Máte kapelu, natočili jste desku nebo singl a chcete o tom dát vědět?
V Headlineru máte šanci. V rubrice Feedback vám dáváme zpětnou vazbu na všechno, co nám pošlete.
Pravidla jsou jednoduchá.
1/ Pošlete jakoukoli profesionální studiovou nahrávku. Nezáleží, zda půjde o singl, EP nebo celou desku. Neposílejte dema ani koncertní nahrávky. Nahrávka by měla být co nejnovější.
2/ V dobré kvalitě ji digitálně doručte na e-mail feedback@headliner.cz
nebo fyzicky na adresu OPTIO CZ, s.r.o., Křižíkova 71, 186 00 Praha 8.
Nezapomeňte nám o nahrávce napsat základní informace a přiložit fotku.
3/ Nahrávky budeme recenzovat v pořadí, v jakém nám přijdou. Postupně na stránkách Headlineru zrecenzujeme všechny nahrávky, které dorazí.
4/ Rubrika je určena přímo muzikantům, nikoli PR managerům a vydavatelstvím.
Těšíme se na vaši hudbu. Zrecenzujeme všechno!
* Headliner si vyhrazuje právo nerecenzovat nahrávky, které jsou v rozporu s přesvědčením redakce.
KáVa
Darkest Paradise (SP)
Chtělo by se říct, že dvojice KáVa je možná až příliš nenápadná. Dvě hudebnice z Plzně –
cellistka Karolína Korecká a kytaristka Eva Samková – nám poslaly autorskou, anglicky zpívanou písničku, která na první poslech propluje. Má povědomě vystavěnou melodii i aranžmá, text o cestě duše temnotou do nejtemnějšího vesmíru, který spíš je, aby byl. Ale další poslech ukazuje, že v jejich hudbě přece jen něco je. Jemnost, křehkost, to, jak graduje, vrstvení za použití looperu a také přirozený souzvuk vícehlasů. Když se zastavíte a zaposloucháte, objevíte moc hezké detaily. Naživo to může být fakt zážitek! Zajímala by mě ale píseň v češtině, protože co mi v tom barvení nálad zatím chybí, je sdělení. Či snad větší osobitost?
Honza Vedral
Flood Alert
Flood Alert (EP)
Flood Alert je nový projekt ukrajinského hudebníka Maksyma Kolomoietse. Hlásí se k akustickému rocku a indie folku, jmenovitě odkazuje na Radiohead a The Smile a je to tam slyšet. Maksymova písničkařina je zasmušilá, melancholická, teskná, něžná… cokoli, co vám vytane na mysli, když se řekne Thom Yorke, uslyšíte i tady. To může být na škodu, falzety jsou tu tak yorkovské, až to leckdo bude brát jako vykrádačku. Mně to třeba nevadí, ale stačí se podívat na Gretu Van Fleet, jak ji leckdo automaticky odsoudí, protože to zní jako Led Zeppelin. Osobně si myslím, že Maksymův talent víc vynikne v čistě zpívaných (a bohužel vzácných) částech, jako je píseň The Confinement. Zní tam víc svůj. Favoritem je pro mě píseň Fly, to je čistá krása. Flood Alert mě už teď zaujal, jestli s dalšími nahrávkami vypiluje autenticitu, bez rozpaků ho budu doporučovat.
Jarda Konáš
Špičková kultura
Stála basa u Primasa (album)
Pardubická kapela Špičková kultura se na svém údajně sedmém albu pravděpodobně zhlédla v novovlnné kultuře osmdesátých let. To v jejich případě znamená humor někdy až zaumného typu. Dělat legraci ovšem není snadné, a když v jejím rámci pánové zabřednou do politických témat jako v písni Věta, asi se bude mnohým posluchačům zdát, že jdou až příliš proti proudu. Zvláštním druhem humoru oplývá třeba i song Ranní sraní. Vypadá to, že skupině vyhovují provokace všeho druhu, což je sice role pro kariéru kapely nevděčná, ale ve struktuře celku české scény potřebná. Z hudebního hlediska je skupina nejsilnější v rychlých a energičtějších punkových věcech, jako je nejlepší skladba z desky Nic mi nechutná. Kdyby se kapela koncentrovala jen na tento směr, určitě by oslovila širší publikum.
