To téma se přímo nabízí. Bruce Springsteen nedávno vydal svou jedenadvacátou studiovku Only the Strong Survive. Jde o album předělávek soulových a R&B umělců. Najdeme zde skladby od Jerryho Butlera nebo Jonnieho Burnetta, ale i od Temptations, Supremes nebo známý singl Nightshift od Commodores. Bossova celoživotní inspirace jde ale mnohem hlouběji, k samým začátkům amerických písničkářů, a mezi vzory najdeme i spisovatele nebo herce, jejichž role se hudebníkovi vryly do paměti.
Jako odpich můžeme použít Springsteenův citát z letošního rozhovoru pro BBC, kde na otázku, jak se cítil při skládání na zlomovém albu Born to Run, odpověděl upřímně, že šlo o poslední desku nasmlouvanou s labelem a tím pádem o poslední šanci, jak kariéru konečně odstartovat. „Tak jsem do toho dal všechno, co jsem mohl, a poslouchal tři nahrávky. Duanea Eddyho a zvuk jeho brnkavé kytary, Roye Orbisona, ty nezvyklé a nestrukturované písně, a samozřejmě Boba Dylana.“ Výsledkem byly skladby a album, které zná téměř každý. Co přesně si od zmíněných hudebníků, a nejen od nich Boss vzal?
Bob Dylan
Když Springsteen ještě jako teenager slyšel Like a Rolling Stone, okamžitě to změnilo jeho vnímání hudby. Psal se rok 1965. „Ten virbl na úvod zněl, jako když někdo rozkopne dveře do vaší mysli,“ prohlásil už v osmdesátých letech. „Natáhl se a dotkl toho malého světa, který patnáctiletý školák z New Jersey tou dobou nosil v sobě. Dylan byl revolucionář. Bob uvolnil mysl tak, jako Elvis uvolnil tělo.“
Boss se k Dylanovi nepřestával hlásit nikdy, na koncertech občas hrává jeho skladby Chimes of Freedom a I Want You.
Woody Guthrie
Guthrie inspiroval celou generaci hudebníků, kteří začínali v 60. letech, Sprigsteen přijal hlavně jeho textová poselství. Přesně to popsal v roce 1996: „Ve Woodyho písních bylo vždy nějaké spirituální jádro. Zosobňoval víru, že všemu navzdory přijdou lepší časy. Vždycky vás motivoval myslet na druhé, vytáhl vás z vlastní ulity. Chápu ho tak, že vykoupení není individuální záležitost. Možná že vzestupy a pády nejsou věcí jedince.“
Springsteenova jedenáctá studiovka The Ghost of Tom Joad je přímým odkazem, vychází z Guthrieho skladby The Ballad of Tom Joad. V osmdesátých letech navíc na koncertech často hrával cover This Land is Your Land.
Hank Williams
Po Guthriem další ze zakladatelů moderní americké písničkařiny, jehož dílo ovlivnilo dvě generace Američanů. South By Southwest je tradiční texaská konference a festival, kde se už pětatřicet let setkávají špičky filmového a hudebního průmyslu. V roce 2012 tam měl Springsteen následující proslov: „Pamatuji si, jak jsem seděl v mém malém bytě a poslouchal pořád dokola desku Greatest Hits Hanka Williamse. Snažil jsem se přijít mu na kloub, protože mi ta muzika zprvu zněla blbě. Ale pomalu, pomaličku mé uši přivykly té nádherné jednoduchosti a temnému podtextu. A Hank Williams najednou vylezl z archivu do reálného světa a zhmotnil se mi před očima. Z toho jsem pak žil velkou část sedmdesátek.“
Bossovy studiovky z první poloviny osmdesátek včetně legendární Born in the USA nesou stopy Williamsovy poetiky.
