Obrázek k článku FEEDBACK: Instrumentální kvarteto Point of Few dráždí i uklidňuje koncepčním jazzem
| Redakce | Foto: Point of Few

FEEDBACK: Instrumentální kvarteto Point of Few dráždí i uklidňuje koncepčním jazzem

V rubrice Feedback redakce Headlineru postupně recenzuje všechny vaše nahrávky, které nám pošlete na e-mail feedback@headliner.cz. Tentokrát nás zaujali jazzoví Point of Few, rekordmani Zbytečný luxus či punk rockeři Heel Turn. Pokud vás zajímá náš názor, těšíme se i na vaši hudbu!

Phil May Grey

Mind (album)

S olomouckými Phil May Grey si nejsme neznámí. Poprvé jsem o nich psal na podzim 2022, kdy vydali debut Stretched. Vzpomínám si na slušnou riffovačku, ale také na to, že k stoner/doomu, jímž se tehdy označovali, jim ještě něco scházelo. A to něco teď dokázali podchytit na nové desce Mind! Pětice skladeb má přesně ty atributy, které žánr vyžaduje – chlupatý zvuk, valivé riffy, co se táhnou jako med, a všudypřítomný dojem kouře, co voní jako kabinet učitele výtvarky. Stoner a doom jsou ještě navíc ošemetné žánry v tom, že mezi geniálním songwritingem a tupým klišovitým riffováním je velmi tenká hranice. Zdá se, že s tímhle věčným problémem si Phil May Grey poradili. Někde zapojili vlivy grunge, jinde zase až progresivního rocku. Celek hezky funguje a dělá z Phil May Grey kapelu, kterou má smysl sledovat.

Radek Pavlovič

Point of Few - Headliner doporučuje

Open to Closeness (album)

Jednou dvakrát za rok se stane, že přijde album, které do rubriky Feedback nepatří. Prostě to není nahrávka hodna rubriky určené spíš pro začínající nebo amatérská uskupení. Ale jsem tomu rád, stálým čtenářům Feedbacku představíme třeba trochu jiný žánr nebo ukážeme profesionální nahrávku. Stejně tak je to i s tímto albem nového českého instrumentálního kvarteta Point of Few. Nebudu ho rozebírat: je zvukově perfektní, žánrově barevné a instrumentálně takřka dokonalé. Nominováno na Anděla i Jantar. Navíc tuhle desku už skvěle rozebral v Ostravanu tón po tónu se zavilostí jazzového fanouška a hudebního pedagoga Milan Bátor. Já k albu nemám co dodat, po dlouhé době se mi dostal do rukou jazz, který mě baví poslouchat, který dráždí i uklidňuje, který má v sobě jasnou koncepci. Moc se mi líbí ta trocha elektroniky, která podtrhuje skvělý zvuk klasických jazzových nástrojů i naléhavost témat, k nimž nahrávka odkazuje. Je to prostě skvělé album, které má jistě silný zvuk i na mezinárodní scéně. Ale nejlepší na něm je, že to není další stará zaprděná tradiční jazzová nahrávka, ale moderní hudba pro široké spektrum posluchačů. A proto jsem rád, že ji ve Feedbacku máme.

Doporučuji i nejazzovým fanouškům.

Dany Stejskal

Pan Demos

Pan Demos II (album)

Lounský kvartet se přihlásil se svým druhým albem, plným typicky českého pop punku. Předností party je schopnost napsat svižné melodie, v nichž si okamžitě všimneme textů s výrazným smyslem pro humor a se zřetelnou schopností psát skladby „ze života“. Občas se blýskne neotřelý rým nebo vtipný postřeh. Pomalejší skladby jsou slabší, ale na desce jich je naštěstí málo. Skladby jako Co ti zbylo nebo Chemická apatie jsou přesně tím, co musí dobře fungovat naživo při pivíčku v malých klubech, kde musí vyznít řízné, z punku vycházející kompozice Pana Demose nejlépe. Kdo má rád Totáče, určitě si užije i Demáče.

Josef Vlček

Dobrý Pokus!

Mám jet (Singl)

Úvodní minuta singlu Mám jet od mladé opavské party Dobrý Pokus! mě docela vyděsila. Píseň totiž začíná opakující se basovou linkou, která se podivně vleče, a ještě se ani není schopna trefit do taktu. Zřejmě však šlo o recesi. Jak totiž posluchač záhy zjistí, amatérsky působící začátek se nakonec přelije do produkčně dobře zpracované rockové písničky, která svým textem, „letní“ náladou i zvukem kytar připomíná rané období Vypsané fiXy.

