Heel Turn - Headliner doporučuje
Fatality (Album)
Už tomu je více než rok, co mi ve Feedbacku přistála liberecká partička Heel Turn. Tehdy mě nadchla punkrockovým singlem The Way You Live Your Life Is Strange, jenž mi nyní předhazuje znovu s celým albem. Na debutovém albu Fatality kvalitu pilotního singlu přetavili i do zbylých deseti stopáží, které se vesměs drží na stejné punkrockové vlně. V některých sonzích, jako třeba Flow State nebo Through the Struggle, se ovšem více přibližují ryze hardcorovému soundu a zpěvák se odhodlává i k hlubokým screamům.
Deska Fatality od začátku do konce pěkně šlape a troufám si říct, že Heel Turn jsou už teď hotovou kapelou. Zvuk, riffy, energie… tahle kapela má všechno. Jen mi trochu připadá, že je stále tak trochu na křižovatce a volba, zda uhnout na cestu punk rocku nebo hardcoru, kluky dřív nebo později stejně nemine. Za sebe si troufám říci, že jim obě roviny sluší, ale příklon k jednomu či druhému stylu by je určitě ještě více posunul.
Lukáš Rešl
Bastardizér
Homo Apparatus (EP)
Homo Apparatus je debutové EP hudebního projektu dvou zkušených muzikantů, kteří se více než čtvrtstoletí pohybují na české punkové a hardcore scéně a teď je někdo pustil do obchodu s elektronickými nástroji. První track EPčka nazvaný Poklusem je takové temnější EBM. Není to nic nového, ale je to vlastně docela fajn, zajímavá elektronika i zpěv. Kdyby to tak pokračovalo i dál, asi bych byl smířlivější. Ale hned druhou skladbou Sex, drogy a… nic to začíná skřípat. Snesl bych to deklamované intro i refrén, který se nese v duchu prvního songu. Ale když do toho pokusu o rap dozpívává poslední slabiky druhý hlas, tak mi to opravdu trhá uši. Třetí track Příchod krále potvrzuje, co bylo patrné. Tedy že pánům jde zpěv víc než ty pokusy o rap, které zní jako někdejší Manželé Lesíka Hajdovského, a nepomáhá ani to občasné hardcorové zascreamování. A celé to zabil závěrečný cover písničky Na venku kapely Prouza. Jak to uzavřít? Muzika celkem v pohodě, proč ne, a nelze upřít cit pro melodie. Ale podle mě je tu znát zbytečná snaha o alternativnost. Kdyby se pánové drželi toho, co jim jde, udělali by líp.
Marek Reinoha
Pseudopankáč
Bipolárkovej dort (EP)
Rapové EP, pod kterým je podepsaný někdo s přezdívkou pseudopankáč, a ještě mu dal nekompromisní název Bipolárkovej dort? Jednou větou? Baví mě to! Ať už produkce, tak slovní hříčky v textech. Cítím tam inspiraci MC Geyem, se kterým má rapper i velice podobný hlas. Není to ale kopírování. Všechny ty tracky mají i parádní produkci – za mě vyhrává track švejk, který dělal produkčně Komander Ground. Je to svoje, je to ryzí a určitě něco, co hlavně od mladších rapperů na scéně chybělo. Osobně bych se ale nebál v lyrice přitvrdit, podobně jako už zmíněný MC Gey na prvních deskách. Myslím, že by tomu větší syrovost jen prospěla.
Petr Malásek
Leeb0rn
Hauau (EP)
Olomoucká kapela, respektive duo, protože v současnosti už formaci tvoří jen partneři Dominika a Jan Strostlíkovi, vydalo v únoru letošního roku jako Leeb0rn po letech nové EP, které nese název Hauau. Nahrávku údajně nahrávali ve své zkušebně. Je to kolekce třinácti písniček, všechny v žánru lo-fi shoegaze písničkářství s prvky elektroniky. Někdy jsou spíše jemnějšího, křehkého až folkového ražení jako v úvodní a titulní Hauau, někdy dokážou Strostlíkovi přitvrdit, jako například ve skladbě City Blue nebo až punkové Exchange. Za zmínku stojí určitě hodně citlivé a introspektivní texty, kromě angličtiny, která hraje prim, dojde i na hanáckou hojdačku na začátku písničky Flatland! Leeb0rn mě určitě zaujali a doufám, že budu mít brzy možnost je vidět naživo. A možná bych si koupil i tu parádní kazetu, na níž nahrávku vydávají, i když bych si ji neměl kde přehrát…
wlado
Sambal Band
Midlife Chillin‘ (album)
Na papíře to zní slibně – indonéská zpěvačka Widya se před pěti lety dala dohromady s českými muzikanty a společně se vydali vstříc kombinování rocku a blues. Midlife Chillin‘ je jejich debutové album. Poctivě připravené, nástrojově obsazené a v dobrém smyslu klasicky pojaté. Jenomže – kromě radosti z hraní toho pro posluchače, který není s kapelou v partě, moc nenabízí. Písničkám samotným chybí malý kousek originálního nápadu nebo pojetí. Ale hlavně si Sambal Band nepohlídali zvuk. Nahrávka zní tak suše, že by se v její blízkosti nemělo kouřit, aby nevznikl požár. Spíš než album je to demo, s nímž by Sambal Band měli jít nejdřív za producentem, pořádně naladit nástroje a společně z toho, co umí a co je zcela evidentně baví, zkusit vykřesat i něco pro posluchače. Jenom nadšení bohužel dobrou nahrávku nedělá.
Honza Vedral