27. 10. 2022 | Honza Vedral | Foto: Essential Youth

Jak zní soudobá hudba? Výjimečný koncert Essential Youth dává prostor mladým skladatelům

Jak tvoří a přemýšlí mladí evropští skladatelé? Ostravské centrum nové hudby si u pěti z nich objednalo nové skladby, které zazní ve světové premiéře 15. listopadu v pražském Centru současného umění DOX. Abychom lépe poznali jejich svět, požádali jsme Maríi de Grandi, Adriana Demoče a Iana Mikysku o odpověď na pět anketních otázek.

Koncert Essential Youth je další v sérii „Zásadních“ koncertů, které představují důležité skladby soudobé hudby. Skladby mladých evropských autorů zazní v podání mezinárodního orchestru ONO – Ostrava New Orchestra s dirigentem Petrem Kotíkem.

María de Grandi: Moje pocta Otesánkovi

Co osobně považujete za dosud nejdůležitější moment své hudební kariéry?

Pro mě není důležitý jeden přesný okamžik. Od prvního setkání s Ostrava New Orchestra jsem měla pocit, že jsem součástí něčeho velkého. Něčeho, co může být v mém životě důležité a pomůže ukázat, čeho jsem schopna. To, co nám jako muzikantům nabídli, byl osobní růst skutečně holistickou cestou. Takže ano. Nejlepší okamžik mé hudební kariéry je teď a začal v mé minulosti spjaté s Ostravským centrem nové hudby. Od začátku věděli, že mám co nabídnout a kam se hudebně vyvinout.

Co jste pro koncert Essential Youth / Zásadní mládí připravila? Na co se mohou návštěvníci přichystat?

Stejně jako když jsem začala hudbu psát poprvé, i poslední měsíce by se daly nejlépe popsat jako experiment. Z ničeho jsem se učila psát pro různé nástroje v orchestru. Skladba Otesánek je velmi krajinotvorná a popisná. Pohnutá a spojená s pohádkovým námětem. Je to pocta folklóru pro děti i mladému hnutí, kterým jsme se stali.

Co to pro vás znamená psát skladbu pro orchestr? Jak konkrétně jste postupovala a co očekáváte od výsledku?

Dost jsem se bavila, občas byla frustrovaná a dávala si velké pauzy. Bylo to jednoduché i složité zároveň, hodně jsem se během toho naučila. Potvrdila jsem si, že když budu chtít, zvládnu to kdykoli. To jsem o sobě ještě před rokem nevěděla. Skládala jsem stylem pokus–omyl, pátrala jsem a hodně si četla a mluvila s kolegy o skládání. S výsledkem jsem spokojená a doufám, že mí přátelé z ONO ho zahrají s radostí. Na ničem jiném nezáleží.

Co vás v dnešní době motivuje skládat orchestrální hudbu? A inspiruje vás i něco ze současných trendů, technologií nebo postupů populární hudby?

Mojí motivací byla tentokrát důvěra od lidí z Ostravského centra nové hudby. V té skladbě je slyšet spousta inspirací od současných skladatelů, které jsme v premiéře uváděli s ONO. A zároveň i tradice.

Proč by se měli podle vás lidé na koncert Essential Youth přijít podívat?

Série Essential byla v posledních letech absolutně úspěšná, i když pandemie vše ztížila. Tentokrát to bude skvělá příležitost zjistit, co si myslí mladá společnost, co vytváří a nasává z životního stylu a uměleckých tendencí. A samozřejmě je to pro nás obrovská šance. Prostor, kde sdělujeme své vnitřní pocity, představy a obavy.

Foto: Julian Veverica

Adrian Demoč: Hudba se bude popínat

Co osobně považujete za dosud nejdůležitější moment své hudební kariéry?

Pokud se dá za kariéru považovat relativně pravidelné uvádění skladeb a nabídky na nové projekty, zásadní momenty byly dva. Návštěva Ostravských dní v letech 2015 a 2017 a vydání mého prvního profilového alba Žiadba u anglického vydavatelství Another Timbre.

Co jste pro koncert Essential Youth / Zásadní mládí připravil? Na co se mohou návštěvníci přichystat?