Je fajn slyšet, dle fotek soudě, partu opravdu velmi mladých kluků, kteří se v dnešní době nebojí češtiny. Tuhle příjemnou garage-rockovou písničku byste si na letním festivalu rozhodně užili, značně pohodová nálada z ní vyloženě srší. Zvuk je tady nakonec úplně v pořádku, což značí, že kluci neponechali nic náhodě. Jen ten název je takový… ehm… zkuste ho možná změnit. Mám jet je dobrý pokus o vyšší ambice a byla by škoda kazit mu reklamu názvem kapely, který spoustu lidí na první dobrou odradí. Každopádně doufám, že něco o téhle partě v budoucnu ještě uslyším.

Lukáš Rešl

Zbytečný luxus - Headliner doporučuje

Forty (album)

Rekordman Feedbacku, desku dlouhou 84 minut jsme tu asi ještě neměli. Škoda, že mi kapela Luxus kdysi zmizela z radaru (a nejen mně), protože když se před pár lety vynořila jako Zbytečný luxus a teď servíruje velkou desku Forty, tak by mě moc zajímala cesta, kterou muzikanti za ty roky ušli. Forty není jen tak ledajaké album, je to rozmáchlá spolupráce řady přátel a kolegů z undergroundové a alternativně folkové scény. Co písnička, to jiný host, co jiný host, to jiné nástrojové či žánrové obohacení.

Je samozřejmě otázka, jaký má Forty potenciál vyniknout na současné scéně. Na rovinu – malý, tahle muzika u nás dnes sály nevyprodává a Zbytečný luxus, jakkoli skvěle to nahráli, to nezmění, i když bych mu to přál. Za albem je ovšem vidět obří kus práce, dát tohle dohromady musela být zdlouhavá cesta. Ale klaplo to a Forty můžeme brát i jako kompilaci zachycující řadu aktérů současné tuzemské indiefolkové scény. Proto album doporučuji k poslechu a za ten výkon smekám.

Jarda Konáš

Srdcovice

Monology Srdcovice (album)

Kutnohorská kapela Srdcovice by se dala zařadit kamsi do kategorie elektrifikovaný folk. Šéf kapely Petr Fanta píše básnivé texty, provázané výraznými melodiemi. Pohodová instrumentální čtveřice poctivě pracuje pro zpěvačku Veroniku, která svým svérázným projevem připomíná ze všeho nejvíc asi Zuzanu Navarovou. Originálním rysem kapely je textařův smysl pro civilní každodennost. Která jiná zpěvačka by dokázala zazpívat stejným způsobem jeho romantický song o tom, jak močí někde na louce a dívá se přitom na mraky? „To jsem si takhle jednou stáhla kalhoty, / nemusela jsem s tím dělat žádný velký drahoty, / když jsem to vykonala, vyšlo to ze mě, / tak tomu budu říkat třeba země.“ Nahrávky by si zasloužily víc energie. Ale opatrně, aby kapela neztratila svou uvolněnou poetičnost.

Josef Vlček

Heel Turn - Headliner doporučuje

Fatality (Album)

Už tomu je více než rok, co mi ve Feedbacku přistála liberecká partička Heel Turn. Tehdy mě nadchla punkrockovým singlem The Way You Live Your Life Is Strange, jenž mi nyní předhazuje znovu s celým albem. Na debutovém albu Fatality kvalitu pilotního singlu přetavili i do zbylých deseti stopáží, které se vesměs drží na stejné punkrockové vlně. V některých sonzích, jako třeba Flow State nebo Through the Struggle, se ovšem více přibližují ryze hardcorovému soundu a zpěvák se odhodlává i k hlubokým screamům.

Deska Fatality od začátku do konce pěkně šlape a troufám si říct, že Heel Turn jsou už teď hotovou kapelou. Zvuk, riffy, energie… tahle kapela má všechno. Jen mi trochu připadá, že je stále tak trochu na křižovatce a volba, zda uhnout na cestu punk rocku nebo hardcoru, kluky dřív nebo později stejně nemine. Za sebe si troufám říci, že jim obě roviny sluší, ale příklon k jednomu či druhému stylu by je určitě ještě více posunul.

