Čínská národní hymna konce pracovní doby se jmenuje Going Home. Ve smyčce zní každý den už více než dvacet let v obchodních centrech, posilovnách, školách, knihovnách a ulicích. Přestože zná skladbu snad naprosto každý Číňan, jen málokdo zná autora. Saxofonista Kenny G je v jistém ohledu jedním z nejúspěšnějších hudebníků naší doby, i když je možné, že jeho jméno slyšíte poprvé, na rozdíl od jeho hudby.
Kenny G se pohybuje mezi vrcholovými hudebníky přes čtyři dekády. Od osmdesátých let prodal více než 75 milionů desek, zahrál si po boku Franka Sinatry, Whitney Houston, The Weeknda, Foster the People nebo Kanyeho Westa a v roce 1997 získal místo v Guinnessově knize rekordů za nejdelší zaznamenané udržení jednoho tónu na saxofon. Dokázal ho hrát celých 45 minut a 47 sekund.
Zatímco miliony fanoušků z celého světa, včetně bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, označují Kennyho G za svého nejoblíbenějšího umělce, hudební znalci a hudebníci směrem k saxofonistovi nešetří kritikou a označují jeho tvorbu za nezáživnou a generickou. V dokumentu Listening to Kenny G se režisérka Penny Lane snaží pochopit komplikovaný vztah veřejnosti a kritiků k takzvanému králi výtahové hudby.
Sama režisérka hned zkraje našeho rozhovoru upozorňuje, že není fanynkou hudby Kennyho G. „Kennyho tvorba mě nechtěně obklopuje celý můj život. Ať už v čekárně u zubaře, při kávě, nebo v hotelové lobby. Nikdy jsem jeho hudbu nevnímala jako umělecké dílo, ale jako korporátní produkt, který je mi dennodenně vnucován. Při přípravě dokumentu jsem přemýšlela nad tím, jak lidé přijímají Kennyho hudbu, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad ním samotným. To bylo pro mě při společné práci nejpřekvapivější. Uvědomit si, že za tou podkresovou hudbou, kterou poslouchám celý život, stojí skutečný umělec.“
Na otázku, jestli umělci své dojmy upřímně řekla, souhlasně přikyvuje. „Při první příležitosti. Neadoruji Kennyho hudbu, ale ani k ní nemám negativní pocity. Je mi lhostejná. Na druhou stranu znám opravdu velké množství lidí, kterým se při poslechu prvních sekund singlu Songbird ježí chlupy na zátylku a zvyšuje se jim tep. Nikdy jsem nepochopila, jak může hudba v někom vzbouzet takovou nenávist. I na to jsem se snažila v dokumentu přijít.“
Na kritické postoje ke své tvorbě má saxofonista velice jasný názor. „Kdybych se trápil každou negativní zmínkou, kterou mým směrem kdy kdo prohodil, mohu vám garantovat, že si tu teď nepovídáme. Mými největšími kritiky jsou lidé, kteří mají určitou představu, jak by měl vypadat tradiční jazz, a tuto tradici se snaží úzkoprse chránit. Když jsem dostal do rukou již zpracovaný dokument, bylo pro mě velice zajímavé vidět, jak osobně někteří hudbu berou.“
„Pro člověka, který ve světě prodal více než 75 milionů desek a je jedním z prvních deseti investorů ve společnosti Starbucks, je jednoduché si kritiku nepřipouštět,“ směje se však režisérka Penny Lane.
„Má sláva nepřišla ze dne na den. Jsem tam, kde jsem jen díky vytrvalé práci. Kdybych mohl prostřednictvím tohoto dokumentu předat publiku jen jednu věc, chtěl bych, aby si uvědomili, že s vášní a tvrdou prací mohou dosáhnout, čehokoli chtějí,“ rozohňuje se Kenny G. „Nedávno jsem viděl proslov Jeffa Bezose, v němž zdůrazňuje, že každý člověk může být opravdu dobrý, když bude bez ustání trénovat. Věřím tomu stejnému. Má kariéra trvá již přes čtyřicet let a stejně každý den cvičím na saxofon 3 až 4 hodiny. Každý z nás může být úspěšný, jen musí být také vytrvalý. K opravdovému, trvalému úspěchu neexistuje zkratka,“ dodává a směje se.
Právě svou konzistentností a pracovitostí nakonec Kenny G režisérce zalichotil. „Nejvíce mě ale překvapil soubor požadavků, které na svou hudbu Kenny má,“ zdůrazňuje Penny Lane. „Kenny si u každého svého singlu klade tři otázky. Je skladba technicky zajímavá? Je příjemná? Udělá se mnou ‚aaaaah‘?,“ vyjmenovává Penny. „A já se na něj dívala s otevřenou pusou a ptala se, jestli to je všechno a on s úsměvem kýval, že ano. Pak mi ale došlo, že to je důvod, proč ho tolik lidí miluje. Tento krátký seznam požadavků je v podstatě to, co většina normálních posluchačů od hudby chce. Aby byla krásná, aby se u ní cítili dobře a aby zněla hezky,“ uznává.
V téměř dvouhodinovém dokumentu, který je od 4. prosince k vidění na HBO, režisérka Penny Lane odhaluje život a tvorbu Kennyho G z dosud nepoznaného úhlu. Kdo je hudebník, jehož tvorbu publicisté hanlivě označují za „bytový doplněk“ nebo „spořič obrazovky, kterému nevěnujete pozornost“, ale přitom zní ve velkých hollywoodských blockbusterech včetně Oscary ověšeného snímku La La Land? A jakých bylo 40 let jeho dosavadní kariéry?