Ve světové premiéře zazní právě dokončená skladba Popínavá hudba. Sám jsem zvědavý, jak se bude při živém provedení chovat. Základem celé skladby je jednohlasá melodika, která se různým způsobem vrací či „popíná“. Proto ten název. Hudební tok v podstatě plynule (i když ne pravidelně) ubíhá bez snahy se předvádět, dojímat, ohromovat nevšedními efektními zvuky či dramaturgií formy. Prozradím, že ve skladbě je ještě pár jiných prvků: shluk, v podstatě nenápadné „zabarvování“ už zmíněné melodické linky. A několik také nenápadných, ale pro mě velmi důležitých zvuků, jako je například hra smyčcem na marimbu.

Co to pro vás znamená psát skladbu pro orchestr? Jak konkrétně jste postupoval a co očekáváte od výsledku?

Znamená to pro mě mnoho práce, nejen co se týká samotného psaní hudby, ale i editování, nad kterým jsem strávil několik měsíců. Hudba a její notový záznam musí být podaná v co nejsrozumitelnější a nejpřímější podobě, protože čím víc je hráčů, tím omezenější jsou časové možnosti na zkouškách.

Psát skladbu pro orchestr je ale také příležitostí rozvést konkrétně hudební myšlenky, pro které je tohle médium potřeba. Máme k dispozici velké množství barev a jejich vzájemných kombinací, stejně jako samotných hráčů.

Zbytek práce už je v podstatě stejný s komponováním pro jakékoli obsazení: poslouchat znovu a znovu. Snažit se dostat se hudbě pod kůži, vycítit, co potřebuje a nepotřebuje každý celek, fráze, tón – delší, kratší, tišší, hlasitější? Přidat tóny? Souzvuk? Šum?

A co očekávám? Jak už jsem říkal, psaní orchestrální skladby je dost náročná záležitost. Psát skladbu pro ONO je ale privilegium a hlavní důvod, proč jsem se do téhle skladby pustil. Jsem za tu možnost vděčný. Z celého týmu Ostravského centra přímo srší nadšení a zápal pro věc, takže se už těším na práci s nimi. Očekávám proto entuziasmus a snahu ponořit se do hudebního světa mé skladby. Za tuhle snahu a ponor jsem už předem vděčný.

Co vás v dnešní době motivuje skládat orchestrální hudbu? A inspiruje vás i něco ze současných trendů, technologií nebo postupů populární hudby?

Co se týče skládání nejen orchestrální hudby, Igor Stravinskij mluvil o skladatelské chuti. A myslím, že mu rozumím. Ještě před několika lety jsem měl chuť zkoušet spoustu různých věcí, zaplnil jsem celé skicáře utopickými vizemi dalších skladeb a „projektů“. Možná v tom byly i jisté mladické ambice něco si dokazovat. Podobné choutky mě ale už dnes přešly. Z jednoduchého důvodu: v podstatě už nic neplánuju, ale snažím se soustředit jen na skladbu, kterou právě píšu. Pokojně, pokorně. Ten pocit, když do sebe začnou věci zapadat, je nádherný. Nesmírně si cením hodin, které můžu strávit snahou zaposlouchat se do ještě neexistující hudby a dostat se jí pod kůži, najít ji sám pro sebe.

I když mě jako zvědavého člověka a posluchače zajímají různé současné trendy, osobnosti, postupy „populární hudby“ či technologie, nemyslím, že to má nějaký zřetelný dopad na moje psaní. Spíš než o nabírání nových podnětů se snažím jít do hloubky v tom, co dělám, ve skladbě, která právě vzniká. Podnětům otevřená mysl a uši jsou samozřejmě důležité. Ale neinspiruji se způsobem: Tak a teď tam něco přidám a vyzkouším…

Proč by se měli podle vás lidé na koncert Essential Youth přijít podívat?

Sám jsem vlastně velmi zvědavý nejen na to, jak se moje vlastní hudba „popíná“, ale i na skladby dalších autorů. Myslím, že to bude skvělá akce. A bude skvělé, když u toho budou lidé.