Lukáš Rešl

Bastardizér

Homo Apparatus (EP)

Homo Apparatus je debutové EP hudebního projektu dvou zkušených muzikantů, kteří se více než čtvrtstoletí pohybují na české punkové a hardcore scéně a teď je někdo pustil do obchodu s elektronickými nástroji. První track EPčka nazvaný Poklusem je takové temnější EBM. Není to nic nového, ale je to vlastně docela fajn, zajímavá elektronika i zpěv. Kdyby to tak pokračovalo i dál, asi bych byl smířlivější. Ale hned druhou skladbou Sex, drogy a… nic to začíná skřípat. Snesl bych to deklamované intro i refrén, který se nese v duchu prvního songu. Ale když do toho pokusu o rap dozpívává poslední slabiky druhý hlas, tak mi to opravdu trhá uši. Třetí track Příchod krále potvrzuje, co bylo patrné. Tedy že pánům jde zpěv víc než ty pokusy o rap, které zní jako někdejší Manželé Lesíka Hajdovského, a nepomáhá ani to občasné hardcorové zascreamování. A celé to zabil závěrečný cover písničky Na venku kapely Prouza. Jak to uzavřít? Muzika celkem v pohodě, proč ne, a nelze upřít cit pro melodie. Ale podle mě je tu znát zbytečná snaha o alternativnost. Kdyby se pánové drželi toho, co jim jde, udělali by líp.

Marek Reinoha

Pseudopankáč

Bipolárkovej dort (EP)

Rapové EP, pod kterým je podepsaný někdo s přezdívkou pseudopankáč, a ještě mu dal nekompromisní název Bipolárkovej dort? Jednou větou? Baví mě to! Ať už produkce, tak slovní hříčky v textech. Cítím tam inspiraci MC Geyem, se kterým má rapper i velice podobný hlas. Není to ale kopírování. Všechny ty tracky mají i parádní produkci – za mě vyhrává track švejk, který dělal produkčně Komander Ground. Je to svoje, je to ryzí a určitě něco, co hlavně od mladších rapperů na scéně chybělo. Osobně bych se ale nebál v lyrice přitvrdit, podobně jako už zmíněný MC Gey na prvních deskách. Myslím, že by tomu větší syrovost jen prospěla.

Petr Malásek

Leeb0rn

Hauau (EP)

Olomoucká kapela, respektive duo, protože v současnosti už formaci tvoří jen partneři Dominika a Jan Strostlíkovi, vydalo v únoru letošního roku jako Leeb0rn po letech nové EP, které nese název Hauau. Nahrávku údajně nahrávali ve své zkušebně. Je to kolekce třinácti písniček, všechny v žánru lo-fi shoegaze písničkářství s prvky elektroniky. Někdy jsou spíše jemnějšího, křehkého až folkového ražení jako v úvodní a titulní Hauau, někdy dokážou Strostlíkovi přitvrdit, jako například ve skladbě City Blue nebo až punkové Exchange. Za zmínku stojí určitě hodně citlivé a introspektivní texty, kromě angličtiny, která hraje prim, dojde i na hanáckou hojdačku na začátku písničky Flatland! Leeb0rn mě určitě zaujali a doufám, že budu mít brzy možnost je vidět naživo. A možná bych si koupil i tu parádní kazetu, na níž nahrávku vydávají, i když bych si ji neměl kde přehrát…

wlado

Sambal Band

Midlife Chillin‘ (album)

Na papíře to zní slibně – indonéská zpěvačka Widya se před pěti lety dala dohromady s českými muzikanty a společně se vydali vstříc kombinování rocku a blues. Midlife Chillin‘ je jejich debutové album. Poctivě připravené, nástrojově obsazené a v dobrém smyslu klasicky pojaté. Jenomže – kromě radosti z hraní toho pro posluchače, který není s kapelou v partě, moc nenabízí. Písničkám samotným chybí malý kousek originálního nápadu nebo pojetí. Ale hlavně si Sambal Band nepohlídali zvuk. Nahrávka zní tak suše, že by se v její blízkosti nemělo kouřit, aby nevznikl požár. Spíš než album je to demo, s nímž by Sambal Band měli jít nejdřív za producentem, pořádně naladit nástroje a společně z toho, co umí a co je zcela evidentně baví, zkusit vykřesat i něco pro posluchače. Jenom nadšení bohužel dobrou nahrávku nedělá.

Honza Vedral