např. Winter Day), sedmdesátkového hard rocku nebo blues (např. Inside My Head), ale i devadesátkového alternativního rocku. Jsou tam riffy, jsou tam kytarová sóla, jaká se u současných kytarovek tak často neslyší, i synťáky inspirované zvukem hammondek. Jsou tam velké melodie i trocha příjemné melancholie a hodně dobré vícehlasé zpěvy. Na to, že se jedná o debut, je to dotažená nahrávka. Songy jsou dobře napsané, dobře zahrané a dobře nahrané. Mám radost, že mladé kapely stále baví hrát na nástroje a že nešetří na mixech a masteringu. April Weather se spolupráce s Ondřejem Ježkem a Tomášem Karáskem jednoznačně vyplatila. Je to hodně příjemná a inspirativní muzika. Je to sice tak trochu návrat v čase pro „staromilce“, ale myslím, že v současné době, kdy se mladé kapely často inspirují v minulosti, mají kluci potenciál klubové publikum oslovit.
Marek Reinoha
Sladkobol
Degradace varšavské noci (EP)
U českých punkových kapel mám někdy problém s kvalitou nahrávek, která bývá často otřesná. Píšu to zejména proto, že nahrávky mladé punkové sebranky Sladkobol působí při poslechu na streamovacích platformách strašně těžkopádně, byť to zase není úplná katastrofa. Ale v dnešní době plné možností je prostě trochu škoda zvuk nahrávek nedotáhnout. Pár singlů, které nám kapela zaslala, má hodně utopené bicí (to je zvláště u šlapaných punkových pecek velký problém) a občas to kapele ani moc rytmicky nešlape. Vlastně mám místy pocit, že deska neprošla řádnou postprodukcí. Nechci tuhle začínající partu zbytečně shazovat, fakt nemám zapotřebí, ale je prostě škoda vydat nahrávku, aby „prostě jen byla“ – od poslechu ve sluchátkách zkrátka odrazuje.
Věřím ale, že na pódiu udělá Sladkobol pořádný bordel, energii jejich songy mají a líbí se mi i prolnutí dvou ženských vokálů, které se tolik na tuzemské punkové scéně nevidí. Doporučil bych jí ale poslechnout si desky kapel jako Maid of Ace, The Last Gang nebo české nahrávky od The Fialky či Vision Days. K takovému zvuku nahrávek by se totiž měli snažit minimálně přiblížit.
Lukáš Rešl
Adéla Haviar
Run Away (EP)
Debutové EP Run Away zpěvačky Adély Haviar je ukázkou naprosto perfektní znalosti světové pop music. Haviar se živí účinkováním v muzikálech, skvěle zpívá, což je slyšet od prvního tónu do posledního. Run Away se skládá z pěti písní různých nálad a atmosfér – právě různorodost projektu je jedna z jeho největších předností. Hlavní téma celého EP je láska a s ní spojená nenávist, což v tomto žánru rozhodně není nic neobvyklého. Run Away je projekt určený pro všechny fanoušky popu. A právě možná v tom vidím jeho jedinou vadu na kráse. Texty totiž občas sklouzávají ke generickým situacím, popsané neúplnými rýmy (home – own). To jen ubírá skvělému technickému provedení. Věřím ale, že o Adéle Haviar nakonec uslyšíme i mimo prkna, která znamenají svět.
Petr Malásek
Aisling - Headliner doporučuje
Mezi stromy (EP)
Tohle je krása! Písničkářka Tereza Pazderníková a flétnistka Diana Voborníková založily alt-folkové duo a hraje jim to nádherně. Hudba je procítěná, éterická, hezky se doplňují ve dvojhlasných vokálech. V průvodním textu napsaly, že je baví souhry a „melodické machinace“, což nebylo prázdné plácání. S písněmi si evidentně hodně vyhrály. Jsou originální i přírodní tematikou v textech a vybalancovaly to tak, že působí pořád jako víly, a ne žádné lesany v batikovaných tričkách.
Škoda že EP zavírá píseň Nesnáším tě, klasický porozchodový song, v němž si zpěvačka vyřizuje účty s bývalým. Ne že by to byla tuctová skladba, ale svou nasupeností, kompletně jinou náladou textu a místy poštěkáváním místo křehkého zpěvu lehce sabotuje celkovou náladu patnáctiminutové desky a vůbec do ní nezapadá. Ale možná to byl záměr. I tak si Aisling poslechněte, stojí za to.
