Obrázek k článku Cage The Elephant po pětileté pauze fanouškům servírují neonovou pilulku
| Štěpán Kordík | Foto: RCA Records

Cage The Elephant po pětileté pauze fanouškům servírují neonovou pilulku

Americká partička Cage The Elephant si dala pětiletou pauzu. Po dvou úspěšných, Grammy oceněných albech, se odmlčeli, aby letos přišli s novým singlem. Frontman Matt Shultz se mezitím ještě stihl dostat do křížku se zákonem, konkrétně za nepovolené držení zbraní.

Zatím není jisté, jestli singl věstí nové album, či tour. Kapela kromě pár koncertů ve Spojených státech nic většího neoznámila.

Poslední dvě alba nastavila laťku vysoko. Směsice alternativního rocku s osobitým vokálem, zamyšlenými texty a vybuzenými kytarami je pro spoustu posluchačů komfortní zóna. Očekávání od singlu po letech pauzy tedy byla jistě vysoká. Produkce se ujal John Hill, který kromě Cage The Elephant spolupracoval například s Imagine Dragons, nebo s Foster The People.

Nahrávku uvádí slibný začátek, který jako kdyby vzbuzoval očekávání, že přijde silný refrén. To se ale nestane, nahrávka je dynamicky vcelku plochá, napsaná v jednoduché formě, kde se střídají sloky, refrény a jednou přijde krátká mezihra. Celek ovšem funguje, zvuky se hezky spojují a synťáková melodie po refrénu vnáší do skladby trochu toho nostalgického nádechu.

Text hned na začátku odkazuje na postoj kapely vůči návratu: „Takes one to know one / back at it again.“ V širším slova smyslu je Neon Pill píseň o bouřlivé lásce a následném zármutku, který přináší. „Neonová pilulka“ pak symbolizuje omamnou látku, kterou autor přirovnává k nabité zbrani. Tím poukazuje na bipolaritu lásky hlavní postavy vůči partnerovi. Ona láska je jak vzrušující, tak destruktivní. Text je tedy melancholickým zamyšlením, ve kterém si každý posluchač může najít svůj vlastní význam. Ve druhé sloce se dokonce Shultz pouští do romantické francouzštiny. Hudba a slova jsou vkusně doplněny připojeným vizuálem.

Z produkčního hlediska mi ve skladbě chybí vyhraněný názor. Rytmika je místy až taneční, kytary ve slokách folkové, synťák zase hudebně evokuje přechod 70. a 80. let. Vychýlení tím či oním směrem by mohlo přinést originalitu hudbě, která sice funguje, ale z líhně alternativního rocku nijak zvlášť nevyčnívá. Možná to ale byl záměr a skladba je přechodem od posledního alba k dalším kusům, které budou jiné. Nechme se překvapit.

Po několika posleších se kytarová středovka pomalu zarývá pod kůži. Melodie a zvukový podklad jsou příjemné a zakotvují mě v názoru, že i tento kus se zabydlí v mé posluchačsky komfortní zóně. Doufejme, že Cage The Elephant přijdou s další tvorbou, a i nějakým tím turné. Naposledy u nás byly v roce 2017 na Rock for People, a to už je nějaký pátek.