Podle statistik žije asi 650 tisíc Američanů na ulici. Protože to nelze přesně spočítat, obvykle se mluví o velmi konzervativním odhadu s tím, že realita bude mnohem horší. Počet prázdných a nevyužívaných budov v USA je podle úřadů výrazně vyšší: je jich zřejmě až 16 milionů. Chat Pile se ptají jednoduše: Proč? Proč musí lidé žít na ulici, když kolem nás je tolik prázdných domů? Frontman Raygun Busch klade tvrdohlavě otázku stále dokola po celý song a s přibývajícími minutami víc a víc křičí, v závěru se k němu přidává i zvuk sirény ohlašující tornádo.
Tak to jsou Chat Pile – reflektují svět plný bolesti, bezpráví, úzkostí z budoucnosti, nekonečné dřiny a nulových jistot. Míchají noise rock, sludge, post punk nebo no wave ve vlastní hudební výraz, který je neotesaný a nepříjemný na poslech, ale také originální a ve své repetitivnosti temně naléhavý a hlavně chytlavý.
Svůj charakteristický dunivý sound odpálili naplno na debutu God’s Country, který vyšel na nezávislé značce The Flenser v roce 2022 a oslovil mnoho lidí i mimo underground. „Vlivy byly patrné hned, a přesto výsledek působil inovativně, nově a textově hutně. Byl jsem fanoušek od první chvíle,“ vzpomínal šéf labelu Jonathan Tuite, který kapelu oslovil poté, co ji sdílelo mnoho hudebních nerdů z webu RateYourMusic.com.
Na podzim 2024 vyšla na tom samém labelu druhá deska se stejně kousavým názvem Cool World. Prodeje nového alba, dokonce i solidní umístění v žebříčcích Billboardu, čísla streamingu (jen na Spotify mají 250 tisíc posluchačů) ukazují, že Chat Pile mají nakročeno hodně vysoko. Koncept se přitom v podstatě nemění.
Něco na způsob deskových her
Kapela vznikla v roce 2019 uvnitř nezávislé hudební scény v rodném Oklahoma City. Sestava je od začátku stejná: Austin „Stin“ Tackett (basa), Aaron „Cap’n Ron“ Tackett (bicí), Griffin „Luther Manhole“ Sansone (kytara) a Randy „Raygun Busch“ Heyer (zpěv). Všichni čtyři se znali mnoho let, v rytmické sekci se sešli dokonce bratři. A všichni také prošli mnoha bezvýznamnými lokálními kapelami. „Každý z nás má za sebou dvacet let, kdy nikoho nezajímala hudba, kterou děláme,“ shrnul Stin minulost v rozhovoru pro Bandcamp.
Start nového projektu je zastihl dokonce v době, kdy ani nebyli aktivní muzikanti. „Pár let jsem tehdy nehrál, a ještě déle jsem nebyl v kapele, kde bych skládal,“ vzpomínal basák Stin pro změnu v magazínu Guitar World. Shánět spoluhráče a stavět kapelu se po všech těch letech zdálo jako vyčerpávající otrava. „Musíte zaškrtnout tolik políček – musíte mít podobný vkus a být dobří na své nástroje, ale pak mezi vámi není chemie…“ vypočítával.
Snad z toho důvodu začali Chat Pile úplně bez cílů a bez ambicí. Jak kapela říká, hraní mělo být něco na způsob večerů s deskovými hrami nebo béčkovými filmy. Prostě jenom další aktivita na zabíjení volného času. V prvních letech existence se to ukázalo jako nejlepší možný tah. Psali lokálním klubům a promotérům o koncerty a často dostávali zpět jen krátkou reakci, že jejich hudba nestojí za nic. Ale kde nejsou ambice, tam nemůže být zraněné ego.
Jako název si zvolili něco velmi lokálního: sousloví Chat Pile vychází z pojmenování vedlejších produktů, které zůstávají po těžbě olova v oklahomských dolech a jsou toxické. Stejně tak i umělecká jména hudebníků měla na začátku velmi praktický účel a odrážela realitu dělnického života: muzikanti nechtěli, aby se jejich zaměstnavatelé dozvěděli, co dělají ve svém volnu, a hlavně o čem zpívají.
Hudba neumětelství a Oklahomy
Jak už bylo zmíněno výše, Chat Pile od počátku vytváří hluk pohledem čtyřicátníků, kteří dospívali v devadesátkách na grungi a noise rocku, stejně jako metalových i nu metalových riffech. Základem všeho je vlastní hudební neumětelství, které všechny vlivy ohýbá do originální podoby. Kapela se tím ani netají. Naopak právě to, že neumí hrát, bere jako přednost. „Kdybych si šel do Guitar Center vyzkoušet kytaru, lidi by si
mysleli, že hraju poprvé v životě,“ prohlásil Stin v magazínu Guitar World. „Ale přísahám, že moje kapela dělá zajímavější hudbu než 80 procent těch lidí,“ říká a dodává, že důležitější je podle něj vkus a feeling.