Josef Vlček
M3TA – DOPORUČUJEME
Příběh (SP)
Čtyřčlenná partička, která si říká M3ta nám zaslala svůj nový singl s názvem Příběh, který je skutečně naprosto klasickým punkovým příběhem ve stylu: Beru káru, kámoše a tradá někam zapařit. Tahle písnička má takový ten klasický rukopis amerických pop punkových kapel z přelomu milénia. Navíc se v tomto případě jedná o typický příklad naprosté oddanosti žánru se vším všudy. Kluci si track nechali smíchat a zmastrovat u producenta Damiána Kučery, pro kterého je tenhle styl muziky denním chlebem a málokdo u nás tuhle muziku produkuje na takové úrovni. Tohle bude v létě na festivalech určitě fungovat.
Lukáš Rešl
Pato & Lumos
Pod hladinou (EP)
Patrik Šudák, uměleckým jménem Pato, vydal se svou kapelou Lumos EP Pod hladinou, které posluchače unáší na vlnách milých a skvěle zahraných jazzových tónů. Nejvíce mě hudebně nadchla první ze čtyř písní, track Hvězda má. Šudák, který si „hudbu složil, slova napsal“, znale skáče mezi styly, od jazzu až po bluesový track Spíš spíš. Po textové stránce mě nejvíce zaujala skladba Studánečka. Popisuje na ní abstraktní místo, ze kterého bereme, ale nic jí nedáváme zpět. Na vlně abstraktnosti se textově nese celé album. Občas se ale kvůli zachování rýmů mění slovosled českých vět, což je přinejmenším škoda. Věřím, že trochu konkrétnějších obrazů by pomohlo doplnit skvěle provedenou hudební složku. Budu se těšit, co dalšího si pro posluchače Pato, ať už s, nebo bez skupiny Lumos, připraví.
Petr Malásek
Dream of the Sun – DOPORUČUJEME
Broken Skies (SP)
Musím říct, že jsem si při googlování dalších informací o kapele několikrát spletl její název. Z nějakého důvodu se mi do hlavy pořád vkrádalo Empire of the Sun a jeho různé variace. Lehce generický název pražské čtveřice a stejně generickou žánrovou škatulku „alternativní rock“ nicméně zachraňuje hudba samotná. Pokud jsou moje informace správné, aktuální singl Broken Skies je teprve třetí vydaná skladba v historii kapely. A jde o povedenou věc někde mezi rockem a metalem, která má kvalitní produkci a moderní šmrnc. Možná tam někde vzadu cítím vlivy nu metalu? Výraznou a sebejistě servírovanou melodickou linku songu Dream of the Sun nakonec vyždímají až do velkolepého závěru, aniž by přitom spadli do nějakého upatlaného cringe. Celkem vzato solidní práce od začínají kapely, která od samého startu zní dobře a rozhodně ne lokálně.
Radek Pavlovič
Yorba Linda
KOVBOJ Z YORBaA LINDA (album)
Yorba Linda je město v jižní Kalifornii a je známé jako rodiště amerického exprezidenta Richarda Nixona a také českobudějovický hudební projekt Štěpána Klučka. Jde o počin, který si dle svých slov nahrál sám a anti rock’n’rollově v domácích podmínkách. To ale rozhodně není slyšet. Protože baví! Hned v úvodní písni alba Kovboj Yorba Linda si pobrukuji se Štěpánem, jak silnej šrumec krajinou burácí. Jsou to písničky opírající se o lehkou dávku elektroniky tak akorát, aby to jen doprovázelo živé nástroje, ale zároveň nijak nerušilo od písniček. Štěpán působil v několika kapelách, ale sólo se rozhodně neztratí. Jeho písně balancují někde mezi lehkostí Vypsané fixy (Krávy čílujou na louce). A celé album, i když trvá necelou půlhodinku, příjemně uteče. Baví mě jak textově, tak hudebně, a byť se samozřejmě nejedná o nějakou hudební revoluci, jsou to obyčejně písničky, které mají něco do sebe. Kdybych chtěl „rejpat“ (a jakože to není vůbec nutné), poznamenal bych, ať se Štěpán rozhodne, jestli zpívat v češtině nebo angličtině. Dokážu si představit, jak by tohle třeba fungovalo na našich Headliner Pontonech – mrk mrk...