Foto: Michal Hančovský

Ian Mikyska: Tón je jako tah štětce

Co osobně považujete za dosud nejdůležitější moment své hudební kariéry?

Nejdříve jsem se snažil najít odpověď, která by nepůsobila příliš vychloubavě – nepovedlo se. Pak jsem se snažil představit si jedinou událost, jejímž hypotetickým vymazáním bych vytvořil hypoteticky co nejodlišnější hudební kariéru, a odpověď byla rázem jasná, jenže bohužel má najednou (díky kontextu události, kvůli níž tento rozhovor vzniká) pachuť pochlebování až podlézavosti.

Po tomto varování tedy již jednoznačně odpovídám: návštěva festivalu Ostravské dny, nejvýrazněji poprvé, ještě před začátkem studií v Londýně, ale s podobnou důležitostí i o dva a čtyři roky později. Z tohoto inspirativního prostředí hudebního průzkumnictví, fascinace, zábavy a přátelství těžím dodnes inspiraci, vnitřní jistotu a přesvědčení.

Co jste pro koncert Essential Youth / Zásadní mládí připravil? Na co se mohou návštěvníci přichystat?

Moje skladba se jmenuje Shan shui, což v čínštině znamená doslova „voda hora“ – toto sousloví pak označuje tradiční styl štětcové krajinomalby. Šíře možností a fungování různých hudebních metafor je téma, které mě zajímá již řadu let, a v této skladbě se jich objevuje hned několik. Jednak metafora tónu či noty jako jednotlivého gesta či tahu štětce. Na té byla založena i skladba pro čtyři nástroje podobné délky between mists (brushstrokes), kterou jsem napsal v roce 2021). Dále hudby jako krajiny (prostor vznikající ve fyzických prolukách mezi hudebníky) či kompozice jako dlouhého svitku, který pomalu čteme z jedné strany na druhou. Návštěvníci se tedy mohou přichystat na jemnou kompozici odehrávající se v pomalém (či dlouhém?) čase, jejíž různě odstíněné intenzity inkoustu rozehrávají množství zvukově imaginativních prostorů, do kterých se může posluchač – nejlépe snad po jistém zpomalení; naladění – propadnout. Zapomenout by měl naopak na přímé inspirace čínskou lidovou či klasickou hudbou – myšlení a estetika orientu jsou zde přítomny spíše v celkovém pojetí; v přístupu k tichu a prázdnotě; ve vyzdvižení usebrání nad exaltovanou sentimentalitou či extatickou energií.

Co to pro vás znamená psát skladbu pro orchestr? Jak konkrétně jste postupoval a co očekáváte od výsledku?

Orchestr pro mě představuje možnost, jak zkoumat možnosti koordinace (nebo její absence) mezi velkým množstvím lidí; individualit; zdrojů zvuku. Klasická kompozice (relativně jasně definované zvukové události v čase zaznamenané pomocí partitury) navíc umožňuje jednomu člověku (skladateli) toto křížení jednotlivostí zkoumat a promýšlet s velkou dávkou preciznosti a s časovým odstupem. Klíčem či výzkumnou otázkou se pro mě v této skladbě stalo právě prostorové rozmístění těchto individualit a jejich vztahů: ve standardní praxi orchestrální kompozice pracujeme s celými sekcemi smyčců (první a druhé housle, violy, cella…), případně v některých komplexnějších pasážích sekce rozdělíme na několik dílčích částí pomocí označení „divisi“ („rozděleně“). V Shan shui je ale právě prostorové rozdělení – respektive způsob, jakým se zvuk a pohyb orchestrem šíří a toto šíření v čase mění – základním parametrem, a proto je každý z dvaceti dvou smyčcových partů rozepsaný zvlášť a velká míra nezávislosti je přítomna i u dechů a žesťů.

Proč by se měli podle vás lidé na koncert Essential Youth přijít podívat?

Aby viděli, že zde dnes máme lidi a organizace, pro které takzvaně velké společenské události nejsou definovány společenskou prestiží či jinými povrchnostmi, nýbrž upřímnou snahou přinášet a přispívat ke vzniku těch nejzajímavěji položených otázek, jaké jsme v oblasti vyluzování zvuků a jejich poslouchání schopni.