The Animals
Bruce v proslovu na South By Southwest ještě jednou: „Animals jsou pro někoho jenom další dobrá beatová skupina ze šedesátek. Ale pro mě byli Animals prozření. Byly to první nahrávky s plně třídním uvědoměním, které jsem kdy slyšel.“ Bez vytáček také přiznal, že pro svou píseň Badlands vykradl melodii Don’t Let Me Be Misunderstood. K Animals se vrací i ve svém životopise Born to Run, kde opět vyzdvihuje jejich schopnost dostat do pop music témata pracující třídy.
Známý hit od Animals Don‘t Let Me Be Misunderstood
A přiznaná Springsteenova vykrádačka Badlands
Terrence Malick
Když jsme nakousli píseň Badlands, můžeme rovnou zmínit Terrence Malicka. Režisér filmů jako Tenká červená linie nebo Drsný Harry natočil v roce 1973 snímek Badlands o útěku dvou milenců před spravedlností. V Česku je film překládaný jako Zapadákov. Putování americkou přírodou, venkovem a maloměsty se všelijakými postavičkami a jejich starostmi Springsteena ovlivnilo natolik, že kromě přímé inspirace ve skladbě Badlands promítl motiv putování osamělých duší Amerikou do několika nahrávek z přelomu 70. a 80. let.
Robert Mitchum
Zůstaňme ještě u filmu. Herec Robert Mitchum, hvězda kovbojek a noirových detektivek 50. let, svým charismatem fascinoval hudebníka natolik, že dva z jeho filmů vepsal do svých písní. Ke snímku Hromská cesta, ke které Mitchum nazpíval i úvodní píseň, odkazuje Springsteenova Thunder Road otevírající fenomenální album Born to Run. A Mitchumem ztvárněný záporák z Lovcovy noci byl přímým předobrazem pro píseň Catious Man.
Roy Orbison
Svůj vztah k Orbisonovi Springsteen popsal krásně v roce 1987, kdy jednoho z praotců americké populární hudby uváděl do Rokenrolové síně slávy: „Některý rokenrol posiluje přátelství a komunitu. Ale Royovy balady pro mě byly nejlepší v momentě, kdy jste byli sami a ve tmě. Roy škrtl myšlenku, že na hit potřebujete píseň postavenou jako sloka-refrén-sloka-refrén-bridge-sloka-refrén. Jeho skládání bylo komplexní, mělo v sobě rytmus a pohyb a vyjadřovalo spodní stranu popové romantiky. Jeho hlas byl nadpozemský.“
Boss na Orbisona přímo odkazoval ve svých textech a v jednom rozhovoru pro Rolling Stone dodal: „Jeho hudba byla báječná díky tomu, že to byl totální mainstream, ale zároveň měla takový zvláštní podbřišek.“ Velmi zajímavý popis stěží popsatelného Orbisonova kouzla.
Elvis Presley
Tak jako řadu jiných hudebníků i Springsteena ovlivnilo Elvisovo památné vystoupení v pořadu Eda Sullivana. „Právě toho večera mi došlo, že bílej chlap může umět čarovat. Že nemusíte být svázaní výchovou, vzhledem ani tlakem, jaký na vás vyvíjí společnost. Můžete přivolat sílu vlastní imaginace a s ní pak vytvořit a transformovat sebe sama,“ prohlásil Springsteen v roce 2012. Právě po zhlédnutí Elvise v televizi přemluvil maminku, aby mu koupila kytaru, a když hrál v roce 1976 v Memfisu, po koncertě se vydal ke Gracelandu a údajně přeskočil plot v naději, že se s idolem setká. Neklaplo to. O pár let později smutek ze smrti Krále rokenrolu vepsal do písně Factory.
