Nicka Cavea vnímám jako jednoho z nejosobitějších hudebníků vůbec. Jeho hudbu lze poznat po prvních několika taktech nahrávky, a to nemusí ani zpívat. Má velmi specifický způsob předávání hudebního sdělení. Bylo to tak vždycky, a tak mám už dopředu od nové desky s Bad Seeds dost jasné očekávání.
Naplní se hned na začátku – album otevírá Song of the Lake – jezerní píseň. Skladba ve tříčtvrťovém taktu má zvuk a aranžmá typické pro Nicka Cavea, že to snad ani víc nejde. Příjemná středovka posluchače hezky naladí a otevře mu dveře do celé nahrávky.
Ta pokračuje titulní skladbou Wild God, která už vyšla dřív jako singl. Caveův pěvecký projev tu nabírá na naléhavosti. Chytlavá, lehce zapamatovatelná věc v půlce graduje, což ještě umocňuje celkový pocit z poslechu. Třetí skladbou je další ze singlů – Frogs. Cave se tu ve středních tempech vyžívá. Místy můžete slyšet vliv Davida Bowieho, a ať už šlo o záměr, či nikoli, funguje to.
Následující píseň Joy působí závažněji. Kapela pluje mimo konkrétní tempo, metrum vnímá hodně široce. Sborové vokály výborně podtrhují hlavní vokál. V jednom momentě, kdy Cave zpívá do průzračnějšího podkladu, je dokonce kolem hlasu slyšet místnost, v níž se zpěv nahrával. Krásný produkční detail.
Pátá skladba Final Rescue Attemp začíná konkrétnější melodií, čímž se odlišuje od předchozích. Hlavně ale ukazuje, jaký je Cave výsostný interpret. Jen málokdo si může dovolit zazpívat stokrát pronesené I Will Always Love You s takovou grácií a uvěřitelností.
Druhá polovina alba začíná baladickou Conversion. Na nahrávce je znát výborná práce s dynamikou. Hned mi přichází na mysl, že by se hodila jako finální skladba nějakého dlouhého seriálu, který skončí smutně. Ale zase ne příliš smutně. Není právě tohle esencí hudby Nicka Cavea & The Bad Seeds?
Následují Cinnamon Horses. Hudba se drží konceptu, nicméně už bych jako posluchač uvítal nějakou větší změnu, kontrast. A hle, ten přichází s Long Dark Night. Skladba je sice zamyšlená, co se výrazu týče, ale srší z ní obrovská pozitivita a naděje. Předposlední O Wow O Wow je harmonicky bohatá, krásná pianovka. Zde bych ale přece jen jedinou věc vytkl – a to vokodér, efektový procesor, který se z mého pohledu do tak křehké písně příliš nehodí, protože odpoutává pozornost od jiných, příjemnějších zvuků. Zavírák alba má dvě minuty. To bych od Cavea nečekal. Nicméně v těch dvou minutách se vlastně stane úplně všechno. A album má tak krásnou tečku.
Jak vlastně správně vystihnout hudbu Nicka Cavea & The Bad Seeds? Všechno přece v jejím případě záleží na rozpoložení posluchače. I u nového alba platí, že nejlépe se poslouchá ve stavu jistého emočního rozladění, protože pak kouzlo Nicka Cavea zasahuje nejvíce.
Verdikt: 90%
Wild God je skvělé album s moderním zvukem a špičkovým songwritingem. Společným jmenovatelem všech skladeb je osobnost Nicka Cavea. Jednou je naléhavý, jindy rozněžnělý. A co je důležité, vždycky mu můžete věřit každé slovo. Rozhodně doporučuji více poslechů. Některé věci dorazí do ucha až napodruhé nebo napotřetí. Nick Cave má za sebou skvělou kapelu, která na desce vytváří krásné harmonie. A ty sbory, ach, ty sbory!