Jarda Konáš
Čirý bytí
Loďka (album)
Někdy stačí prostě jenom být a kapela Čirý bytí je toho důkazem. Multižánrový folk s povětšinou ženskými vokály se spoustou občas nezvyklých nástrojů, ze kterého je cítit radost z hraní a tvorby. Někdy je tam toho až trochu moc, ale proč ne! Tedy Šamanská píseň je pro mě neuposlouchatelná, ale evidentně bylo potřeba, aby na albu byla. Tahle parta čtyř muzikantů si dělá radost obyčejnými folkovými písněmi s docela dotaženými vokály. Má to obstojně nabraný zvuk, všechny bubínky, perkuse, djembe i vokály zní moc pěkně. Krásně postavené flétny ať už v sólech, nebo v doprovodu. Jenom ta španělka má tedy zvuk spíš příšerný (nemůžu uvěřit, že je to Seagul), nicméně to se v celku ztratí.
Album je příjemné na poslech i po textové stránce, sice se občas někam nevejdeme (Sekretářka), občas je to láska-páska (Vím, Rozchod), ale jako celek působí mile a upřímně. Je to album plné krásných písní (Budím se, Prší, Peřiny sněhu), ale je tady cítit absence producentského dozoru při náběrech, aranžích i mixu. Z některých písní by se dalo dostat výrazně víc, například vzhledem k vokálním možnostem kapely, je tam těch backvokálů opravdu málo. Taky výsledný mix občas vytahuje ven věci, které jsou ve výsledku nadbytečné – činely.
Loďka je na prvotinu solidní album plné hezkých písní s drobnými nedostatky, které jako celek funguje. Stačí se příště vyvarovat drobných začátečnických chyb a věřím, že další album bude o level jinde.
Dany Stejskal
Iris
Co oči nevidí (album)
Iris Petříková je písničkářka z Mohelnice a její deska nejspíš patří do kategorie alternativního šansonu. Málokdy narazíme na tak upřímné, za srdce beroucí písně, které by se daly přirovnat k záznamům z toho nejtajnějšího dívčího deníčku. Se srdcem na dlani popisuje vzestupy a pády milostného vztahu a psychické stavy od trochu ustrašeného štěstí po nejintenzivnější bolest, která vrcholí písní-zpovědí Blázen. To je přesně ta písnička, kterou by mohla zpívat za mlada Lenka Filipová. Iris je písničkářka jejího typu, ale navíc evidentně nejlépe tvoří z bolesti. To znamená, že bude-li mít v milostných věcech těžký život, dá Bůh, že bude psát krásné, smutné, ale pravdivé písničky.
Josef Vlček
Tour Guide Blonde - Headliner doporučuje
Circles (EP)
Amerika ve Feedbacku, paráda! Allison Wheeler je všestranná zpěvačka původně z kalifornského Monterey. Kapelu Tour Guide Blonde založila během pandemie v roce 2022 a dala dohromady špičkovou sestavu opravdu šikovných muzikantů. Společně nyní přichází s EP, které se jmenuje jednoduše Circles. Jak zní? Jako kapela, co podle mě nemá co dělat ve Feedbacku... Jakože samozřejmě nic proti rubrice, také se chlubíme, že zrecenzujeme všechno, ale tohle je prostě moc dobré. Allison má nádhernou barvu hlasu, umí s ní pracovat, je jí rozumět, Vladko Mikuláš, kytarista mimochodem z Bert & Friends, hraje fantasticky, celé to drží groovy basy Matěje Havlíčka (mimo jiné hraje s Janou Kirschner). Tady není moc do čeho rejpat, kapela ví, co chce hrát, a hudebníci to umí. Jak jednoduché to je. Zároveň to nepůsobí jako projekt pro zabití času, kde to bude pouze o exhibování hudebníků, ale jsou to prostě písničky. Circles je žánrově hodně rozkročená kolekce pěti silných skladeb, která rozhodně nebude nudit. Chtěl bych Tour Guide Blonde vidět naživo, protože věřím, že to bude možná ještě lepší. A vy si je koukejte poslechnout!
wlado
Redstone
Půlnoční malíř (singl)
Redstone jsou začínající kapela, u níž se zdá, že hudební vkus členů formovala hudební dramaturgie Radiožurnálu. Alespoň podle toho zní první singl Půlnoční malíř, v němž se nastřádaly snad všechny předvídatelné motivy, které vás napadnou ve spojitosti se souslovím český poprock. Košatý klavír, změna v refrénu, vokály, melodie. Ale hlavně ten text. Ten text. „Motám se v bludném kruhu, míjí mě tisíce žen. Jediná svého druhu, je dívka tajemných jmen.“ Kde to jsme? V devatenáctém století? V hlavě špatných seriálových scenáristů, kteří mají nějakou mylnou představu o niterné hudbě? Ve zkušebně u O5 a Radeček? Redstone v určitých kruzích určitě úspěch mít mohou. Ale za mě jim chybí civilnost. Nebo nápad.
Honza Vedral