Není snad otřesnějšího válečného zločinu než krádeže dětí. Ruský režim jich z Ukrajiny unesl přes dvacet tisíc, ne-li víc. Umístil je do převýchovných táborů nebo speciálně vybraných rodin a zbavil identity, jazyka, jmen a národní příslušnosti. Proměnil je v občany Ruska a do hlav jim zasadil nenávist k rodné zemi a vlastním rodinám. Ruský režim také novelizoval zákony urychlující adopce odvlečených dětí a v roce 2025 spustil online katalog, kde si Rusové mohou vybírat děti podle povahy a barvy očí. Touto krutou a nelidskou praxí se ruský režim netají a tvrdí, že tím děti chrání od války. Díky podrobné dokumentaci proto Mezinárodní trestní tribunál v Haagu vydal na Putina zatykač. S přihlédnutím k tomu, že mladé teenagery, kterým předtím cynicky vymyl mozky posílá na frontu bojovat proti Ukrajině nebo nechává žít v nevědomosti, kým vlastně jsou a odkud pocházejí.
Tohle všechno víme třeba od těch, kterým se ze zajetí podařilo utéct. Jako třeba Valeriji Sydorové, která o rusifikaci mluví v rozhovoru pro Český rozhlas nebo Lise z Mariopolu a jejím sourozencům. Rozhodnutí dnes už devatenáctileté Lisy přidat se na evropské turné skupiny a veřejně vyprávět o tom, jak jí Rusové násilím odvlekli, má určitě co dělat se vzbuzováním soucitu, veřejné vystupování ale považuje hlavně za své poslání: „Mrtví mlčí. Já ale žiju, proto mluvím, i když vás to může bolet. Pokud bych ale mlčela, může dojít k tomu, že k té samé hrůze dojde i u vás doma.“
Zakladatelku skupiny, v Kanadě žijící ukrajinskou zpěvačku a hudebnici Marichku Marczyk známe z elektro-folkové skupiny Balaklava Blues, která se svou ostře protiválečnou multimediální show vystoupila v roce 2022 na festivalu Colours of Ostrava. Už tehdy Marichka, matka čtyřech dětí a sirotka z Mariopulu pravidelně jezdila zpívat vojákům na frontu. Rok na to vstoupila do ukrajinské armády jako dobrovolná bojová zdravotnice a na místě se seznámila s příběhy unesených dětí, které se rozhodla zhudebnit a světu tak připomenout ruské zvěrstvo. S kanadským producentem Danem Rosenbergem za tím účelem sestavili mezinárodní skupinu Daughters of Donbas, do které se vedle Ukrajinek zapojil také kanadský ženský smyčcový kvartet. Po setkání s Lisou pak Marichce došlo, že se nemůže stát hlasem unesených dětí, pokud se ony samy rozhodnou o svém utrpení sami mluvit. Většinu skladeb vzápětí přepsala a do směsi indie rocku, popu a ukrajinských tradičních písní na albu zahrnula osobní zkušenosti dalších přeživších. Tou první se stala píseň 4.5.0 což je název vojenského kódu, kterým se na frontě oznamuje, že je všechno OK. „Nebuď smutný a nevzdávej to, jsem tady, jsem s tebou, jsem tu pro tebe a až se osa světa změní, zničehonic uslyšíš slova, je to v pořádku,“ zpívá za všechny děti Marichka.
Turné skupiny Daughters of Donbas zahrnující také smyčcové kvarteto by mělo vyvrcholit dubnovým koncertem v Haagu před budovou tribunálu.