Bastille hráli v Malé sportovní hale na pražském Výstavišti. Před rozhovorem jsem měla možnost přihlížet jejich setkání s VIP fanoušky, kterým kapela v rámci zvukové zkoušky zahrála tři kompletní skladby a následně usazená jako na tiskové konferenci odpovídala na otázky.
Vaše setkání s fanoušky působilo velmi mile. Čí to byl nápad?
Dan: Tak nějak to uzrálo. Věděli jsme o kapelách, které už něco takového dělaly, ale sami jsme tomu delší dobu odolávali, chtěli jsme to udělat opravdu autenticky a osobně.
Woody: Plus jsme naopak nikdy nechtěli a nechceme, aby naši fanoušci platili za meet & greet.
Dan: Fanoušci nás o to žádali. Byli jsme v podstatě pro, ale trvalo nám roky, než jsme přišli na to, jak naše setkání zorganizovat, aby bylo pro obě strany příjemné a pohodlné.
Jak to tedy funguje?
Dan: Nejprve si sami uděláme něco jako krátkou předzvukovku a potom přizveme fanoušky, zahrajeme jim pár písniček, povídáme si s nimi. Pokaždé je to příjemné setkání.
Dane, jak to, že teď děláte rozhovor?
Dan: Jak to, že dělám rozhovor?
Dostala jsem informaci, že to máte zakázané kvůli hlasivkám.
Dan: Ano, já vím. Bylo mi řečeno, ať to raději nedělám. Ale… tady mě máte.
Jak rebelské…
Dan: Přesně! Náš manažer si přál, abych se šetřil, jenže já jsem strašně upovídaný. Potřebuju pořád mluvit, takže má smůlu. Myslím, že to nějak zvládnu.
Loni v únoru jste vydali čtvrté album Give Me the Future. Teď už máte skoro roční odstup. Změnili byste na něm něco?
Dan: Dobrá otázka. Přiznám se, že jsem ho delší dobu neslyšel. Obecně to ale vidím tak, že když vytvoříte album s materiálem, který jde přímo z vás, máte k němu určitý konkrétní vztah a ten se nemění. Navíc jsme nezůstali jen u původních třinácti písní, ale v průběhu roku jsme přidali spoustu dalších nových skladeb nebo úprav.
Bylo to v plánu ještě před vydáním desky?
Dan: Měli jsme záměr přijít s novým přístupem. Cílem bylo vytvořit projekt, jenž bude pořád živý, bude vyprávět a rozvíjet příběhy, které jsme vybrali na desku. Je tak neustále svěží a zábavný, pro nás i pro fanoušky. Jsem na to album hrdý. Moc jsme si užili tvorbu koncepčního alba po stránce zvukové i textové.
Woody: My vlastně nepotřebujeme nic měnit. Ony totiž jednotlivé písně samy o sobě získávají v kontextu času a při hraní na koncertech jiný rozměr či význam. Můžu říct, že jsem s albem pořád naprosto spokojený.
Máte koncepční album. Proč ho na turné nehrajete jako celek?
Dan: Především teď hrajeme a zníme dost jinak než v našich začátcích, například v dobách prvního alba Bad Blood. Give Me the Future představuje náš nový zvuk a je to struktura, kterou vyplňujeme a kolem které dál budujeme. Proto i na koncertech z ní máme v setlistu vybrané konkrétní písně a kolem nich a mezi ně vkládáme další z dřívějších let i z doby po vydání desky. Tematicky se odrážíme od myšlenky, že koncept je náš vesmír, v němž se můžeme vracet do minulosti, kdy jsme zněli odlišně, a zároveň, když budeme chtít, si můžeme udělat výlet do budoucnosti a naznačit, jakým směrem se náš zvuk vyvíjí a nejspíš bude či může dál vyvíjet. Moc rádi si s tím vším hrajeme. S různými místy i časovými pásmy.
Materiál na tuto desku začal vznikat před pandemií a v jejím průběhu jste desku dokončili. Změnilo se tím nějak hlavní téma?
Dan: Když se nad tím teď zamýšlím, zaměřili jsme se více na téma úniku od reality. Na to, kam můžeme z toho hrozivého světa uniknout do bezpečí, na technologie. Použili jsme mnohem víc imaginace. Přirozeně jsme museli do alba promítnout fakt, že žijeme v době, kdy netušíme, co přinese budoucnost. Fakt, že v době pandemie bylo mnohem výrazněji vidět, jak moc žijeme prostřednictvím technologií, že je nelze ignorovat. I kdybychom bydleli v dřevěné budce na stromě, stejně nás doženou. Realita předchozích pár let a nejistá budoucnost na úrovni sci-fi nám umožnily použít výrazně futurističtější zvuk.
Když mluvíme o technologiích a futurismu. Jak se vidíte třeba za rok?
Dan: Jakmile skončí turné, určitě si dáme delší přestávku a budeme se těšit na práci na novém albu, ale to má ještě čas. Na léto plánujeme několik koncertů k desátému výročí vydání našeho prvního alba.
Alba vydáváte vždy po třech letech. Je to plán nebo náhoda?
Dan: Rád bych řekl, že jsme tak rafinovaní, ale realita je jiná. Pokaždé, když začneme pracovat na novém albu, plni vzrušení a nadšení si říkáme, že ho ještě týž rok vydáme, jenže pak se něco někde zadrhne, změní, nechceme s novými songy čekat na celou desku, a tak je vydáváme jednotlivě a nové album nabídneme až po oněch inkriminovaných třech letech. V mezidobí rádi vydáváme i různé mixtapy, kde můžeme zabrousit do jiných žánrů. Milujeme proces tvorby a výsledky chceme vždy co nejdřív poslat do světa.
Seznamte se
Bastille jsou britská indiepopová kapela, jež vznikla zhruba před dvanácti lety z původně sólového projektu zpěváka Dana Smitha. Postupně se přidali klávesista Kyle Simmons, baskytarista a kytarista Will Farquarson a bubeník Chris „Woody“ Wood. Po debutovém singlu a nezávisle vydaném EP podepsali smlouvu s vydavatelstvím Virgin Records, pod jehož křídly nabídli debutovou desku Bad Blood. Bastille se díky ní vyhoupli na první příčku britské albové hitparády, vysloužili si rovnou čtyři ceny Brit Award a proslavili se hitovým singlem Pompeii. Zatím poslední, čtvrté album Give Me the Future vydali začátkem loňského února.