Bossova tryzna za Elvise Factory
Suicide
Nejen hvězdy byly inspirací. Newyorská punková kapela Suicide svého času dokázala skloubit klávesy s kytarami natolik, že to Springsteen okamžitě okoukal. „Měli takové dvojdílné udělátko, napůl synťák, napůl na zpěv. Složili jednu z nejlepších písní, jaké jsem kdy slyšel, Frankie Teardrop. Podle mě je to jedna z nejúžasnějších nahrávek, jaké jsem kdy slyšel,“ řekl v roce 1984 Springsteen. Silná inspirace je slyšet v písni State Trooper, ale vliv Suicide a amerického undergroundu obecně se prolíná celou Bossovou deskou Nebraska z roku 1982. Jejich skladbu Dream Baby Dream dlouho hrával na koncertech a v roce 2014 ji nahrál na album coverů High Hopes.
Springsteen inspirovaný Suicide State Trooper
Pete Seeger
Americká písničkářská legenda ovlivnila Bosse natolik, že jí věnoval celou desku We Shall Overcome: The Seeger Sessions. Když Springsteen vystoupil na oslavě Seegerových devadesátin, řekl před publikem: „Mé vyrůstání v šedesátkách ve městě zjizveném rasovými nepokoji mi v té době připadalo prakticky nesnesitelné. A Pete měl tehdy na krku o třicet let víc skutečného aktivismu a připadal mi tak šťastný, že jsem si říkal: Pete, ty jsi ty sráče zvládl přežít!“
Van Morrison
Málokdo ovlivnil Springsteenovy začátky jako Van Morrison. Na jeho šedesátkovou kapelu Them vzpomíná Boss s láskou už ve svém životopise, ale teprve Van Morrisonův zvuk ze začátku sedmdesátek zapojující najednou dechy a klávesy ovlivnily Springsteenovu tvorbu víc než hmatatelně. Brával na jeho koncerty své spoluhráče a pouštěl jim dokola desku Astral Weeks. První dvě Springsteenova alba nesou zřetelné stopy inspirace Van Morrisonem a později se obě kapely lehce prolnuly i personálně.
Rosalita, jasně inspirovaná Van Morrisonem
Chuck Berry
Tady není o čem pochybovat, Chuck Berry byl hrdinou pro řadu muzikantů a Springsteena obzvlášť. „Chuck Berry byl největší rockový dříč, kytarista a největší ryzí rokenrolový skladatel, jaký kdy žil. Příšerná ztráta někoho, kdo už navěky zůstane gigantem.“ Těmito slovy před několika lety Boss vyjádřil smutek nad Berryho úmrtím.
Pojil je blízký vztah, se svou kapelou mu dělal doprovod, když v roce 1995 vstupoval Berry do Rokenrolové síně slávy, napsal mu předmluvu k jeho životopisu, odkazoval na něj ve svých textech napříč dekádami a často jeho skladby hrával naživo. Naprosto otevřená a nezpochybnitelná úcta a inspirace.
Dale Maharidge
Když ve svých devětadvaceti letech vydal novinář Dale Maharidge knižní prvotinu Journey to Nowhere: The Saga of the New Underclass, trochu zapadla. Psal se rok 1985 a na kritické texty o těžkém životě nižších vrstev v reaganovské Americe nebyl nikdo moc zvědavý. Po pár letech se však do ruky dostala Springsteenovi, kterého nadchla, a řadu situací a témat pak ztvárnil na albu The Ghost of Tom Joad. Zpětně tak Maharidgovi pomohl, protože se jeho kniha v návaznosti na album dočkala nového vydání, k němuž Springsteen dokonce napsal předmluvu. Česky kniha bohužel zatím nevyšla.
John Steinbeck
Zmíněná deska The Ghost of Tom Joad odkazuje na dalšího a mnohem slavnějšího spisovatele. Držitel Nobelovy ceny John Steinbeck se ve své tvorbě zaměřoval na nižší třídy a jejich boj o přežití uprostřed divoce se rozvíjejících Spojených států. Album obsahuje přímo citace ze Steinbeckovy nejslavnější knihy Hrozny hněvu, ale u nich Bossova inspirace rozhodně nekončí. Už v roce 1978 na albu Darkness on the Edge of Town odkazoval na román Na východ od ráje.