wlado
Šoulet – DOPORUČUJEME
POLKAPUNK (album)
Polkapunk doporučuje 100 pankáčů z Česka, zpívá kapela Šoulet v songu Polkapunk na svém stejnojmenném druhém albu. Kapela Šoulet už toho má za sebou docela dost. V roce 2017 zvítězila v soutěži Líheň, v roce 2018 zvítězila v soutěži Jump into Colours, díky čemuž si v roce 2018 zahrála na festivalu Colours of Ostrava, v roce 2019 se dostala do finále soutěže Houpací kůň festivalu Okolo Třeboně. Vystupovala i na festivalech Rock for People nebo Sázava fest. Prostřednictvím hoboje, fagotu, tuby, ukulele, houslí a dalších zhola nepunkových nástrojů prezentuje s punkovou energií obskurní směsici klezmeru, dechovky a swingu, která by se dala schovat pod jednoduché označení „umcaca umcaca“, s vtipnými, někdy až vulgárními texty plnými rozličných odkazů. A je to přesně tak divné, jak divně to vypadá napsané. Nicméně ta muzika není úplně na první dobrou, je do všech detailů propracovaná, a pánům to výborně hraje i zpívá. Není to můj šálek, ale naživo to musí být velká zábava.
Marek Reinoha
https://www.youtube.com/playlist?list=PLKd0ba3bSkoxrnuNg9AvJWSA5n4GJkyNI
Fuj Kluk
Ve srabu (SP)
Pod Ještědem vznikl v roce 2020 lo-fi audiovizuální projekt s názvem Fuj Kluk, který balancuje někde kolem temné elektroniky. Debut S bubákem doprovázelo několik navzájem na sebe navazujících klipů. Nyní ale vychází singl Ve srabu. Hezký a působivý videoklip je doprovázený temnější elektronikou a jednoduchou klavírní melodií a něčím, co by se dalo označit jako repetitivní recitativ. Melancholické bublání se mísí se schizofrenním skřípáním a intimním šeptáním. Je z toho slyšel ta fascinace temnou a romantickou elektronikou, ale zároveň něco zajímavě znepokojujícího. Výborně to funguje pospolu s vizuály. Ve srabu je hezky gradující píseň. Určitě si svoje fanoušky najde. Co jsem koukal, tak Fuj Kluk vystupují jako duo, což si pohlídám, protože bych je chtěl vidět naživo.
wlado
Triem – DOPORUČUJEME
Stopy (album)
Kapelu Triem jsem neznal, ale po poslechu jejich debutového alba Stopy, které nám poslali, jsem si opět uvědomil, jak je rubrika Feedback skvělá. Bez ní bych na tuhle zajímavou kapelu a jejich povedenou nahrávku jen tak nenarazil. A to by byla škoda. Jak jsem zjistil, skupina Triem vznikla v roce 2022 a tvoří ji zkušení muzikanti Ondřej Jurásek, Tomáš Lekeš a Marek Vajdík, kteří hrají v sestavě basa/kontrabas, klávesy a bicí. Na debutové album si však přizvali hosty, konkrétně kytaristy Matěje Morávka a Kirilla Yakovleva a trumpetisty Oskara Töröka a Jiřího Kotaču, kteří v několika skladbách jejich zvuk obohatili. Album Stopy obsahuje devět skladeb, a i přes tu jazzovou sofistikovanost hudebního podkladu se jedná o melodické písničky povětšinou ve středním tempu, které se nikam neženou a které jsou velmi příjemné na poslech. Tomu přispívá i vokální projev zpěváka vyznačující se čitelností a precizní artikulací. Za zmínku stojí i nadprůměrné poetické české texty. Triem je skupina, jež stojí za pozornost, a album Stopy je výborná nahrávka, která by neměla zapadnout.
Marek Reinoha
Lada & kapela – DOPORUČUJEME
Něco ke čtení (album)
Takhle má vypadat moderní folk. Multižánrová a nesmírně zvukomalebná hudba propletená skvělými texty, které Lada Šimíčková střádala několik let, aby z nich nakonec utkala tohle album. Některé části textů jsou při poslechu tak důvěrně známé, jako by se vám odehrával v hlavě váš vlastní příběh, pocit, emoce. Tohle album je hudebně velmi něžně podaná básnická sbírka. O to víc mě mrzí, že na žádné platformě Lada Šimíčková nevyužila možnost vložení textů.
Hudebně je její album postavené nesmírně jednoduše. O to víc s důrazem na každý jednotlivý tón a křišťálově čistý zvuk. Údery kladívek o struny klavíru, violoncello, pleskání strun o hmatník kontrabasu, cinkání mandolíny, výrazné nádechy u saxofonu. Vřele doporučuji k poslechu sluchátka, třeba v autě tahle deska prostě nefunguje, respektive zážitek z ní je poloviční.
Je to opravdu skvělá nahrávka, není na první poslech a není pro každého. Ale je to rozhodně album, o kterém by se mělo vědět. Mrzí mě, že se o tak nádherném projektu dozvídáme jenom z Feedbacku.
Dany Stejskal