Justin Timberlake se nechal slyšet, že jeho novinka, kterou vydává po šesti letech od předchozí Man of the Woods, je vyvrcholením toho, kde byl a kam směřuje. Pokud bychom na desku Everything I Thought It Was nahlíželi striktně touto optikou, znamenalo by to, že jako hudebník přešlapuje na místě. Album je totiž podobně nafouklé a nabubřelé jako jeho dva předchůdci a údernosti prvních tří desek nedosahuje.
Je tu osmnáct skladeb a celková stopáž překračuje hodinu a čtvrt. Timberlake chtěl zřejmě po šesti letech vynahradit fanouškům dlouhé čekání, a nabízí jim proto robustní a ambiciózní dílo. Že na něm nepředvádí žádné nové kousky, není nijak zásadní – očekávat od interpretů s každou další desku výraznou změnu a invenci je zkrátka nesmysl. Lpění na charakteristickém zvukovém rukopisu rozhodně není vada a tohle Timberlake zvládá velmi dobře.
Bohužel ale selhává v budování dynamiky – servíruje rozvleklé písničky, které v průběhu často mění tempo i celkovou náladu, jenže jim to nepomáhá v gradaci. Spíše vyzní kamsi do ztracena. Tohle zpěvák samozřejmě dělal už na svojí druhé desce FutureSex/LoveSounds, byl v tom ale mnohem zručnější a úspěšnější. Na novince tyhle umělecké ambice zabíjí i songy, které by byly jinak solidní… jen kdyby měly trochu lepší pointu a tečku.
Timberlake není žádný levák, umí psát a zpívat, jen se nechává často unášet pocitem vlastní umělecké výjimečnosti. Proti tomu měla striktně zasáhnout zapojená armáda producentů, včetně Timbalanda, jehož vlivem se z bývalého člena N’Sync stala před 20 lety globální hvězda.
Tam, kde Timberlake pokukuje spíše po popu než po R&B, deska funguje skvěle. Třeba osmdesátými léty ovlivněné Fuckin‘ Up the Disco nebo My Favorite Drug rozdmýchají stojaté vody té ospalé nudy, příkladů by se našlo mnohem víc. I pilotní singl Selfish, který je milostným vzkazem Timberlakeově manželce Jessice Biel, nebo No Angels fungují velmi dobře. Přesvědčivost chybí písničkám, jimiž chce hudebník demonstrovat vlastní uměleckost.
Že se za ta léta v byznysu prakticky nezměnil ani Justinův textařský slovník, nad tím by už jeden taky nezaujatě mávl rukou. Ona ta lascivnost a flirt k někomu, kdo o sobě v jednom ze svých největších hitů zpívá, že vrací do hry sexappeal, zkrátka patří. Urážet to snad nikoho nemůže, je to svým způsobem hra.
Pozor! Album má samozřejmě do nějakého propadáku daleko, je to velmi solidní pop od skvělého performera. Jenom zkrátka nenaplňuje svůj potenciál tak, jak by mohlo. Skoro jako by Timberlake potřeboval ukázat, že je i ve světle zpovědi bývalky Britney Spears stále relevantní. Přehnanou ramenatostí tomu ovšem nepomáhá a absencí svěžího pohledu na svůj charakteristický zvuk už tuplem ne. Je to škoda, protože zmiňované album FutureSex/LoveSounds dodnes považuji za jednu z nejzábavnějších desek, které tak umně kombinují pop s R&B. Na Everything I Thought It Was téhle zručnosti v plné stopáži nedosahuje. Jakkoli je to pořád skvělý pop.
Verdikt: 60%
Justin Timberlake servíruje ambiciózní přehlídku natahované nudy. Album má ukázat, co za poslední roky prožil a kam směřuje. Jenže pro někoho, kdo doufal, že ho zpěvák ještě v dobrém zvedne ze židle, to není příliš optimistická vyhlídka. I když pár dobrých písní se tu najde.