Obrázek k článku Smrt Steva Bronskiho. Dovedl zhudebnit trápení gay kluků v džískách
| Jarda Konáš | Koto: Profimedia

Smrt Steva Bronskiho. Dovedl zhudebnit trápení gay kluků v džískách

Internet postupně plní nekrology Steva Bronskiho, které označují jeho Bronski Beat za populární gay skupinu a jejich největší hit Smalltown Boy za hymnu gayů. To je ale trochu příkré smrsknutí pozoruhodné kapely do jedné věty.

Samozřejmě, že je to pravda, všichni tři zakládající členové Steve Bronski, zpěvák Jimmy Somerville i druhý klávesák Larry Steinbachek se k homosexualitě otevřeně hlásili a zapojovali se do aktivit na podporu LGBT komunity, což v konzervativní Británii první poloviny osmdesátých let opravdu nebyla sranda, ale přínos Bronski Beat spočíval ještě v jedné věci. Tehdejší synthpop samozřejmě obsahoval výrazný gay element, ale šlo o okázalou, provokativní image. Hity Frankie Goes to Hollywood nebo Dead or Alive parkety gay klubů rychle přijaly za své a dávaly světu svou otevřeností najevo oslavu života, krásy, možná jinakosti, ale určitě ochoty bavit se, co to jde.

A právě to Bronski Beat tak odlišuje od tehdejší hudební produkce hlásící se k LGBT tematice. Kapelu vůbec nezajímala okázalost, barvy a cirkus. Šli na to z opačné strany, snažili se upozornit na traumata spojená s coming outem nebo homosexualitou v konzervativním prostředí thatcherovské Británie. Zatímco se Frankie Goes to Hollywood promenádovali před kamerou v kostýmech z kožených řemínků, Bronski Beat hráli pro introverty, kteří bloudí předměstím zachumlaní do džínových bund a nemají, komu by se svěřili se svým trápením.

„Často nás řadí do jedné škatulky s Frankie Goes to Hollywood, protože jsme prostě další popová skupina,“ řekl v roce 1985 Jimmy Somerville v rozhovoru pro časopis Spin. „Ale my nejsme další popová skupina. Každý máme své důvody, proč děláme to, co děláme. Mé důvody jsou v současnosti čistě politické. Larry chce být producent a Steve má prostě rád muziku. Všechno okolo Frankie Goes to Hollywood je jen marketing a publicita. Oni nikdy neudělali cokoliv, co by bylo progresivní, vždycky jenom provokovali. Dneska jsou už tak krotcí, že by mohli být druzí Wham!“

Právě ta strojenost a umělost tehdejších gay interpretů Bronski Beat vytáčela, připadalo jim to nedůstojné a neadekvátní situaci, ve které se komunita a veřejné mínění nacházely. Když vyšla debutová deska The Age of Consent, způsobila v Británii senzaci. Pevně se držela toho, co Bronski Beat chtěli: jde o aktivistickou desku, která bez líbivosti upozorňuje na starosti a problémy homosexuální komunity. Už samotný název je protestem sám o sobě, protože naráží na fakt, že zatímco ve většině evropských zemí už byl tou dobou povolen homosexuální styk od šestnácti let, v Británii byl povolený až od jedenadvaceti. To vyniklo dvojnásob při rozevření vinylu, kde Bronski Beat vypsali seznam zemí s věkovou legalitou pro homosexuální vztahy a Británie při tom pohledu vypadala jako krajina zpátečníků.

Singl Smalltown Boy se stal nakonec největším hitem kapely. V textu Jimi Somerville působivě reflektuje komplikace, které mladému gayovi přinášelo homofobní prostředí konzervativní rodiny i maloměsta, což bylo v polovině 80. let pro řadu lidí tak naléhavé téma, že je díky tomu Smalltown Boy dodnes považována za jednu z nejzásadnějších skladeb v historii průniku gay osvěty do popmusic. Ale bylo by škoda kvůli ní nevzpomenout na další skladby z desky, například Why? o homofobních předsudcích či It Ain’t Necessarily So, ve které se Bronski Beat snaží posluchačům vysvětlit, že když je něco v Bibli, ještě to neznamená, že to tak funguje i v životě.

Krátce po vydání senzačního debutu Jimmy Somerville bohužel odešel a Bronski Beat v něm ztratili nejen skvělého textaře, ale hlavně autentického zpěváka. Sice se stále snažili o aktivismus, ale nový zpěvák John Foster už byl větší manekýn s přímočařejším, nepoetickým projevem. S druhou deskou Truthdare Doubledare na úspěšný debut Bronski Beat nedokázali úplně navázat, přesto na ní najdeme klenot Hit That Perfect Beat. Ten svým zvukem o několik let předběhl dobu – tahle ráznější elektronika taneční parkety poznala až s nástupem rave. Není vůbec divu, že singl patří mezi nejsamplovanější nahrávky kapely a naopak, Bronski Beat odezva navedla na cestu, která vyústila v 90. letech ve skládání čistého techna.

Tou dobou už ale nebyl v kapele ani John Foster a Steve Bronski s Larry Steinbachekem preferovali hostující zpěváky a zpěvačky. V polovině minulé dekády se Bronski Beat pokusili o comeback, ale bez Somervilla skončil na půl cesty. A protože Steinbachek v roce 2016 zemřel a nyní, 9. prosince, jej do hudebního nebe následoval i Steve Bronski, příběh této zásadní osmdesátkové kapely se tak definitivně uzavřel.

Na závěr citujme ještě Tweet Jimmy Somervilla: „Se smutkem jsem se doslechl, že Steve Bronski zemřel. Byl talentovaný a velmi melodický chlap. Pracovat sním na písničkách a hlavně na té, která nám třem změnila život a řadu dalších tak oslovila, bylo zábavné a vzrušující období. Díky za tu melodii, Steve.“

 

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.