Album je potřeba brát trochu s odstupem, protože stejnými prostředky, co si ho mladá generace oblíbila na sklonku milénia, se nově strefuje do věcí, které jsou této generaci bližší. Pokud chtěl Eminem vyvolat rozruch, povedlo se mu to skvěle.
Před vydáním alba se na YouTube objevil klip k tracku Houdini. V něm se rapper ptá: „Guess who’s back?“ Otázka „hádejte, kdo je zpět“ je přímý odkaz na píseň Without me z alba The Eminem Show z roku 2002. I klip k písni odkazuje na tento track. Stejným stylem se na ježka ostříhaný, na blond obarvený Eminem objevuje v moderním světě a sleduje lidi s brýlemi pro rozšířenou realitu a další vymoženosti moderního světa. Tedy spoustu věcí, které může ostře a po svém glosovat.
To důležité ale je, že dostáváme úplně stejnou hudební a textovou nálož jako na jeho prvních deskách. Eminem si nikdy nebral servítky, ale svou syrovostí se na The Death of Slim Shady vrací do úplných začátků, které hudebně formovaly jeho rap. Ať už je to vysmívání se transgender sportovkyni a celebritě Caitlyn Jenner, či poznámky na obezitu nebo lidi menšího vzrůstu. Neexistuje prostě nic, co by bylo umělci svaté a co by se skrylo před jeho kulometem urážek.
I hudebně se vracíme ke stejnému zvuku, jako je na prvních albech. Do rovných beatů Eminem střílí slova kadencí sobě vlastní. Je to zábavné a pro Eminemovy fanoušky rozhodně skvělé navrácení do dob The Eminem Show nebo The Slim Shady LP.
U Eminema je velice jednoduché přejít z roviny hudební do roviny politické. Tento americký rapper se na novém albu rozhodl strefovat do otázek transgenderu a generace Z. Sám v řadě písní odkazuje na „cancel culture“ na internetu, kdy lidé bojkotují umělcovu tvorbu za nekorektní výrazy či postoje. Je jasné, že Eminemovo nové album strhne lavinu kritiky, ale to by nebyl Eminem, aby se to nestalo. Vždyť právě svým nekorektním humorem a lyrikou se proslavil už v roce 1999, kdy vydal The Slim Shady LP. Nyní dělá úplně to samé, jen s jinými, aktualizovanými tématy. V jeden moment se naváží do liberálů, aby v jiném mohl urazit Donalda Trumpa. Eminem si na albu prostě nevybírá stranu, a právě to je ten důvod, proč si získal tak velké publikum fanoušků.
Je to právě tato útočná dikce, která se okamžitě změní v tracku Temporary. Tam mluví ke své dceři Hailie, kde jí vysvětluje, co má dělat, až tu nebude. Při poslechu alba od začátku do konce mě tato píseň lehce překvapila, ale v celkovém pohledu na umělcův život tam dává smysl. Eminem má rodinu a ta se v jistém ohledu stala středobodem jeho světa – stejně jako tématem jeho tvorby.
Album obecně čtu jako velice povedený návrat ke kořenům, k jeho prvotní velice agresivní flow, v níž si nikdy nebral servítky. Pro mě je to přesně ten Eminem, který mě bavil na přelomu nového tisíciletí. The Death of Slim Shady je bezpochyby jedno z jeho nejlepších alb, porovnatelné kvalitou a dravostí právě s dobou, kdy byl na scéně ještě nováček.
Verdikt: 85%
Básník a prozaik Charles Bukowski napsal v roce 1992 báseň Bluebird – o tom, že se uvnitř tohoto opilce skrývá dobro a láska ke světu. U Eminema na albu The Death of Slim Shady je to opačně: uvnitř sebe má zahrabanou zlobu, která (stejně jako na začátku jeho tvorby) vylézá ven. Eminem se vrací k hudebním vtípkům, JEŽ se jako červená nit táhly jeho prvními projekty, ve formě všemožných skitů a různých konverzačních pauz se svým druhým já. Pro posluchače, který jeho prvotní tvorbu zná, je to velký návrat. Album ukazuje, že i v naší moderní době je spousta věcí, JIMŽ stojí za to se vysmát.