Podobně kapela přistupovala i k nahrávání, které se až donedávna neslo zcela v duchu Do It Yourself neboli udělej si sám. „Byl jsem to obvykle já, kdo nahrával a míchal naše nahrávky, a upřímně? Sotva jsem věděl, co dělám,“ prohlásil Stin pro změnu pro The Guardian.
Nic ale nemohlo Chat Pile ovlivnit víc než rodná Oklahoma, jeden z nejkonzervativnějších a také nejnudnějších států Ameriky. Atmosféra průmyslového hlavního města Oklahoma City obklíčeného ropnými věžemi se do zvuku stoprocentně propsala stejně jako krajina celého státu, potvrzuje kapela. „Snažíme se mluvit za oklahomské pláně,“ říká zpěvák Raygun opakovaně. V rozhovoru pro Bandcamp jako referenci zmínil i Slipknot. „Iowa! Z jejich strany to byl mistrovský tah – opravdu svou hudbu zasadili do určitého místa. My se snažíme dělat totéž,“ vysvětloval.
Chat Pile dodávají, že jejich hudba je hudbou izolace. Nejen kreativní, ale i geografické. Není to jen šedivá industriální scenérie a lokální hudební scéna, která podle jejich slov byla vždy živá, ale nikdy ne cool. Svůj vliv má i to, že z Oklahoma City je zkrátka všude daleko. Do Dallasu v Texasu, nejbližšího města, kde to kulturně alespoň trochu žije, jsou to dobré tři hodiny autem. Tohle všechno se propsalo do originálního zvuku Chat Pile.
Rodný kraj, který se jim vryl pod kůži a drží je jak vězení, nepřekvapivě zachycují i všechny obaly nahrávek. Ať už je to zrezivělé elektrické vedení na debutu God’s Country, billboard s nápisem „Párky v rohlíku způsobují rakovinu“ na prvním EP This Dungeon Earth z roku 2019, nebo obří kříž nad nehostinnou městskou krajinou na aktuální desce Cool World. To všechno jsou výjevy z rodného Oklahoma City.
Sžíravý outsider art
Nejpozději svým debutem God‘s Country v roce 2022 strhli Chat Pile obrovskou pozornost. Britský The Guardian napsal, že první velká deska oklahomské čtveřice je „sžíravou ódou na industriální rozklad a hrůzu americké politiky stejně jako zlověstnou prázdnotu oklahomských plání“.
Do podomácku nahrávané desky promluvila pandemie covidu, která tehdy omezila sociální kontakty, a čtveřice muzikantů trávila čas jen společně. Všechno se navíc nahrávalo naživo, což celý už tak intenzivní proces protáhlo na několik měsíců. „Nálada a ponurost všeho, co se dělo kolem nás, se naprosto promítly do zvuku, který na albu slyšíte,“ shrnula kapela.
Druhá deska Cool World z podzimu 2024 jde ještě mnohem dál. Je ještě výrazně naléhavější a dezorientující poslech. Textově z popisování hrůz americké reality došlo k posunu na bezútěšnou vizi rovnou celého světa. Je to hlavně album o válkách a násilí obecně, jak říká zpěvák Raygun, který se inspiroval u autorů jako Tolstoj, Voltaire, ale i Naoual el Saadaoui.
Na Cool World se Chat Pile poprvé odhodlali najít si producenta. Stal se jím Ben Greenberg z newyorských industriálně metalových Uniform. Možná právě díky němu má novinka více stylových odstínů. Dunivý lomoz zůstal, ale přidala se k němu také devadesátková alternativa, gotika nebo new wave. Outsider art, jak svou hudbu titulují sami Chat Pile, ale nadále hraje prim. „Snažíme se vytěžit maximum z toho mála, co máme, což je myslím velmi oklahomský mindset,“ říká Stin.
Výsledek je ponurý a toxický přesně jako hromady odpadu, od nichž kapela odvodila svůj název a mezi nimiž stále žije. Že by se s čerstvě získanou popularitou odstěhovala? To prý nehrozí. „Jsme stále hodně chudí na to, abychom si mohli dovolit Oklahomu opustit,“ uzavírá zpěvák Raygun.
Chat Pile jako kdyby vystihli existenciální úzkost 21. století, píší hudební novináři unisono. Jak dodává například britský časopis Kerrang, „jejich nekompromisní hudba se zdá být natolik v souladu s dobou, že bychom mohli být svědky jednoho obřího průlomu“. Prestižní metalový magazín doporučuje kapelu nespouštět z očí.